Analýzy ze Spořky: Co s loňským ziskem ČNB? Nic

Pokud letos dojde naopak k posílení koruny, ČNB zaznamená pro změnu ztrátu – opět klidně v rozsahu desítek miliard korun. Čisté jmění se tak nejspíš znovu sníží hlouběji pod nulu. A pokud (a dokud) lze čekat v nejbližších letech spíše posilování koruny, což my čekáme (stejně jako většina ostatních pozorovatelů české ekonomiky), budou ztráty převažovat i nadále. Se zpomalováním trendu posilování koruny by se ale měly rok za rokem zmenšovat.
Tyto ztráty jsou cenou za stabilizaci české ekonomiky, kterou ČNB prováděla v minulosti (a která měla z vedlejší produkt nahromadění oněch velkých devizových rezerv) a samy o sobě ničemu nevadí a nevytvářejí žádné riziko. ČNB by měla být schopna je postupně umořit (až koruna přestane trendově posilovat) svými každoročními čistými úrokovými zisky (na aktivech vydělává obvykle víc než na pasivech).
Do doby, než dojde k tomuto umoření, nedává smysl, aby ČNB – jak se někdy navrhuje – prováděla jakékoli přesuny peněz do státního rozpočtu. Blíže jsem se snažil tuto věc rozebrat zde.
Ztrácí český veřejný dluh v cizině glanc?
Protože se jinak žádná zásadnější makro čísla včera neobjevila, pro zajímavost věnujme pozornost vývoji renomé českého veřejného dluhu. Poté, co loni v srpnu vládní představitelé poprvé zmínili možnost mimořádného příspěvku důchodcům a dramatické redukce zdanění mezd („zrušení superhrubé mzdy“) mohl o mnoha zahraničních investorů vzniknout pocit, že Česká republika přestává být oním opatrným a rozumným dlužníkem, kterým byla předtím dlouhá léta.
Tento pocit mohl ještě zesílit ve světle velmi netradičního průběhu (v listopadu a prosinci) přijímání zákona o státním rozpočtu na letošek a zákona o redukci zdanění mezd (daňového balíčku, opraveného v Senátu a vetovaného ne-vetovaného prezidentem těsně před koncem roku).
Případná škoda na renomé českého veřejného dluhu by mohla být vidět přinejmenším na třech frontách. Zaprvé, na ratingu. Z největších ratingových agentur vynesly v posledních týdnech nějaký verdikt dvě; a obě v zásadě potvrdily, že nemají důvod rating měnit. Jenomže tyto verdikty byly zveřejněny 30. října (agentura S&P) a 4. listopadu (agentura Fitch), to jest příliš brzo na to, aby mohly vzít v úvahu, že nápad na redukci inkasa daně ze mzdy byl skutečně přijat, a to s dopadem v rozsahu 90 miliard korun jen pro samotný státní rozpočet.
Druhým indikátorem jsou výnosy ze státních dluhopisů. Na tomto poli (v následujícím grafu černá čára) sice od konce léta 2020 došlo ke zvýšení, ale podobné (ba dokonce mírně vyšší) zvýšení zaznamenaly i sazby na korunovém mezibankovním trhu (v grafu červená čára), zřejmě v předtuše, že ČNB by mohla začít zvyšovat sazby dříve, než si trhy myslely v létě. Takže tady doklad o zvýšené vnímané rizikovosti českých státních dluhopisů nenajdeme:
Michal Skořepa
Ekonom České spořitelny a člen Výboru pro rozpočtové prognózy