Podpora Marine Le Penové sílí, ale cesta do Elysejského paláce je ještě dlouhá

V prvním kole voleb by mohla získat kolem 27 % hlasů, tedy o dost víc než ostatní kandidáti. Podle nedávných průzkumů by ve druhém kole mohla dosáhnout přes 40 % (43 % při utkání s Françoisem Fillonem a 42 % proti Emmanuelu Macronovi), ačkoli před pár týdny bylo toto procento mnohem nižší (kolem 35 %). Každodenní nové průzkumy během prezidentské kampaně představují starou francouzskou tradici. Nárůst musí ještě potvrdit další průzkumy. Zdá se však zřejmé, že prezidentský souboj se přiostřuje a že Národní fronta ještě nikdy neměla moc tak blízko na dosah. Díky tomu začínají investoři panikařit.

Efekt „Le Penová“ je skutečný

Na finančních trzích už tento efekt můžeme sledovat:

–        Investoři stále více spekulují na francouzský státní dluh. Objemy obchodované na státní dluh loni v lednu vyletěly vzhůru až na 236,1 mld. euro, což odpovídá 40% nárůstu ve srovnání s měsíčními průměry za loňský rok (Zdroj: Trax)

–        Spread francouzských dluhopisů zůstává v okolí 80 bazických bodů, což je nejvyšší úroveň od roku 2012. Před několika měsíci to bylo jen 20 bazických bodů 

^REKLAMA

–        Francouzské CDS právě překonaly úroveň 70 bazických bodů; na konci ledna to bylo jen kolem 40 bazických bodů

–        Index ekonomické nejistoty Francie je na maximální úrovni, ačkoli index nejistoty evropské ekonomiky jako celku klesá ze svého maxima z roku 2016 

–        Index CAC 40 má od začátku roku nižší výsledky než ostatní evropské akcie. I přes dobré výsledky klesl francouzský index o 0,3 %, zatímco index DAX vyskočil o 1,9 % a FTSE100 o 2 %

–        Dvouleté německé státní dluhopisy Schatz, které představují tradiční bezpečné aktivum v dobách evropské nejistoty, se obchodují na historickém minimu blízko –1 % 

^REKLAMA

Prolomení skleněného stropu není jednoduché

Jako francouzský občan vnímám, že obavy investorů (kteří vlastní asi 60 % akcií francouzského státního dluhu), jsou poměrně přehnané a spíše ukazují na neznalost francouzského politického a státního zřízení. 

–        Průzkumy jsou spolehlivé; hlasy ve prospěch Národní fronty jsou jasně zdokumentované v průzkumech, což nebyl případ Trumpa nebo referenda o brexitu. Tam se jednalo o nové politické skutečnosti, pro které nebylo dost dat, aby je bylo možné kvantifikovat. Před několika lety nechtěli příznivci Národní fronty veřejně odhalit svou politickou orientaci a počet jejich hlasů byl ve všech průzkumech výrazně podceněn (to vysvětluje, proč průzkumy nedokázaly předpovědět druhé místo Jean Marie Le Pena v prezidentských volbách roku 2002). Dnes už je vše jinak. Proto by výsledky Národní fronty neměly nijak výrazně překvapit

–        Pro vítězství Národní fronty by muselo dojít k výjimečným historickým okolnostem, jako je např. nebývalý pokles počtu voličů, kteří k volbám skutečně přijdou. V období Páté republiky (od roku 1958) byla průměrná účast u voleb kolem 80 % v prvním kole a 81,5 % ve druhém kole voleb. Ve všech volbách, ve kterých Národní fronta kandidovala a dostala se do druhého kola, byla účast voličů mírně vyšší (o 8 bazických bodů při prezidentských volbách v roce 2002, a v regionálních volbách roku 2015 se tato extremistická pravicová strana dostala do druhého kola ve 13 regionech z 18, ale nevyhrála ani v jednom). Řada studií potvrzuje, že voliči systematicky volí tak, aby zabránili vítězství kandidátů na lístcích Národní fronty;

–        Marine Le Penová nedokáže získat dost hlasů, aby překročila rozhodující hranici 50 %. Řekněme, že v prvním kole získá 10 milionů platných hlasů a ve druhém kole bude účast 81,5 %, pak by Národní fronta potřebovala dalších 8 milionů hlasů, aby zvítězila. Pokud se účast zvýší, což je obvykle pravda ve chvíli, kdy se Národní fronta dostane do druhého kola, bude to ještě více. Pokud tedy účast bude 87 % (což odpovídá roku 1974, kdy byla vůbec nejvyšší volební účast za éru Páté republiky), bude strana potřebovat dalších 9 milionů hlasů, aby ve druhém kole zvítězila. Když si vezmeme, jaké je nejvyšší skóre Marine Le Penové v průzkumech ve druhém kole (43 % hlasů), stále jí ve všech možných scénářích chybí další zhruba 2–3 miliony hlasů k tomu, aby se stala prezidentkou

