Němci samozřejmě dražší financování nechtějí a především mají strach, že bez tlaku trhů by periferní ekonomiky zcela rezignovaly na úsporná opatření a strukturální reformy. Současně v Německu převládá názor, že zavedení eurobondů je z právního hlediska dost tvrdý oříšek. Němci také nesouhlasí s celou řadou dalších opatření na utlumení periferního napětí. Nechtějí, aby záchranné fondy (EFSF, ESM) přímo pomáhaly bankám a zatím nechtějí ani slyšet o společném systému garance vkladů napříč eurozónou.
Co tedy dnes večer čekat? Poměrně napínavou večeři. Němci se dostávají pod výrazný tlak na mnoha frontách a roste jejich politická izolace. Nový francouzský prezident otevřeně všechny
výše zmíněné kroky podporuje a při víkendovém setkání G8 se za společné eurobondy postavila většina světových státníků, OECD a nepřímo i Mezinárodní měnový fond. Německá odpověď je zatím jasné ne a jediným receptem na obnovení důvěry v očích Berlína zůstává rozpočtová dieta a strukturální reformy. Tento zásadový postoj je ale asi neudržitelný a z Německa lze čekat určité ústupky. Je možné, že již dnes se evropští lídři dohodnout na rozjezdu „projektových eurobondů“ – společných dluhopisů, prostřednictvím kterých budou financované investice do infrastruktury. Věříme také, že časem může Německo polevit v otázce širších pravomocí záchranných fondů. Společné vydávání dluhu, tak jak si ho představuje Francie nebo OECD, je ale pro Němce tabu napříč celou politickou scénou a zde se ledy jen tak nepohnou. Projektové dluhopisy přitom bohužel samy o sobě nikoho nevytrhnou, protože Španělé a Italové nepotřebují zafinancovat výstavbu nových mostů a železnic. Potřebují pomoci s financováním schodků v běžných výdajích a ochránit bankovní systém před eventuální řeckou nákazou. Dnes večer nic takového nedostanou.
Jan Bureš, hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny