27. 02. 2013
Italové už platí za výsledky voleb – rizikové marže u jejich dluhu letí vzhůru
Zdání však v tomto případě klame, neboť zatímco se rizikovým aktivům během večerního obchodování v USA i díky holubičím řečem šéfa Fedu dařilo, pak během denního obchodování v Evropě probíhala krvavá lázeň, když na tapetě byla především italská aktiva. Strach z toho, že strukturální reformy v italské ekonomice uváznou vinou volebního patu na mrtvém bodě a nepodaří se tak nahodit udržitelnější růst, vyhnal rizikové marže u italského vládního dluhu na nejvyšší úrovně od poloviny října 2012. Itálie tak začala šířit povolební finanční nákazu, která se mimo jiné přesunula z Apeninského na Pyrenejský poloostrov, neboli viditelně se zvedly i rizikové marže u španělského a portugalského dluhu.
Ačkoliv narůst rizikových prémií na jihu eurozóny není prozatím smrtící, pak se lze důvodně obávat toho, že bude minimálně nějaký čas přetrvávat a zřejmě se riziková rozpětí u jižních zemí eurozóny ještě dále roztáhnou. Co to v evropské praxi bude znamenat? Jednoduše dojde k tomu, že tzv. finanční podmínky v podstatné (jižní) části eurozóny budou přísnější, než kdyby Itálie měla volebního vítěze, kterého si trhy přály. To se v reálné ekonomice může projevit tak, že oživení do této (recesí postižené) části měnové unie přijde později.
Těžko odhadnout, jak silně se zvýšené rizikové prémie v (západo)evropském růstu opravdu promítnou. Již čistě úvahy tohoto typu nebudou rizikovým aktivům v Evropě a třeba i té střední prospívat. Je přitom jasné, že nadšené z italských voleb nemusí být (minimálně dočasně) ani středoevropské měny a to včetně koruny.
Jan Čermák, analytik ČSOB