Jak celkově hodnotit deficit státního rozpočtu?

Toto očištěné číslo bude teprve publikováno, a to jen pro celé české veřejné finance, tedy centrální vládu plus kraje plus obce plus zdravotní pojišťovny. Nicméně z toho, že výsledný schodek skončil blízko plánu, se dá už teď odhadovat, že mezi roky 2023 a 2024 se vládě podařilo posunout k úspornějšímu hospodaření: za předpokladu přebytku ostatních složek veřejných financí ve výši kolem 1 % HDP strukturální deficit samotné centrální vlády dle mých velmi hrubých propočtů klesl z cca 3,4 % HDP na cca 3 % HDP (což je třeba ocenit jako výraz politické odvahy).

Pro rok 2025 už vláda další podobně razantní šetření nenaplánovala, nejspíš ve snaze nezhoršovat svůj obraz před parlamentními volbami letos na podzim: strukturální deficit veřejných financí má zůstat na podobné úrovni jako loni, tedy kolem 2 % HDP.

Kde vláda šetřila

Konkrétních oblastí, kde vláda loni krotila výdaje nebo posílila příjmy, jsou desítky – stačí si vzpomenout na soupis mnoha opatření v rámci takzvaného ozdravného balíčku. Na straně příjmů hrálo objemově významnou roli zvýšení zaměstnaneckého pojistného, které mimochodem z mého pohledu nebylo dobrým nápadem, protože dál zvětšilo mezeru v odvodové zátěži mezi zaměstnanci a OSVČ.

Na straně výdajů byla klíčovým opatřením redukce dotací. Ta se zřejmě aspoň do jisté míry podařila: například redukce objemu neinvestičních firemních dotací mezi roky 2023 a 2024 byla plánována na 80 miliard korun a skutečnost včetně dopadů povodní byla 70 miliard korun.

^REKLAMA

Srovnání s novelou zákona o státním rozpočtu

Ministerstvo financí samozřejmě s chutí zdůraznilo, že skutečný schodek skončil pod naposled schválenou částkou 282 miliard korun, která obsahovala i hrubý odhad možných nákladů na nápravu škod po povodních. Tady je ale třeba připomenout, že onen odhad povodňových nákladů byl skutečně jen velmi hrubý, takže nižší skutečnost není žádným velkým vládním vítězstvím – nota bene pokud není jasné, jaký objem nákladů bude ještě muset být hrazen z rozpočtu letošního roku.

Ostatně na povodně šlo z loňského rozpočtu 15 miliard korun, takže pokud tuto částku z celkových skutečných výdajů odečteme, zjistíme, že nebýt povodní, byl by schodek 4 miliony korun nad původním plánem. Přísně vzato vlastně 20 miliard nad ním: dalšími 16 miliardami korun totiž k lepšímu konečnému číslu vládě pomohl také původně neplánovaný převis příjmů z EU nad odpovídajícími výdaji.

Rozpočet z hlediska mezigenerační férovosti

Loňský deficit i po snížení o vliv ekonomiky a mimořádné výdaje byl velmi orientačně o nějakých třicet miliard vyšší než objem kapitálových výdajů. Jinak řečeno, na dluh byly financovány všechny investiční výdaje (což je v pořádku), ale kromě nich i část loňských výdajů na běžné, neinvestiční utrácení. Tato dluhově hrazená část loňských běžných rozpočtových výdajů tedy bude fakticky zaplacena až z kapes poplatníků platících daně letos a v dalších letech. To se dá chápat jako jistá mezigenerační nespravedlnost, protože je tím porušeno takzvané zlaté pravidlo veřejných financí, podle něhož by si veškeré běžné výdaje v každém roce měli uhradit poplatníci přímo v daném roce; součástí těchto běžných výdajů jsou i splátky existujícího dluhu daného dříve provedenými a nyní „konzumovanými“ investicemi.

Pro letošek jsou navrženy investiční výdaje v objemu kolem čtvrt bilionu korun, zatímco schodek by měl být nižší (oficiálně 241 miliard korun, ale po úpravě o vliv stále ještě ne zcela zdravé ekonomiky trochu nižší). Letos tedy hrozí spíš porušení zlatého pravidla na opačné straně: daňoví poplatníci zaplatí v tomto roce možná i část těch nákladů na letos prováděné investice, které by měly být hrazeny až z kapes poplatníků v dalších letech.

Autor: Michal Skořepa, ekonom České spořitelny