Hlavní výhodou high frequency tradingu (HFT) pro ty, kteří jej využívají, je samozřejmě rychlost, která umožňuje vyhledat investiční příležitosti, které člověk není schopen postřehnout a ve zlomcích sekund realizovat při malých pohybech poměrně velké zisky. Právě rychlost a s tím související množství obchodů měly přinést na trh větší likviditu a rychlé hledání nerovností na trzích pak mělo znamenat efektivnější trhy. Vedlejším účinkem by pak mělo být levnější obchodování a větší přístupnost investorům.
Rychlé rozšíření HFT bylo prakticky logickým vyústěním situace, kdy se obchodování na burzách po celém světě přesouvalo z klasických parketů do počítačů. HFT bylo považováno za levnější a efektivnější náhradu klasických tvůrců trhu, protože rychlejší zpracování informací vedlo k „přesnějším“ cenám a menším spreadům mezi poptávkou a nabídkou.
To všechno zpočátku vypadalo hezky, likvidita i objemy se zvyšovaly a dokonce to přineslo investorům také úspory na cenách. Stále větší obliba tohoto způsobu obchodování u firem a rozšiřující se chyby však tomuto způsobu obchodování začaly dělat poměrně špatnou reklamu. Co se týče levnějšího obchodování, po pár letech se ukázalo, že HFT obchodování spíše zdražuje.
Rychlost obchodování byla zpochybněna, když se začalo stávat, že příliš velké množství příkazů prakticky zahltilo trhy, nebo mělo za cíl manipulovat s cenou, což mohly některé společnosti zneužívat ve svůj prospěch. Rovněž velká likvidita a zefektivnění trhů dostávají trhliny. Stále častěji se totiž stávají příklady, že právě, když je na trhu potřeba dodatečná likvidita, skutečnost je předně opačná. Nesprávné vyhodnocování situace pak vede k případům velkých výkyvů, které se dějí bez jakýchkoli relevantních informací.
Asi nejznámějším případem je událost ze začátku května 2010, kdy akciové indexy ztratily v průběhu pár minut kolem 8 – 9 %, aby se po určité době opět vrátily na své původní hodnoty. Na trzích zavládla panika, ale nikdo prakticky nevěděl, proč a jak k takovému propadu došlo. Podobných případů se ale na trzích odehrává poměrně hodně.
REKLAMA
Právě to je jedna z největších výtek kritiků těchto programů – programy dostaly až příliš velkou volnost a lidé se na nich až příliš spoléhají a proto už prakticky vůbec nemohou ovlivňovat dění na trzích. Z výhody, která stojí na tom, aby do obchodování co nejméně vstupoval lidský faktor, se tak opět stává nevýhoda.
Algoritmy zvládají dělat tisíce příkazů za sekundu, a když jeden takový program udělá chybu, všechny ostatní, které fungují na podobných principech a sledují podobné hodnoty a údaje, se vzhledem ke svým nastavením chytí do pasti. I zde je prostor pro zneužití a v extrémním případě nelze vyloučit možnost ochromení trhů. V dnešní době, kdy nervozitu na trzích vyvolávají i ti, kdo by je měli spíše uklidňovat, to není dobrá vyhlídka.
Trochu ironicky pak vyznívají případy, kdy na chyby v programech doplácejí samotné společnosti, které je provozují. A tyto případy stále přibývají. V polovině srpna na chybu při aktualizaci softwaru doplatila banka Goldman Sachs, když u části opčních kontraktů došlo ke špatné kotaci a následně k výrazným propadům. Škody jsou odhadovány v řádech stovek milionů.
Před rokem pak stála chyba v algoritmu společnost Knight Capital Group celých 460 milionů dolarů. Chyba v algoritmu ovlivnila cenu a zvýšila volatilitu u více než 140 titulů. I když šlo o jednoho z nevětších obchodníků na amerických akciových trzích, společnost ztrátu související s touto chybou nedokázala „rozchodit“ a nakonec jí převzala konkurenční společnost.
Regulátoři po celém světě se snaží přijímáním různých restriktivních opatření (snižování rychlosti realizování pokynů, omezení informací, které mají „programy“ k dispozici, případně poplatky u určitých druhů obchodů apod.) omezovat vliv HFT na trhy, ale zatím se jim to nedaří. Pokud už ale regulátoři přistupují k omezením, musí to dělat opatrně, protože přílišné zasahování do fungování trhů může nadělat více škody, než užitku.
