Porážka dosud vládnoucích lidovců Wolfganga Schüssela v Rakousku jako by podtrhla rozmarný podzim středoevropských zemí.
Kdysi to býval předěl mezi západním světem a komunistickým blokem. Na jedné straně Rakousko či Německo, na straně druhé Československo nebo Polsko.
Dnes je to silné a dynamické srdce Evropy zažívající hospodářskou prosperitu. Letos bude růst HDP zemí střední Evropy 5,2 procenta, což více než dvojnásobně předčí výsledek eurozóny.
Státy tak připomínají díky ekonomice šelmy deroucí se stále dopředu. Jenomže zdejší vládní polické strany prohrávají volby. Anebo jen stěží dávají dohromady koalice a tápou v problémech.
Jsou nestabilní a z pohledu zahraničních investorů rizikové. Proč tedy ekonomický růst nestimuluje voliče volit vládní strany?
Vždyť je to jakoby postavené na hlavu: Ekonomika ČR rostla v prvním čtvrtletí o 7,1 procenta, nejvíce v dějinách. Ve druhém kvartále pak o slušných 6,2 %. Přesto Paroubek volby nevyhrál.
REKLAMA
Dzurinda se musel sklonit před opozičním rétorem Ficem, i když slovenský HDP rostl letos zkraje roku o 6,3 % a o provedených reformách psaly listy The Economist nebo Financial Times oslavné ódy.
Ficův předchůdce Dzurinda byl v zahraničí považován za reformátora č. 1, ale většina Slováků mu nemohla přijít na jméno.
Také polská vláda se narychlo a překvapivě měnila, i když růst HDP o 5,2 procenta byl pro zemi z říše snů.
A Maďarsko? Premiér Gyurcsány vzdoruje zuby nehty protivládním demonstracím, těžkou lekci rovněž dostal v podobě porážky v místních volbách.
Také platy rostou Středoevropanům daleko rychleji než na Západě, přibližujeme se velmi rychle průměrné vyspělosti Evropské unie. Klesá nezaměstnanost.
Třeba Polsko dokázalo během roku snížit nezaměstnanost o úctyhodných 2,8 procentního bodu na 15 procent.
ČR dokonce již předehnala v produktu na hlavu Portugalsko. A přesto máme nestabilní vlády.
REKLAMA
SROZUMITELNĚ, PROSÍM
Hledejme něco iracionálního, co středoevropské voliče motivuje takto volit a co vládní politiky degraduje oproti opozici.
Je to politická nuda, zastaralost, klišé, šeď, iracionálnost a neschopnost voličům vysvětlit výsledky své práce. Vládám chybí drive, schopnost podat důkaz o úspěchu viditelném v reálném každodenním životě.
Například Česká republika: Politici chyběli na hodinách marketingu a ekonomické výsledky komunikují pramálo.
A když už, tak třeba nesmyslně vydávají inzeráty se smyšlenými čísly a místo chvály si utrhnou vlastními chybami ostudu, jak se to stalo ministrovi financí Tlustému.
Jenže v dnešní době si politika žádá manažerský přístup a tah na branku. Každá soukromá firma, které se podaří vytvořit dobrý produkt, se neobejde bez marketingu.
Pokud politici o marketingu nemají ani tušení, pak sice mohou přispívat k tvorbě dobrého produktu, ale tím to končí. Neprodají ho, nikoho nezaujme, snadno se stane terčem kritiky. Výsledek působí rozpačitě až ostudně.
Politici bývají natolik ponořeni do své „práce“, že někteří nečtou noviny, nechodí na „byznys snídaně“, vyjet mezi voliče je pro ně ztráta času.
REKLAMA
Na voliče myslí až za pět minut dvanáct – před volbami. Nevědí, že je někdo napadá či že ve zprávách v televizi o nich mluví jejich oponent nebo investor jako o nic nedělajících a neúspěšných trdlech.
A podobně to platí o celé státní správě: Co naplat, že tým úředníků pracuje rok na koncepci, kterou vláda schválí, ale nikdo ji nepropaguje. Výsledek práce je v takovém případě nula. A nula od nuly pojde.
A tak se pohybujeme v iracionalitě. Mluvíme o problémech, které nejsou. A zapomínáme na ty problémy, jejichž řešení nám pomůže – lidské zdroje, reforma důchodů, audity státní správy.
Obecně: je přece jedno, zda v zemi platí rovná daň či progresivní systém se stejným efektivním zdaněním. Klíčové je, aby předpisy byly dobře napsané, srozumitelné a předvídatelné.
Nepřípustné je, aby již v den přijetí normy polovina ministerstva vytvářela návod, jak novému zákonu porozumět, a druhá půlka pracovala na její novele. Tak se tomu vesele v ČR děje.
Politikům chybí strategické myšlení, vize, snaha jít zvoleným směrem a dotáhnout věci do konce. Pokud politik pochopí principy manažerského řízení, marketingu a komunikace výsledků, pak volby ve většině případů s dobrým produktem vyhraje.
V zahraničí nebude pro legraci, ale vytvoří si image stabilního a důvěryhodného partnera. Pokud ne, bude to pořád ta samá písnička.
Vlády se ve střední Evropě budou měnit jak na běžícím pásu a investoři si budou za nestabilitu říkat o větší prémie.
Aleš Michl
Autor je analytikem Raiffeisenbank. Článek vyšel v týdeníku Respekt.
