Maďaři totiž s cílem získat do rozpočtu dodatečné peníze tak dlouho manipulovali se sazbou daně z přidané hodnoty až dosáhli toho, že jejich sazba této daně je nejvyšší v Evropě. Činí úctyhodných 27 %.
Česká DPH samozřejmě tak daleko není, nicméně poslední nápad sjednotit její sazbu na úrovni 20 % jde bohužel tímto směrem. Zvednout sazbu DPH při faktickém či očekávaném nárůstu deficitu je skutečně to nejběžnější protiopatření jak v Evropě látat rozpočtové díry. Nejen Maďaři, ale např. Portugalci, Italové či Španělé to první po čem sáhli na příjmové straně rozpočtu bylo to, že zvedli nedávno sazbu DPH. Výsledky takového počínání jsou však sporné, neboť rozpočtové příjmy se ve většině těchto zemí neplní tak jak by se očekávalo.
Vlády, resp. ministerstva financí se totiž domnívají, že když zdaní spotřebu, tak se zcela či alespoň do značné míry vyhnou efektu, který popisuje tzv. Lafferova křivka. Ta nám v podstatě říká, že od jistého okamžiku má zvyšovaní sazby daně natolik negativní dopad na ekonomiku (v tomto případě spotřebu), že rozpočtové příjmy mohou i poklesnout. Chcete příklady?
Nezmění-li se sazby DPH v okolních zemích a naše půjde naopak nahoru, pak si můžete vsadit na to, že lidé budou stále více jezdit nakupovat do Německa a co neseženou tam nakoupí přes britský Amazon. A nakonec s tím, že by se mladí lidé byli ochotni zadlužit na celý život, koupili by si byt na hypotéku a šestinu života spláceli DPH, asi také nelze příliš počítat. Jak by se takové chování projevilo na výběru DPH asi netřeba dodávat…
Jan Čermák, analytik ČSOB
REKLAMA
