Díky vládním opatřením se nezaměstnanost drží v Evropě stále nízko

Recese, která v Evropě odstartovala už v prvním čtvrtletí, se zatím na trhu práce na první pohled nijak dramaticky nepodepsala. Alespoň to lze na první pohled vyčíst z vývoje míry nezaměstnanosti, která na konci května dosáhla 6,7 %. V eurozóně se sice dostala ještě o něco výše (na 7,4 %), avšak ani tam nelze hovořit o jejím dramatickém nárůstu. Už vůbec není její vývoj srovnatelný s tím, co se odehrávalo po pádu banky Lehman Brothers nebo po roce 2012, kdy bylo bez práce víc než 12 % lidí. Přesto nejsou aktuální (květnové) údaje důvodem k uspokojení z mírného průběhu recese.

Kromě obvyklých výpovědních lhůt, různě aplikovaných napříč kontinentem, díky kterým se lidé nemusí hned tak hrnout na úřady práce, zafungoval efekt kurzarbeitu, držící zaměstnance ve firmách i v době bez zakázkové. Firmy mají na čas pokryty mzdové náklady z prostředků státu, tedy od ostatních daňových poplatníků nebo přesněji věřitelů, nicméně dříve nebo později budou stejně nuceny reagovat na vývoj poptávky po zboží či poskytovaných službách. S ohledem na tuto – povětšinou hůře uchopitelnou či odhadnutelnou – proměnnou tak raději vyčkávají s tzv. racionalizací. Dalším důvodem, proč nezaměstnanost dramaticky neroste, je závislost některých zemí na zahraničních (neunijních) pracovnících.Příkladem budiž ČR, kde odchod nebo spíše nenávrat agenturních zaměstnanců nemůže rozhodně přepsat statistiky domácího trhu práce, takže situace vypadá stále velmi poklidně. Třetím důvodem pak může být ekonomická neaktivita některých zaměstnanců, a tak za pozornost trhů stojí nejenom samotná míra nezaměstnanosti, ale přesuny mezi těmi, co pracují nebo si práci hledají, a těmi, co už to vzdali. Tento efekt známe spíš ze Spojených států, avšak tentokrát může zafungovat i v evropském měřítku. Stejně jako odchody nezaměstnaných za speciálními dávkami, které jim sice práci nezajistí, ale přestanou být oficiálně nezaměstnanými (viz Itálie, kde se nezaměstnanost překvapivě propadla dokonce na desetileté minimum).

Určitě by se daly najít i další důvody, proč statistiky nezaměstnanosti neodrážejí dostatečně rychle a jasně tak jako dříve vývoj ekonomiky a nenaznačují hloubku jejího dosavadního propadu. To ovšem neznamená, že je situace na evropském trhu práce tak úplně v pohodě. Spíše jen odráží fakt, že si vlády díky stimulům „koupily“ čas a skutečná hloubka problému se tak odhalí až na podzim. To by však už mělo být alespoň zřejmé, s jak silným oživením poptávky a tedy i s návratem k „normálu“ mohou firmy počítat.

Petr Dufek
Analytik ČSOB