^REKLAMA

–        K vítězství v prezidentských volbách musí získat hlasy lidí starších 60 let. Starší voliči volí NF nejméně kvůli možnému odchodu z jednotné měny a dopadu na jejich úspory a současně mají nejvyšší účast ve všech volbách (87 % ve druhém kole prezidentských voleb v roce 2012 proti 80 % ze všech voličů). V poslední době se Národní fronta pokusila zmírnit svou protievropskou rétoriku, ale je nepravděpodobné, že by to vedlo ke změně názoru starších voličů, kteří obvykle volí pravicového kandidáta (v tomto případě Françoise Fillona).

To vše naznačuje, že Marine Le Penová má jen malou šanci stát se v roce 2017 prezidentkou.

…a co když Marine Le Penová dokáže nemožné?

Na vládní a politické úrovni: Marine Le Penová by se rychle ocitla v nepříjemném postavení prezidentky Čtvrté republiky, která nemá žádnou reálnou moc. Je v podstatě téměř jasné, že Národní fronta si při parlamentních volbách 11. a 18. června nedokáže zajistit v Parlamentu většinu. Země by se tak ocitla v situaci kohabitace. Šlo by o čtvrtou takovou situaci od roku 1958 a první od referenda o prezidentském quinquenniu v září 2000, které mělo za cíl vyhnout se právě kohabitaci tím, že by se spojilo trvání prezidentského mandátu s mandátem poslanců. Kohabitace by zabránila Marine Le Penové vyvolat referendum o členství v EU, které plánuje po vyjednání „lepší dohody“ s Bruselem. Ačkoli je vyhlášení referenda právem prezidenta (článek 11 Ústavy), může být vyhlášeno pouze na návrh vlády nebo na společný návrh Národního shromáždění a Senátu. I kdyby byla Marine Le Penová zvolená, nebude mít možnost realizovat většinu svých ekonomických a evropských záměrů.  

Pokud jde o index CAC 40: Je snadné předpokládat, že francouzský akciový trh po vítězství Le Penové prudce spadne. Historicky mají francouzské prezidentské volby na finanční aktiva jen malý vliv. Jediné volby v éře Páté republiky, které měly nějaký významnější dopad, byly v roce 1981 a vedly k vítězství socialistického kandidáta Françoise Mitterranda. Během 30 dní po prvním kole voleb se index CAC 40 propadl o téměř 20 %, protože se investoři obávali, že „na Champs Elysées se budou projíždět sovětské tanky“. Něco podobného můžeme očekávat i v případě vítězství Národní fronty, alespoň do chvíle, kdy zahraniční investoři zjistí, že prezidentka je bezmocná. 

Francouzské náklady na půjčky a fiskální udržitelnost: Hlavní obavou zahraničních investorů je prudký nárůst úrokových sazeb spojený s politickými riziky. V roce 2007 tvořily splátky úroků státního dluhu (což je druhá největší položka státních výdajů) 2,5 % HDP a v roce 2016 to bylo jen 1,7 % v důsledku snížení úrokových sazeb i přes významný nárůst státního dluhu. Procento HDP, které Francie vydává na úhradu úroků ze státního dluhu je nižší než ve většině evropských zemí (Velká Británie, Itálie, Španělsko) s výjimkou Německa. Vzhledem ke dlouhé lhůtě splatnosti francouzského dluhu (7 let) má 1% pohyb úrokových sazeb roční dopad na platby úroků z dluhu pouze ve výši 0,14 %. I kdyby úrokové sazby vyskočily, předpokládá se, že náklady na splátky úroků budou v letech 2017 a 2018 nadále klesat (a dosáhnou kolem 1,5 % HDP), a to kvůli splácení dluhu vzniklého v roce 2007 během finanční krize. Za předpokladu, že výnos francouzských desetiletých dluhopisů je 4 %, roční míra inflace je 2 % a roční růst HDP je 1 %, a všechny ostatní proměnné zůstanou stejné, dostanou se splátky dluhových úroků na úroveň z roku 2012 nejdříve počátkem roku 2020. Současně by nárůst úrokových sazeb vyvolaný „efektem Le Penové“ (který zřejmě dlouho nepotrvá) nebo externími vlivy, jako je například celkové zvýšení inflace, neměl mít během nadcházejícího prezidentského období výraznější dopad na veřejné finance.

Christopher Dembik, vedoucí oddělení makroekonomické strategie Saxo Bank v Paříži