Prvním problémem je podle něj informační zahlcení konečného spotřebitele. Ve snaze informovat (chránit) spotřebitele dochází k jeho zahlcení a potažmu k jeho nezájmu zabývat se předloženými dokumenty. Například na Slovensku došlo k zavedení minimální velikosti textu. Počet stran, které v dnešní době předkládá zprostředkovatel klientovi se vyšplhal na 32, což představuje dodatečné náklady, které nakonec stejně zaplatí klient. Dobré úmysly mají tedy kontraproduktivní efekt.
Druhý problém vidí v časové nepředvídatelnosti a zběsilému dohánění lhůt. Úpravu distribuce (životního) pojištění řešil Petr Stuchlík s náměstkyní Klárou Hájkovou již v roce 2009 a dosud není schválena. Upozornil také na krátká přechodná období, zodpovědné proškolení distribuční sítě totiž trvá 6 až 12 měsíců od finálního znění. Šest let příprav na nový zákon o pojišťovnictví vytváří dodatečné náklady, které nakonec zaplatí opět klient. Nepředvídatelnost podnikatelského prostředí tedy zdražuje celý proces.
Třetím problémem je častá změna regulatorního rámce. Podotýká, že klíčový produkt pro stárnoucí populaci – penze – prošel šesti změnami během dvou let. Poradci ani klienti již nevěří dlouhodobosti produktu a jako zajímavou alternativu nabízí PEPP.
Jako poslední problém zmínil Petr Stuchlík pohodlnost dohledu. Zakázat či omezit podle něj není ideální. Reagoval také na komentář k novele p. Smutného: „ČNB nesmyslně doporučuje zakonzervovat kmeny velkých pojišťoven a omezit konkurenci, která by snížila ceny čistých rizik.“ Zákaz není řešením problému, který ještě nenastal.
Na závěr varoval, že množství transponované regulace z EU samo o sobě zvyšuje informační zátěž pro spotřebitele, nároky pro podnikání na finančních trzích a nároky na dohled. Neschopnost odolat lobbystickým tlakům regulovaných subjektů tuto zátěž zvyšuje a celý proces neúměrně prodlužuje.
REKLAMA
