Včerejší raketový nárůst očekávání v rámci německého indexu ZEW by ale investoři neměli brát příliš vážně. Jedná se o prostý průzkum mezi analytiky na finančním trhu a ne přímo mezi německými podnikateli. Daleko důležitější bude čtvrteční výsledek evropských PMI v průmyslu, páteční index německé podnikatelské nálady Ifo a především dnešní nálada ve francouzském průmyslu (INSEE).
Více než Německo bude totiž tentokrát investory možná trápit Francie. I když celkový index PMI v lednu vzrostl na desetiměsíční maxima, výsledek skrýval propastný rozdíl mezi Německem a Francií. Rozdíl mezi francouzskými a německými PMI je na historicky nejvyšších úrovních. Zatímco německé PMI jsou na 19ti měsíčních maximech, francouzské na 46ti měsíčních minimech. Francie tak začíná být na první pohled tvrdším oříškem než Španělsko, kde přes nízké úrovně PMI vzrostly na 19ti měsíční maxima a poměrně svižně rostou i vývozy. Ve velice dobré kondici jsou také irské PMI, které jsou dokonce výše než německá.
Eurozóna se tak probouzí do nové reality, ve které se nejedná primárně o střet tandemu Německo-Francie s předluženými periferiemi. Nový francouzský prezident Hollande má s německou kancléřkou daleko chladnější vztah (poslední zkušeností byla německá podpora Británii při jednání o evropském rozpočtu). Současně se výrazně začínají prohlubovat hospodářské rozdíly mezi Německem a Francií. I proto byla francouzská vláda nucena v úterý přiznat, že letos nedodrží cíl pro deficit veřejných financí na úrovni 3 % HDP. Nedodržováním fiskálních cílů a evidentní ztrátou konkurenceschopnosti v řadě odvětví (automobilový průmysl) se brzo francouzská ekonomika může stát Achillovou patou eurozóny.
Jan Bureš
Hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny