Pokud si budete vybírat automobil podle jeho rychlosti, aniž byste příliš brali v úvahu jeho kvalitu, spolehlivost a cenu, budete zřejmě pokládáni za blázna. Když si řada občanů stejným způsobem vybírá fond nebo jinou investici, nevidí na tom nic divného. Nezřídka si totiž koupí fond s aktuálně nejvyšším ročním výnosem. Sázka na pomyslnou investiční Formuli 1 ovšem zvyšuje nebezpečí karambolu. Tím spíše, pokud se někteří domácí investoři zaměřili hlavně na jeden region, konkrétně střední Evropu.
DOKUD STŘEDOEVROPSKÉ TRHY, do nichž investují korunové fondy s nejvyšším výnosem, víceméně plynule rostly, nehrála zmíněná hurástrategie části drobných investorů velkou roli. V současnosti ale mnohé dluhopisové fondy orientované na ČR či střední Evropu ztrácejí. Také čtyřicetiprocentní roční výnosy českých akcií jsou zřejmě minulostí. Akciový index PX vydělal od počátku roku asi 5 %. Polsko a Maďarsko si zatím vedou o poznání lépe. Ani těmto trhům se však nevyhnuly výkyvy a to nejlepší mají nejspíše za sebou. Bylo by chybou na podobné investice rezignovat. Existují ale i další příležitosti.
„Je těžké hledat obecný recept, jak reagovat na (krátkodobější) pohyby na finančních trzích. Pro každého investora je klíčová správná volba investiční strategie a s ní související skladba jeho portfolia. Důležité je správně určit očekávaný investiční horizont, tedy odhadnout časový úsek, kdy nebude občan peníze potřebovat. A přibližná rizika, že se během určité doby tento horizont výrazně změní,“ říká Ondřej Matuška ze správcovské společnosti Conseq Investment Management. Jak dodává, změně tohoto horizontu by měl odpovídat i posun ve složení investic.
Pokud občan investuje na 5-10 let, měly by hrát v jeho portfoliu prim akcie, o něco méně by měl investovat do dluhopisů či alternativních investic, tedy komodit a nemovitostí. Zastoupení konzervativních instrumentů peněžního trhu by mělo být minimální. Ty budou naopak hrát daleko větší roli při investicích na kratší období. Investice je třeba i teritoriálně rozložit.
Jak připomíná Matuška, důležité je samozřejmě vědět, jaké krátkodobé výkyvy na trhu je investor ochoten akceptovat.
Univerzální rada pro méně zkušené zní: Investovat do tzv. profilových fondů, sestavených podle investorovy ochoty riskovat.
PROFILOVÉ FONDY investují v určitém předem daném poměru do akcií, dluhopisů i dalších investičních instrumentů. Podle toho si z nich může občan vybírat. Není ale od věci hledat i investice a strategie, které vynášejí „za každého počasí“.
OBECNĚ PLATÍ, že lepších výsledků mají dosahovat větší fondy, které těží z nižších nákladů. Pokud ale jejich majetek delší dobu klesá, je to důvod k zamyšlení. Kromě sledování aktuálních i historických výnosů (nezaručují ale, že se fondu dál povede stejně) hraje důležitou roli v ČR mnohdy podceňované kolísání kurzu fondu, tedy jeho vlastního jmění na podílový list. Čeští investoři mají proti zahraničním některé nevýhody. Málokterý korunový fond veřejně porovnává svou výkonnost se směrodatným srovnávacím indexem (benchmarkem).
Historie korunových podílových fondů, do nichž většina drobných investorů kvůli obavám z měnového rizika investuje, je navíc poměrně krátká. I když je třeba brát – viz výše – historická data s rezervou, hrají určitou roli, například při porovnávání s konkurencí. Správci těchto fondů také zatím nemají, navzdory příznivým výsledkům řady z nich, podobný věhlas jako nejznámější zahraniční hvězdy. Šance vybírat si podobně jako ve vyspělých zemích fondy podle kvality jejich manažera je tedy omezená.
Dokážou si dobré fondy udržet výkonnost i v době, kdy se mění podmínky na trhu? Podle Matušky vysoká historická relativní výkonnost fondu nic takového nezaručuje, byť svědčí o kvalitách investičního manažera a jeho analytického zázemí. Milan Šmíd z firmy Moneco upozorňuje na analýzu, podle které má špatná výkonnost fondů tendenci přetrvávat. Platí to ale také opačně?
KLÍČOVOU ROLI hraje vždy manažer portfolia, říká šéf české pobočky investiční banky Sal. Oppenheim Aleš Hrnčíř. Na trhu, který klesá nebo nemá jasný trend, by měly podle něj lépe fungovat spíše konzervativnější než agresivnější strategie.
