Kypr ukázal Evropské unii a zvláště zemím platícím eurem nové obzory, ke kterým je možné dospět. Zatím se zdá, že míra rozpadu politických struktur zde dostupuje nové hranice a bezvýchodnost je alarmující.
Nápad Bruselu s mimořádným zdaněním vkladů byl z jiné planety, ale měl ekonomickou logiku a byl snadno uskutečnitelný, alespoň pokud by se jednalo rychle a rázně. Výnos blížící se šesti miliardám eur by šel vynuceně z účtů klientů bank, což je množina, která jistě nezahrnuje jenom kyperské důchodce nebo obecně obyvatelstvo, ale také mnoho zahraničních subjektů.
Kypr by svůj problém internacionalizoval, část by ho prostě exportoval. Tím neříkám, že to byla myšlenka čestná, nebo snad korektní. O to nejde. Byla to ale myšlenka proveditelná a vedla by ke kýženému výsledku. Byl to způsob, jak uskutečnit cosi, co by se dalo nazvat měnovou reformou v prostředí, kdy země nemá vlastní měnu, přičemž by ztráta investorů byla definována sazbou mimořádné daně, byla by transparentní. Ale Kypřané tuto cestu zamítli a těžko si představit, po jaké jiné by se mohli vydat. Hledání alternativy probíhá za neobyčejně dramatických okolností a v situaci, která asi nejvíce připomíná rychlé odumírání centrální nervové soustavy.
Na středomořském ostrově (přesněji na řecké části ostrova) jsou banky zavřené již skoro týden. Otevřít by měly v úterý 26. března, ale je jasné, že to není možné a pokud banky otevřou své pobočky, nastane pandemonium.
Ve čtvrtek 21. března večer, po dramatickém celodenním jednání všech politických stran, vznikl jakýsi náhradní záchranný plán. Jde o projekt fondu solidarity, který by byl zaručen majetkem státu, církví, zlatými rezervami centrální banky a dalšími aktivy, včetně majetku dvou znárodněných penzijních fondů. Fond emituje obligace, které mají přinést státu hotovost – v podstatě jde o vytvoření jakéhosi „holdingu státního majetku“, kterým bude vláda přímo ručit investorům, což by mohlo umožnit emitované obligace bez větších problémů uplatnit.
REKLAMA
To ale není všechno. Největší banka v zemi bude rozdělena na dvě – zdravou a nemocnou. Všechny, kteří lámali v hrůze rukama nad nespravedlností mimořádné daně z vkladů nad 100 tisíc eur, by mělo zajímat, že právě vklady nad oněch 100 tisíc přejdou do nemocné banky. Zkusím to říci slušně, takže tím jsou tyto vklady spláchnuty do záchodu. Z definovatelné ztráty pro investory se stává něco naprosto jiného a nepoměrně brutálnějšího. Podle prvních odhadů přijdou vkladatelé ze svých částek nad sto tisíc eur o minimálně 40 procent.
A tak dále, a tak dále. Záchrana Kypru je všechno jiné, jenom ne organizovanou a spořádanou akcí. A nemůže být. Vrátil se totiž ohromný bumerang. Nízké zdanění a další masivní výhody přilákaly na Kypr řadu investorů a společností, které se usídlily v tomto v podstatě „daňovém ráji“ uvnitř Evropské unie. To vedlo k bobtnání finančního sektoru. Jeho bilanční suma dosáhla zhruba čtyřnásobku domácího produktu.
Ukazuje se, že politika nízkých daní vedoucích k bobtnání bankovnictví představuje obrovské riziko. Ostatně irské nebo islandské zkušenosti z této oblasti jsou ilustrativní.
Ať již záchranný plán přijat bude nebo nebude, s největší pravděpodobností se Kypr stane první zemí platící eurem, která dospěje k bankrotu, a první zemí, která opustí eurozónu. Opatření, která nyní Kypr přijímá, jsou pouze odsouváním skutečného pádu. Ať je již řeč o kterémkoliv z opatření, která tak lopotně vymýšlí místní politická reprezentace, je to vždy stejné. Potíže jsou posunuty v čase, nikoliv řešeny. Ale rozsudek nad Kyprem je neodvratný.
