Český finanční systém zůstává od globálních turbulencí poměrně izolován. Stále platí, že domácí finanční instituce nepatří do těch globálních finančních skupin, které byly krizí postiženy nejvíce. Expozice nejvýznamnějších hráčů na českém finančním trhu – tedy bank – vůči rizikovým aktivům a problémovým globálním bankám jsou minimální, což je dáno především jejich výraznou orientací na tradiční konzervativní obchodní model na dosud nenasyceném českém trhu.
Tuto orientaci posiluje i převažující zahraniční vlastnictví domácích finančních institucí, neboť zahraniční vlastníci nechávají své dceřiné společnosti generovat výnosy zejména z dynamicky se rozvíjejícího retailového bankovnictví, zatímco správu portfolia cenných papírů a derivátů typicky koncentrují do poboček v mezinárodních finančních centrech. Ke stabilitě domácího bankovního sektoru přispívá i přetrvávající vysoká bilanční likvidita bank, převážné financování úvěrové expanze primárními vklady a tedy minimální závislost na finančních zdrojích ze zahraničních trhů a dále minimální využívání sekuritizace úvěrů.
Dostupné informace a analýzy indikují, že český bankovní sektor ani není vystaven riziku vzniku podobné krize, jaká probíhá v USA. K tomu napomáhají i přísnější úvěrové standardy a kritéria při poskytování půjček (relativně konzervativní zajištění úvěrů zástavou a vyšší nutná bonita dlužníka), jakož i tradiční způsob fixace úrokových sazeb a menší využívání externích upisovatelů hypoték. Domácí banky disponují dostatečným kapitálem pro krytí podstupovaných rizik a podíl nesplácených úvěrů na celkovém portfoliu úvěrů se v ČR momentálně pohybuje na relativně nízkých hodnotách – v srpnu 2008 činil tento podíl u úvěrů obyvatelstvu 2,6 % a u úvěrů nefinančním podnikům 3,6 %.