Podle Šmída můžeme hodnotit výkonnost fondů ze dvou pohledů. Pokud investor hledá správce, který působí na vybraném trhu, např. evropských akcií, budou samozřejmě jeho výsledky záviset hlavně na vývoji tohoto trhu. Aktivní manažer může k výnosu indexu těchto akcií něco přidat, ale i ubrat. S kolísáním tohoto trhu kolísá i hodnota této investice. Počet fondů, které trvale překonávají index, je přitom omezený.
ZA INVESTICI DO „KAŽDÉHO POČASÍ“ bývají označovány tzv. fondy absolutní návratnosti (total return). Nejsou vázány na výkonnost žádného trhu, cílem manažera je, zjednodušeně řečeno, namíchat portfolio, aby vydělávalo prakticky v každé tržní situaci.
Podobné korunové fondy zatím na českém trhu nenajdeme, byť se jim velmi volnou strategií blíží některé smíšené fondy. Je ale možné vsadit na renomované správce fondů, založených na totálním výnosu, které nabízejí v eurech či jiných měnách, např. belgický Fortis Investments, francouzské BNP Paribas nebo další známé zahraniční finanční instituce.
Právě renomé těchto společností a správců fondů má být zárukou, že budou dosahovat dobrého a hlavně stabilního výnosu i v době, kdy se trhům nebude příliš dařit.
„Kvalitní manažer dokáže dosahovat stanoveného výkonu v rámci určených rizikových limitů,“ dodává Šmíd. Využívá k tomu alternativní investiční nástroje. Kromě akcií a dluhopisů investuje např. do nemovitostí či komodit, jejichž trhy nejsou zpravidla vázány na vývoj akciových nebo obligačních trhů. Diverzifikuje tak riziko investice a snižuje kolísání fondu. Fondy absolutního výnosu přitom využívají i různé sofistikované strategie.
Neřídí se žádným směrodatným indexem. Některé z nich přesto slouží ke stanovení jejich předpokládaného výnosu. „Cílem jednoho z našich fondů je dosáhnout během několika let o dvě procenta většího výnosu, než je stanovená hodnota úrokových sazeb na českém mezibankovním trhu depozit PRIBOR. Správci se také snaží omezit kolísání výnosů těchto fondů,“ dodává Hrnčíř.
Jsou ovšem fondy, zaměřené na absolutní výnos i v době kolísání trhů, tím pravým ořechovým pro běžného českého investora, který je poměrně konzervativní? Tím spíše, pokud nejsou denominovány v korunách?
„Méně sofistikovaný investor by měl věnovat čas hledání kvalitního investičního poradce a současně nastudování a pochopení základních principů. Jednou z cest, jak se vyrovnat s ne právě příznivým vývojem na trzích, je držet se zpočátku spíše při zemi a posléze o něco „zrychlit“ než postupovat opačně. Skutečná ztráta z investice je totiž něco jiného než ušlý zisk,“ varuje Šmíd.
KOLÍSAJÍCÍ TRHY mohou přimět řadu českých investorů k širšímu využití profilových fondů. Nebo zajištěných, které garantují vrácení alespoň původní investice, ale za několik let. Jiní investoři se mohou snažit přečkat horší časy částečně i prostřednictvím investice do nemovitostních fondů pro drobné investory, které by se mohly letos objevit na trhu.
V sousedním Německu i v dalších vyspělých zemích navíc v posledních letech roste obliba tzv. investičních certifikátů. Jde vlastně o jakési dlužní úpisy, jejichž výnos je odvozen od vývoje podkladových aktiv, tedy akcií, akciových indexů, koše akcií, dluhopisových indexů, měn nebo komodit.
I mezi nimi lze najít zajištěné produkty. Některé investiční instrumenty, jako jsou tzv. airbag nebo discount certifikáty, dokonce vynášejí i do určité předem stanovené ztráty aktiv, na která jsou vázány.
Popularita těchto produktů v zahraničí je zřejmě jedním z důvodů, proč hodlá pražská burza investorům rovněž nabídnout obchody s některými typy certifikátů. Běžný investor se s nimi ale napřed musí důkladně seznámit. Pokud se obává možného poklesu trhů a hledá investice vhodné i při poklesu trhů, představují pro něj, podobně jako fondy s absolutním výnosem, zajímavou příležitost. V prvé řadě by měl ale mít na paměti, že podstatnou část investorova úspěchu tvoří správná dlouhodobá investiční strategie. A diverzifikace jeho investic.
Tím spíše, že honba na výnosy ve střední Evropě, případně v jiných regionech, zřejmě pomalu končí.
