Tak triviální makroekonomická rovnice však v dnešním světě bohužel úplně neplatí. Ropa a komodity obecně se v minulosti staly významnou součástí globální ekonomiky a to nejen skrze producenty a na ně navázané obory, ale zejména prostřednictvím finančního sektoru, který tento sektor financoval. Odhaduje se, např. že těžaři a obchodníci s ropou a dalšími komoditami mají na sebe navázány dluhy okolo tří biliónů dolarů. Samozřejmě, že když pak komodity padají na sedmiletá minima (jako např. včera ropa), tak se začnou vykreslovat otazníky, zdali bude i na zaplacení výše uvedených dluhů.
Dalším nepříjemným vedlejším efektem zlevnění komodit je pak vazba na úspěchy emerging markets – vysoké ceny komodit. Není žádnou náhodou, že země jako Brazílie, Rusko či JAR zažívají hospodářsky nejhorší období od Velké recese z let 2008 a 2009. Kurzy dotyčných měn prudce slábnou, přičemž na rozdíl od takového Norska či Austrálie si centrální banky postižených emerging markets nemohou dovolit takový vývoj ignorovat, neboť by domácí míra inflace prudce a trvale vzrostla. Výsledkem je tedy obrana slábnoucích měn skrze navyšování úrokových sazeb, což však dále utlumuje poptávku v těchto velkých emerging markets.
Takže sečteno a podrženo: budou-li ceny komodit hypoteticky pokračovat v sestupu, berme to pro vyspělé země včetně ČR stále jako “býčí” hospodářský signál s tím, že je třeba mít na paměti “deleveraging”, který v emerging markets takový vývoj obnáší.
Jan Čermák
Analytik ČSOB
