Chicago – Bratři Richard a Maurice McDonaldovi si první restauraci otevřeli už v květnu 1940 ve slunné Kalifornii. O osm let později pak přišli s myšlenkou sériové výroby hamburgerů, která brzy přitáhla i další podnikatele. Mezi těmi, kdo si od McDonaldů koupili licenci na provozování rychlého občerstvení, byl také potomek českých imigrantů Ray Kroc. Svůj podnik otevřel 16. dubna 1955 v městečku Des Plaines v Illinois.
„Bylo mi dvaapadesát, měl jsem cukrovku a bolavá kolena. Byl jsem ale přesvědčen, že to nejlepší v mém životě je ještě přede mnou,“ vzpomínal Kroc na začátky svého podnikatelského triumfu, ke kterému jej dovedlo jeho podnikání s multimixéry. Právě toto zařízení na výrobu mléčných koktejlů začátkem 50. let prodával – předtím zkoušel všemožná povolání včetně jazzového pianisty nebo realitního agenta – a po velké objednávce od McDonaldů ho zajímalo, na co je vlastně potřebují.
Fordova výroba v gastronomii
Co v Kalifornii viděl, Kroce zaujalo. Jídlo se připravovalo v kuchyni, kde měl každý zaměstnanec své pevné místo a každý krok byl přesně definován. Byla to vlastně jakási obdoba průmyslové pásové výroby, kterou v Americe zpopularizoval Henry Ford se svým modelem T, jen převedená do gastronomie.
Restaurace provozovaná Rayem Krocem byla sice už devátým McDonald’s v pořadí, až jeho zapojení do podnikání kalifornských bratří ale odstartovalo jeho vzestup.
REKLAMA
Kroc rozjel značku
Kroc převzal další šíření značky (kromě domovské Kalifornie a sousední Arizony, kde si ji i nadále nechali pod svými křídly bratři McDonaldové) a počet podniků se díky tomu rychle zvětšoval. V roce 1959 už bylo po celých Spojených státech 102 restaurací a začátkem 60. let nakonec Kroc bratry McDonaldovy vyplatil. Za své jméno a koncepci dostali tehdy slušných 2,7 milionu dolarů a jejich někdejší franšízant se stal neomezeným pánem společnosti.
Muž, jehož kořeny sahají na Plzeňsko, své stopy zanechal také v pojetí restaurací s velkým písmenem „M“ ve znaku. Z dětství si přinesl pedantickou zálibu v pořádku a pobočky McDonald’s musely být zářivě čisté od kuchyňské podlahy přes uniformy zaměstnanců až po parkoviště. „Když máš čas se flákat, můžeš hadrem máchat,“ dá se parafrázovat jedno jeho rčení.
Uvolněná atmosféra
Úspěch McDonald’s je spjat i s propracovaným marketingem, například v roce 1963 se maskotem stal klaun Ronald McDonald, který lákal hlavně děti.
Ray Kroc také říkal, že „nadání skutečného obchodníka spočívá v jemném umění přimět zákazníka dělat to, co chcete vy“. Svým zákazníkům ale uměl vycházet vstříc – místo restaurace s hromadou neznámých druhů příborů a upjatými číšníky jim nabídl místo, kde je obsloužil přátelský prodavač. Navíc jídlo nestálo mnoho a nebylo potřeba se objednávat. Už v roce 1963 se i díky tomu otevřela 500. restaurace a řetězec se chlubil miliardou prodaných hamburgerů.
REKLAMA
Expanze do zahraničí a první kritiky
Koncem 60. let pak společnost zahájila expanzi do zahraničí, první neamerické pobočky se objevily v Portoriku a Kanadě. V roce 1984, kdy Ray Kroc ve věku 81 let zemřel, byl McDonald’s největší restaurací světa – do jeho poboček přišlo 17 milionů zákazníků denně.
Kromě úspěchů se ale firma musela potýkat i s kritikou – kvůli prý nezdravé nabídce jídel (reagovala například saláty) nebo neúctě k životnímu prostředí (dnes McDonald’s propaguje třídění i šetření energií).
V oxfordském slovníku angličtiny se dokonce objevil termín McJob, označující ubíjející špatně placenou práci s malým potenciálem. Řetězec se tehdy dotčeně ozval s tím, že více než půlka manažerů firmy začínala jako prodavači hamburgerů. Firma se ale potýkala i s vyslovenými pomluvami – v 70. letech se třeba říkalo, že McDonald’s do hamburgerů přidává červy. Kroc to tehdy poněkud cynicky vyvrátil tvrzením, že libra červů je čtyřikrát dražší než libra hovězího.
Pobočky ve 120 zemích světa
Nic z toho ale neohrozilo postavení firmy, postupný pokles tržeb v USA vyvážila expanze po světě.
Dnes McDonald’s působí v téměř 120 zemích, tržby za rok 2013 přesáhly 28 miliard a zisk 5,5 miliardy dolarů. První Krocova restaurace už ale neexistuje, v roce 1984 byla srovnána se zemí. Na jejím místě vznikla věrná replika, ve které je dnes muzeum, před nímž je vystaveno i pár dobových aut. A pokud má někdo z návštěvníků chuť na hamburger, stačí mu přejít ulici do skutečného McDonaldu.
