Konsolidační balíček zřejmě vytvoří další tlak na zdražení potravin 

Balíček počítá se zvýšením daně z nemovitostí, tedy včetně té ze zemědělské půdy. V řadě případů tudíž hrozí citelné zvýšení pachtovného, jímž majitelé pronajímané zemědělské půdy – často různé finanční skupiny a fondy či spekulanti bez skutečného vztahu k zemědělství – budou kompenzovat vyšší daň.

Podíl propachtované zemědělské půdy na celkové obhospodařované ploše je v českém zemědělství stále jedním z nejvyšších ze zemí EU, třebaže v posledních letech vlivem nákupů půdy zemědělskými podniky klesá. Poslední dostupný údaj Českého statistického úřadu z roku 2020 uvádí podíl propachtované půdy ve výši výrazných 72,7 procenta.

Srovnejme tuto situaci například se stavem v Polsku, jehož agrární produkce té české vysoce konkuruje. V Polsku z historických důvodů tamní zemědělci hospodaří prakticky výhradně na vlastní půdě, tudíž podíl propachtované půdy je tam dramaticky nižší než v Česku. V souhrnném ekonomickém účtu je tak ve výsledku váha pachtovného v Polsku v poměru k podnikatelskému důchodu aktuálně něco málo přes jedno procento, zatímco v Česku 40,9 procenta. Zatímco tedy polské zemědělce pachtovné coby výrobní náklad prakticky vůbec nezatěžuje, pro české zemědělce je každý tlak na růst pachtovného faktorem, jenž může dále výrazně oslabit jejich konkurenceschopnost tváří v tvář nejen právě polské konkurenci.

Zvýšení daně z nemovitosti obsažené v konsolidačním balíčku představuje právě takový tlak na růst pachtovného, jenž znatelně snižuje konkurenceschopnost tuzemské agrární produkce.

^REKLAMA

Cena orné půdy navíc v Česku v uplynulé době stoupala jedním z nejrychlejších temp v EU. Mezi lety 2012 a 2021 činilo její zdražení po přepočtu do eur 224,5 procenta, plyne z dat Eurostatu. Výrazněji už orná půda v celé EU v dané době v eurech zdražila pouze v Rumunsku a v Estonsku. V Polsku rostla její cena také, ovšem pouze o 79,9 procenta, tedy nominálně bezmála třikrát slabším tempem než v Česku. Polsko sice v období let 2012 až 2021 vykázalo nižší celkovou inflaci v oblasti spotřebitelských cen než Česko, ale jen v rozsahu necelých čtyř procentních bodů. Reálně tak v daném období převyšovalo zdražování orné půdy v Česku růst cen polské zemědělské půdy o závratných více než 140 procentních bodů.

Při růstu ceny kterékoli nemovitosti, ať už jde o byt zemědělskou půdu či jiný druh nemovitosti, žádají její majitelé postupně vyšší nájem, případné právě pachtované tak, aby udrželi výnosnost nemovitosti na konkurenční úrovni vůči výnosnosti jiných aktiv; jinak by se investičních nemovitostí, včetně zemědělské půdy, kvůli nedostatečně atraktivní výnosnosti zbavovali a jejich cena klesala až na tu úroveň, jež by při dané výši nájemného, resp. pachtovného již zajistila uspokojivou výnosnost.

Jenže, jak je uvedeno výše, k žádnému poklesu ceny zemědělské půdy v Česku nedochází, právě naopak. Jeden z nejvýraznějších růstů cen zemědělské půdy v rámci EU, který v Česku v uvedeném období let 2012 až 2021 nastal, tudíž indikuje, že českým zemědělcům – v průměru tedy ze zhruba tří čtvrtin hospodařících na pronajaté půdě – v dané době narůstalo na poměry EU výrazně nad průměrným tempem právě také pachtovné.

Relativně vysoké pachtovné musí zemědělci pochopitelně zahrnovat do výkupních cen své produkce, což oslabuje jejich konkurenceschopnost například vůči polským agrárníkům a zprostředkovaně to vytváří tlak na růst cen potravin v tuzemských obchodech.

Přitom je sporné, zda další opatření z balíčku, jež se tak či onak týká potravin, skutečně zlevnění potravin přinese. V rámci ekonomicky žádoucí redukce ze tří na dvě sazby DPH, kterou balíček obsahuje, by mělo dojít ke snížení DPH na potraviny ze stávajících patnácti na dvanáct procent, tedy o tři procentní body. Zkušenost z jiných zemí ale naznačuje, že takovéto snížení DPH skončí z drtivé většiny v kapse prodejce, například té či oné sítě obchodních řetězců, a zákazník jej prakticky ani nezaznamená.

Tak například finská vláda od ledna 2007 kadeřníkům v zemi snížila DPH o 14 procentních bodů. Svoji cenu pro zákazníky ovšem v reakci snížilo jen 40 procent kadeřníků, zatímco 60 procent ponechalo cenu beze změny. Žádný z finských kadeřníků přitom nedisponuje takovou tržní silou jako největší provozovatelé obchodních řetězců v Česku. Dva největší provozovatelé řetězců v Česku, německé skupiny Rewe a Schwarz Gruppe, ovládají více než polovinu trhu. Pokud tedy na snížení DPH ve Finsku reagovalo snížením ceny jen 40 procent kadeřníků, lze předpokládat, že na chystané snížení DPH by v Česku reagovalo snížením ceny citelně méně než 40 procent prodejců.

A když německá vláda rozhodla v roce 2020 kvůli pandemii covidu v případě základních potravin a nápojů redukovat sníženou sazbu DPH ze 7 na 5 procent, své nákupní chování změnilo pouze 8 až 15 procent německých spotřebitelů. Klíčovým důvodem bylo to, že prodejci snížení DPH přenesli do konečných cen nejvýše jen částečně. Drtivá většina Němců tak snížení DPH ani nezaznamenala, natož aby na jeho základě náležitě upravila své nákupní jednání.

Pokud by česká vláda chtěla docílit skutečně zaznamenatelného snížení cen potravin, musela by sazbu DPH na potraviny redukovat ze stávajících patnácti procent alespoň na „německých“ sedm procent. V případě tak relativně výrazného snížení DPH už by řetězce a další prodejci mohli jen těžko zdůvodňovat to, že v důsledku snížení DPH nezlevnili, dalšími faktory, jako je růst cen vstupů či mezd. Citelné snížení DPH na potraviny by pak mělo pozitivní sociální dopad, neboť potraviny představují relativně významnější výdajovou položku v rozpočtech chudších a sociálně zranitelných domácností.

Autor: Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank