V eurozóně hoří další obranná linie, přičemž také americký Kongres se rozhodl trhům zatopit

Jinak řečeno pod tlak se dostávají již i země eurpozóny, které disponují ratingem AAA a jediným bezpečným instrumentem uvnitř měnové zóny zůstává německý vládní dluhopis. To svědčí o jediném – rizikové prémie již nereflektují kreditní riziko jednotlivých zemí, ale riziko tržní, jež spočívá v možnosti, že Německo opustí eurozónu a zavede opět marku, jež následně prudce posílí proti euru a potažmo jiným měnám vzniklým na troskách eurozóny.

Pokud pak tuto hypotézu přijmeme za svou, potom je třeba se smířit s tím, že i sebepřísbější opatření na snížení rizika selhání jednotlivých zemí eurozóny nemohou v krátkém horizontu přinést zásadní úlevu na trhy dluhopisů v měnové unii. Tu může přivodit jen německé kývnutí na to, že ECB začne hrát masivně roli věřitele v poslední instanci a začne ve velkých objem nakupovat vládní dluhopisy a to i s tím rizikem, že to bude znamenat oslabení eura a v budoucnu vyšší inflaci.

Zbytku světa tedy nezbývá než dále se zatajeným dechem sledovat, kterak Německo spolu ECB natahují zbytek eurozóny na skřipec. Poněkud paradoxně se v této situaci až nezvykle dobře daří americké ekonomice z niž přicházejí stále velmi pěkná makroekonomická čísla.

Nicméně zřejmě, aby obrázek Ameriky nebyl tak růžový, tak místní zákonodárci opět rozjeli sebedestruktivní bitvu na téma jak ořezat deficit veřejných financí USA. Podle letní dohody, jež lemoval snížení ratingu USA, se má americký Kongres do 23. listopadu dohodnout o tom, jak během deseti let uspořit v americkém rozpočtu 1200 miliard dolarů. Pokud k dohodě nedojde spustí se škrty a zvyšování daní (byť až na konci roku 2012) automaticky.

Podle posledních zpráv ani letní zkušenost se snížením ratingu nepřinutila Republikány a Demokraty zakopat v otázce (vyšších) daní a nižších výdajů (na zdravotnictví) válečnou sekeru, což smaozřejmě zvyšuje nejistotu. A to je to poslední co co globální finanční trhy v současnoti potřebují.

^REKLAMA

Jan Čermák, analytik ČSOB