Trend je patrný nejvíce ve Švédsku, kde akcie jako formy spoření do důchodu kupuje 36 procent lidí. Impulz daly 90. léta, kdy švédský stát prováděl velké škrty v sociální oblasti, která byla do té doby zcela dotována státem. Cíl byl jasný: uvolnit ruce státu a část nákladů za sociální politiku a zdravotnictví přesunout na občany. Švédi si z těch časů odnesli ponaučení, že postarat se musí každý sám.
Naproti tomu například v Německu panuje velká nedůvěra k akciím jako formě úspor. Svůj díl na tom mají finanční skandály typu amerického Enronu, po jehož bankrotu lidem místo pojistky na budoucnost zbyly v ruce pouze bezcenné papíry. Podle průzkumu Sdružení německých bank kupuje akcie jako způsob financování stáří pouze sedm procent Němců. (Ve Francii je to 14 % lidí, v Rakousku 17 %.) Švédové se spolu s Japonci a Američany pohybují na špici tohoto žebříčku. České domácnosti hospodaří s mnohem menšími úsporami a s investováním nemají mnoho zkušeností. Hlavním trendem jsou navíc vklady do otevřených podílových fondů, kde mají v tuto chvíli zhruba 4,2 miliardy eur. Za akcie Češi utrácí ještě méně než Němci.
Mezi Němci pořád panuje názor, že cenné papíry jsou pro majetnější osoby, mají navíc nádech něčeho nekalého. To je zároveň i důvodem, proč mnozí zaměstnanci v Německu nejsou ani ochotni zakoupit si zvýhodněné akcie společností, pro které pracují. Manažeři velkých německých koncernů jako Daimler Chrysler, Siemens anebo Volkswagen proto doporučili, aby zaměstnanci při odchodu do důchodu obdrželi část tzv. firemního důchodu, to znamená část starobního důchodu, který by byl uspořen ze strany zaměstnavatele, ve formě cenných papírů vlastní firmy.
Dalším problémem je, že finanční instituce v Česku, v Německu či Rakousku nedokážou lidem atraktivním způsobem cenné papíry jako investice do budoucna zpřístupnit, což je ve Švédsku už běžnou záležitostí. Ve Švédsku si každý občan může sám velice jednoduše vždy podle aktuálního platu vypočítat, kdy a v jaké výši by měl na státní důchod nárok. Na rozdíl například od Německa neexistují další možnosti dotovaného penzijního připojištění, které by zatěžovaly státní rozpočet. Investice do akcií se zákonem zaručeným minimálním výnosem se staly běžným a atraktivním produktem švédských finančních institucí. Také pokud zaměstnavatel ve Švédsku nenabídne možnost zaměstnaneckého pojištění, zůstává vedle minimálního státního pojištění investice do akcií jedinou možností. Stockholmská vláda tím ročně ušetří miliardy eur, které jsou investovány do jiných oblastí
