V Evropě i u nás se začínají stále více rozvolňovat restriktivní opatření a členské země EU diskutují nad podobou unijní podpory strádající ekonomice. Ve vzduchu poletují biliónová čísla, avšak to podstatné, zda půjde o půjčky nebo jen o rozdávání peněz jasné vůbec není. Je to docela zásadní problém zejména pro tzv. jižní země, které svůj problém se zadlužením už mají, a tak další pomoc v podobě úvěrů (a úroků s nimi spojenými) jim jejich kreditní obrázek rozhodně nevylepší. Když ponecháme stranou Řecko s jeho těžko splatitelným dluhem ve výši 177 % HDP, tak je tu se 135 % Itálie, Portugalsko se 118 %. Letošní recese však srazila HDP napříč celou Evropou a udělá zářez do hospodaření v podstatě všech zemí, a tak výše uvedené loňské výsledky svoji vypovídací schopnost vlastně rychle pozbydou. Rozšíří se klub zemí 100+, do kterého přibude nejspíše i Francie, která je mimochodem jedinou velkou zemí hospodařící se rozpočtovým deficitem bez ohledu na to, zda tamní ekonomika kvete či chřadne. Takže otázka zda výslednou pomocí bude půjčka, dotace nebo jen dar, je dost zásadní pro možná více zemí, než se v tuto chvíli může zdát. Tedy minimálně z pohledu dalšího vývoje jejich kreditních spreadů. Situace však nemusí být alespoň v eurozóně tak vážná, jak se možná zdá. ECB dala jasně najevo, že bude dluhopisy dál skupovat, i když má v bilanci bondy v hodnotě 2,7 bilionů eur.Stala se už de facto největším věřitelem (a v podstatě i věřitelem poslední instance) jednotlivých zemí eurozóny, neboť už nyní drží pětinu veřejného dluhu euro-zemí, v některých případech více než čtvrtinu.
Zatímco se tedy bude na různých úrovních ladit podpora jednotlivým sektorům či regionům, z ekonomiky budou přicházet velmi negativní zprávy. Příkladem budiž včerejší PMI za duben, které dopadly tak jako nikdy dříve. PMI v eurozóně nebo Německu či Francii začínající jedničkou zde nebyly ani po finanční krizi odstartované pádem banky Lehman Brothers. Znamenají, že hospodářský propad, kterým eurozóna prochází, je v podstatě extrémní či bezprecedentní. Stojí za ním především služby, které jsou v rámci boje s koronavirem různě silně regulovány, zatímco celkový PMI ve zpracovatelském průmyslu sice rovněž propadl, avšak stále zůstává alespoň nad třicítkou. A tento výsledek už tak beznadějně rozhodně nevypadá, byť ztrátu produkce za poslední dva měsíce bude jen stěží možné rychle vykrýt, stejně jako výpadky v dalších odvětvích, do kterých by měla směřovat diskutovaná finanční podpora. O tom, jak rychle se vše začne vracet do původních kolejí, však nakonec rozhodne (nejen evropský) spotřebitel a jeho peněženka.
Petr Dufek
Analytik ČSOB
