04. 08. 2022
Přestřelka nad měkkým přistáním americké ekonomiky
To co před dvěma lety začalo v USA jako přátelská výměna názorů mezi akademiky na téma dočasná vs. permanentní inflace se pomalu mění v ostrou řežbu, kde padají tvrdá slova o zavádějících závěrech a faktických chybách. Hlavní protagonisté velmi aktuálního sporu, o to jakou podobu bude mít přistání americké ekonomiky, jsou na jedné straně “tým skeptiků” vedený Larry Summersem a Olivierem Blanchardem a na straně druhé “tým optimistů”, v němž jsou prakticky všichni současní centrální bankéři z Fedu (viz např. včerejší vyjádření jestřába-optimisty J. Bullarda).
O co přesně ve sporu mezi americkými super-ekonomy jde? Centrem sporu je tzv. Beveridgeova křivka, což je inverzní vztah mezi počtem volných pracovních míst a mírou nezaměstnanosti. Hodně jednoduše řečeno se pak debata nad touto makroekonomickou křivkou v podstatě točí okolo toho, zdali lze za stávajícího boje s vysokou inflací dosáhnout bezbolestného ochlazení trhu práce, které by zároveň nevedlo k výraznému nárůstu nezaměstnanosti. Tým optimistů se přitom snaží argumentovat tím, že “this time is different” a že přísnější politika Fedu povede “převážně” k redukci volných pracovních míst, což (při jisté podobě Beveridgeovy křivky) nutně nemusí zvýšit míru nezaměstnanosti.Naopak tým pesimistů dost přesvědčivě kontruje tím, že americký trh je opravdu velmi přehřátý, což si vyžádá výrazné ochlazení poptávky a tím i nevyhnutelný nárůst míry nezaměstnanosti. Navíc sázet podle Summerse & spol. na to, že se ochlazení trhu práce odehraje “jen” přes redukci volných pozic, je o to více iluzorní v post-COVIDové ekonomice. Pružnost trhu práce se totiž po pandemii prý zhoršila, takže poptávka se nabídce přizpůsobuje hůře a tudíž k nějakému propouštění tak určitě dojde. Kdo má pravdu? Těžko říct, ale dozvíme se to relativně brzy, přičemž výsledek bude mít významné tržní a politické dopady.
Výše uvedená makroekonomická debata vypadá na první pohled složitě. Ano svět je složitý a to dokonce i když si jej zjednodušíme do několika makroekonomických rovnic. Kouzlo celého sporu je však v tom, že respektovaní ekonomové na obou stranách barikády se nebojí ve veřejném prostoru argumentovat vyloženě teoretickým aparátem. To makroekonomii slouží ke cti a pozvedá její reputaci, jež byla notně otřesena po globální finanční krizi v roce 2008.
Jan Čermák
Analytik ČSOB