13. 06. 2022
Úsporný energetický tarif jako reakce na inflaci. Dává to smysl?
Inflace v Česku láme nové rekordy a vláda i proto představila první obrysy speciálního úsporného energetického tarifu. Ministr Síkela hovoří o tom, že vláda na něj vynaloží až 50 miliard korun a detailnější informace bychom měli dostat během nejbližších týdnů (nasazen bude na nadcházející topnou sezónu). Podle dostupných informací se jedná o politický kompromis, který nakonec bohužel necílí na nejvíce ohrožené nízko-příjmové skupiny, ale má motivovat celou českou populaci k energetickým úsporám – 15 až 20procentní sleva bude platit pro spotřebu do určité výše a nad ní bude účtován domácnostem klasický tarif (limit pravděpodobně bude stanoven na základě historické spotřeby odběrného místa).
Těžko v tuto chvíli jednoznačně nový záměr vlády hodnotit – ďábel bude ukryt v detailech. Jasné už ovšem je, že z pohledu sociální situace občanů půjde o plošné/nezacílené opatření, které bude relativně drahé. Přesto může dávat v dnešní mimořádné situaci smysl. Čistě adresné nástroje (jako příspěvek na bydlení) jsou sice správné z morálního hlediska (nepomáháte těm, co to nepotřebují), z hlediska veřejných financí (stát se chová hospodárně) i z hlediska dalšího působení na inflaci (plošné nástroje udržují poptávku v chodu, i když nabídka nestíhá, a tím pádem tlačí inflační očekávání vzhůru). Adresné nástroje však mají jednu velkou nevýhodu – jsou pomalé a řada českých domácností potřebuje pomoc rychle. Dnešní energetická krize a vysoká inflace navíc zasahuje kriticky skutečně velkou část české populace – nemluvíme pouze o nejnižších příjmových skupinách, ale o celé nižší střední třídě (domácnosti s příjmem mediánovým a nižším). Na řešení takovýchto situací nebyly dávky jako příspěvek na bydlení navržené a zavedení dočasného, administrativně jednoduchého a rychlého schématu navázaného na spotřebu energií může dávat smysl. Navíc aspekt motivace k energetickým úsporám velice dobře propojuje krátkodobou pomoc domácnostem s dlouhodobými cíli vlády na poli ekologie a energetické bezpečnosti (což je v českém případě skoro unikátní). Tím, že se dotovaná elektřina bude týkat jen určitého minima spotřebované energie se navíc snižuje pravděpodobnost, že nové peníze budou mít výrazný pro-inflační efekt.
Na druhou stranu se nelze ubránit dojmu, že nejvyšší příjmové skupiny by v schématu nemusely participovat vůbec. Mají v průměru velmi vysoké úspory a schopnost vyrovnat se s dnešní inflační vlnou bez jakékoliv pomoci a z tohoto důvodu na ně nemusí sociální tarif mít ani kýžený motivační efekt (k energetickým úsporám). Naopak pro nižší příjmové skupiny může být zvažovaná sleva 15-20% (pro základní elektřinu) při současných tržních cenách energií (viz graf) nedostatečná a stát by v jejich případě mohl být štědřejší.
Je pravda, že dodatečné testování “odběrných míst” podle příjmů by asi celý systém hodně zkomplikovalo a zpomalilo. Možná by ale stačilo jednoduché čestné prohlášení všech domácností odebírajících úsporný energetický tarif, že nejsou členy domácnosti, kde se roční příjem na osobu v uplynulém roce pohyboval v nejvyšších patrech (poslední příjmový kvintil).
Jan Bureš
Hlavní ekonom Patria Finance
