Inflace klesá, centrální bankéři přesto mluví o zvyšování sazeb
Březnový rychlý pokles inflace mohl vyvolat nadšení pouze u velkých optimistů, protože je veskrze jen důsledkem fungování vysokého srovnávacího základu z loňského roku. Pokud by mělo inflační číslo vyvolat skutečně radost, musela by inflace začínat nejvýše čtrnáctkou. I přes spokojenost, která čiší z aktuálního komentáře ČNB, však začínají někteří centrální bankéři hovořit o možnosti zvyšování úrokových sazeb. Jak to jde dohromady?
Česká inflace, která byla ještě před měsícem třetí nejvyšší v celé EU, začíná skokově klesat. Po únorovém snížení přišlo ještě rychlejší snížení v březnu, za kterým ovšem musíme hledat především vysoký srovnávací základ z předchozího roku, a nikoliv jasné známky zlevňování zboží a služeb. Dál rostou ceny potravin, stále vyšší jsou i náklady na bydlení a zdražují dovolené. Ani pohled na řadu zboží a služeb, jejichž ceny se za poslední rok navýšily o více než dvacet procent, zatím též nedodává na optimismu.
Můžeme si být jisti, že inflace bude díky srovnávacímu základu velmi rychle klesat i v dalších měsících, avšak k dvouprocentnímu cíli jí bude stále zbývat ještě dlouhá cesta, kterou může navíc zkomplikovat nový potenciální proinflační impuls, a sice mzdy. Pokud by totiž začaly prudce narůstat, řekněme dvouciferným tempem, jak o tom hovoří někteří centrální bankéři, mohly by se stát příčinou dalšího zdražení některých služeb, a tak se stát i rizikem splnění inflačního cíle v následujícím roce. Takový scénář by pak mohl znamenat prodloužení doby vysokých úrokových sazeb nebo v krajním případě jejich další zvýšení.
Proto vedle samotné inflace se letos do centra pozornosti dostávají díky logice uvažování ČNB i mzdy. Prozatím je s jejich vývojem, jak vyplývá ze zpráv z ČNB, zdá se spíše nespokojená. Dílčí informace o jejich vývoji v průmyslu a ve stavebnictví za první dva měsíce roku totiž centrální banku nabádají ke zvýšené obezřetnosti. Na druhou stranu jde jen o menší výsek ekonomiky, který navíc nemusí korespondovat s reprezentativnějšími a podrobnějšími kvartálními statistikami. Ty ovšem budou k dispozici až na začátku června, tedy měsíc po nejbližším měnovém zasedání bankovní rady.
V každém případě právě na vývoji mezd se může ukázat, že v bankovní radě nemusí panovat až taková jednota, jak by se zdálo z výsledků hlasování v posledním tři čtvrtě roce. Hlasů pro zvýšení sazeb může časem přibývat, nebo přinejmenším může rétorika ČNB ještě podstatně zostřit. Pro finanční trhy to znamená, že vedle klesajících inflačních čísel by měly svoji pozornost zaměřit i na zprávy o navyšování mezd v tuzemských firmách. Zdá se totiž, že po jejich loňském rekordním reálném propadu není centrální banka ochotna akceptovat jejich jakýkoliv reálný růst, respektive dvouciferné nominální navýšení.
Autor: Pstr Dufek, hlavní ekonom Banky CREDITAS
