Luboš Smrčka: Ovládnutí a převzetí firem

Pro ilustraci si můžeme vybrat tento příklad. V závěru své knihy Smrčka poznamenává: „Ve skutečnosti platí, že pokud budu spekulantem, nebude mě otázka celkového přínosu mé činnosti pro národní hospodářství zajímat o mnoho více, než jak se stejnou otázkou vzrušuje například horník v hnědouhelném dole nebo natěrač střech. Společnost z jakýchsi důvodů, které jsou dosti záhadné, vyžaduje od některých svých členů vyšší „společenskou odpovědnost“ než od jiných. Čemuž nijak nebrání skutečnost, že počet lidí, kteří se chovají opravdu společensky neodpovědně, soustavně roste, což ale zbytek společnosti ponechává v naprostém klidu.“

Je příjemné číst racionální a přímočarou obhajobu toho, že člověk zacházející se značnými prostředky má v podstatě stejné právo být společensky odpovědný nebo neodpovědný, jako kterýkoliv zaměstnanec. Velmi málo kdy slyšíme jasně formulováno, že naše odpovědnost je daná všem zcela stejně, a to povinností dodržovat zákony a pravidla.

Takto otevřeně pojatá kniha by neměla smysl, pokud by byla plná vymyšlených případů. Luboš Smrčka jde cestou analýz skutečných událostí, přičemž mnohdy sahá do dávné historie (17. století), jindy naopak upírá pozornost k nedávné minulosti a rozebírá mimo jiné insolvenci sázkové kanceláře Sazka. Portfolio vyprávěných příběhů je ale podstatně širší a milovníci napínavých vyprávění si v těchto pasážích přijdou na své. Ze čtenářského hlediska jde o nejvděčnější části a jsou napsány velmi srozumitelně a zábavně.

Luboš Smrčka za každým rozhodnutím, které se v popsaných fúzích nebo během nepřátelských převzetí událo, hledá lidskou psychiku a motivaci. Výsledky jsou velmi zajímavé. Autor klade neobyčejně sugestivní otázky, například tuto o ženě, která byla po několik let označována jako nejmocnější manažerka světa:

„Celý obor IT technologií se rozdělil na ty společnosti, které zachytily nebo určily trend, a na ty, které zoufale zůstaly pozadu. K nim se chybným převzetím společnosti Compaq přiřadil i Hewlett-Packard. Proč ale Carly Fiorina, přes odpor poloviny akcionářů a s vynaložením obrovských nákladů prosadila fúzi, která naprosto nerespektovala vývoj, proč se nechala zatáhnout do souboje o velikost se společností Dell a nevšimla si, že se chystá na obří bitvu na bojišti, které již nikoho nezajímá?“

^REKLAMA

Podstatnější však je, že na tyto otázky nachází autor velmi provokativní a neobyčejně podnětné odpovědi, které nehovoří ani zdaleka jenom o popisovaných případech, ale mluví obecně o problematice přijímání ekonomických rozhodnutí:

„Nabízí se zajímavý závěr. Postup Carly Fioriny nebyl v podstatě odlišný od toho, co uskutečnil v rámci České republiky koncern Chemapol Group. Nákup měl zamaskovat něco, co by bez něj bylo zjevné daleko dříve. Hewlett-Packard svou expanzí a pohlcením Compaq pouze maskoval fakt, že jeho výkonnost byla před fúzí špatná a neodpovídala požadavkům trhu. Protože ale Compaq nebyl v principu jiný, fungoval dojem z fúze pouze dočasně a brzy vyprchal.“

I když jde v případě „Převzetí a ovládnutí společností“ o knihu ekonomickou a i když jde o knihu, která podává obrovské množství informací z rozsáhlé oblasti od práva až po vliv povahových defektů na mechanismy lidského rozhodování, přesto nabízí Luboš Smrčka zábavné čtení. Přinejmenším pro toho, kdo se chce dozvědět, jak náš svět funguje a jakými zákonitostmi se řídí.

Nicméně o to rušivěji pak působí pasáž týkající se právního rámce fúzí v českém zákonodárství a v Evropské unii. Jsou zde shrnuty jistě důležité informace, avšak autor neměl buď prostor, nebo další invenci k tomu, aby i zde postupoval metodou soustavného prolínání teorie s reálnými případy, která se mu jinde tak osvědčila. Avšak nedočkavý čtenář může tuto pasáž přeskočit a ten, kdo bude publikaci číst vysloveně pro vzdělání a získání vědomostí, musí být ostatně zvyklý zdolávat daleko obtížnější slovní shluky, než se zde vyskytují.

Celkově ale můžeme říci, že Luboš Smrčka nasadil letošní laťku ekonomické literatury hodně vysoko, když se mu podařilo skloubit vysokou odbornost se zajímavostí, která leckde hraničí s napínavým románem.