Letos v červenci Slováci dali sbohem vládě, která zemi vyvedla z mezinárodní izolace a hospodářské skleslosti, jimiž trpěla za autokratického režimu Vladimíra Mečiara.
Mikuláše Dzurindu, jehož reformy zemi zajistily růst a hospodářskou stabilitu, nahradil Robert Fico, levičák, který si po uzavření spojenectví s Mečiarem a neofašistickou stranou osvojil znepokojivě populistický tón.
Tentýž měsíc Maďarsko znovuzvolilo Ference Gyurcsáne, jenž uskutečňoval údajně reformní program, ale zároveň přihlížel hromadění rozsáhlého veřejného dluhu.
Dřívější plány na rychlé přijetí eura vzaly za své a cílové datum se posunulo na roky 2011 až 2012. Ale i to může být jen zbožné přání.
Finanční trhy zatím znepokojuje rozpočtový deficit země a řeči o vážné krizi. Té nasvědčují i současné nepokoje v Budapešti vyvolané Gyur- csányho přiznáním, že jeho vláda déle než rok lhala o neveselém finančním stavu země.
REKLAMA
Do toho se Čechům podařilo zvolit si dokonale zablokovaný parlament. Předseda vlády Mirek Topolánek je sice zastáncem naléhavě potřebných reforem, ale chybí mu parlamentní většina a usiluje o nové všeobecné volby v první půli roku 2007.
Bez možnosti zamezit ve volebním roce fiskální expanzi jsou Češi rovněž nuceni ustoupit od roku 2010 coby cílového data pro přijetí eura.
K tomu přidejme Polsko, kde se bratři Kaczyńští, kteří obsadili post prezidenta a ministerského předsedy, spojili s populistickými, xenofobními a antisemitskými partajemi.
Jednou z jejich priorit je napadat centrální banku s nařčeními, která připomínají obvinění z éry stalinismu, očerňovat jejího guvernéra Leszka Balcerowicze, věhlasného otce polské ekonomické transformace.
REKLAMA
Tolik o „velké čtyřce“ zemí v regionu. Špatné zprávy však přicházejí i z menších zemí, včetně pobaltských států. Scéna napříč střední a východní Evropou je téměř všeobecně skličující.
Celý článek najdete v týdeníku Respekt.
