Lukáš Kaplan: Stojíme na straně finančních poradců a jejich klientů
Zabýváte se vymáháním škody pro klienty po špatně provedeném finančním poradenství ze strany finančních poradců. Mezi vašimi klienty jsou i bývalí klienti Lukáše Štorka, dnes Mikuly. Jakým způsobem jste se k těmto klientům dostal?
Poskytujeme servis finančním poradcům a jejich klientům zejména v situacích, kdy dochází k neplnění ze strany pojišťoven. Vytváříme pevnější půdu pod nohama finančních poradců. V jednom okamžiku se na nás poradci začali obracet i s případy, kdy se u klientů setkali s nekvalitní prací jiného finančního poradce. Není to výsada jen pana Lukáše Štorka.
Spolupracujeme s finančními poradci, kteří řeší finanční situaci svých klientů dlouhodobě a chtějí být na trhu i za deset dvacet let. Poradci vidí, že pokud se jejich klientům dostane účinná pomoc při problémech s pojištěním, posiluje to jejich vztah s klientem, vzájemnou důvěru. Podpora profesionálního finančního poradenství je jedna z nosných myšlenek naší firmy.
S jakými podobami nekvalitního poradenství se nejčastěji setkáváte?
Nejčastěji se jedná o misseling, kdy si klient myslí, že spoří (investuje), ale místo spořicího produktu dostane investiční životní pojištění s relativně vysokou měsíční nebo roční částkou běžného pojistného.
Setkáváme se s tím bez ohledu na profesi klienta. Je jedno, jestli je klientem doktor, režisér nebo dělník, vždy jsou přesvědčeni zprostředkovatelem, že investují. Je to o tom, jakým způsobem je jim produkt prodáván.
REKLAMA
Klient tedy chce investovat a zprostředkovatel mu prodá investiční životní pojištění…
Typicky má klient volné finanční prostředky, řádově desítky až stovky tisíc korun, a „náhodou“ je pro něj jako nejlepší způsob zhodnocení vybráno investiční životní pojištění. Někdy k tomu bývají i nějaké další pravidelné investice, ale velký podíl prostředků jde do tohoto produktu.
Obvykle se nejedná se o smlouvy z poslední doby, ale byly uzavřené před několika lety. Klienti totiž bohužel až po několika letech zjišťují, že byli oklamáni.
Jeden z častých způsobů podvodného jednání s klientem, o kterém se hovoří na finančně poradenském trhu, je uzavírání investičního životního pojištění a jeho rušení po dvou až třech letech a „reinvestice“ do nového investičního životního pojištění. S tímto se také setkáváte?
Řešíme řádově desítky kauz tohoto ražení a v určitém procentu jsou to i tyto případy. Ale obvykle to není tak, že by tam bylo nějaké účelové řetězení. Z mojí zkušenosti je to možná výsada toho jednoho démona, na kterého jste se ptal.
Setkali jsme se ale například s tím, že „poradce“ doporučil klientovi přesunout do investičního životního pojištění úspory ze stavebního spoření. Tím ho připravil o 180 tis. Kč.
Jak se vám daří tyto případy řešit? Daří se vám domoci náhrady škody pro klienty?
Jeden z prvních případů, který se k nám dostal, byl případ člověka, který nejprve řešil stížnost přes Českou národní banku a nový poradce mu pomáhá s řešením. Po tři čtvrtě roce ČNB řekla, že došlo k porušení povinností, ale pro náhradu škody klienta ČNB odkáže na soud. Tento případ jsme vyřešili mimosoudně dohodou o narovnání s příslušnou institucí.
Dnes máme vyřešené případy buď na základě řízení před Finančním arbitrem, nebo dohodou o mimosoudním vyrovnání. U soudu je zatím několik kauz. Přestože některé žaloby běží již déle než rok, zatím nemáme konkrétní rozsudek.
REKLAMA
Finanční arbitr od loňského podzimu může řešit i případy missellingu v rámci životního pojištění. Spolupracujete i s ním?
Pokud se náhrada škody nevyřeší mimosoudní komunikací, nezbývá než dát případ k soudu nebo nově od listopadu 2013 právě k Finančnímu arbitrovi, který má v této oblasti určité pravomoci. Věřím, že rozšíření pravomoci Finančního arbitra přispěje k rychlejší očistě českého finančně poradenského trhu.
Jak jsou ochotni finanční zprostředkovatelé uhradit škodu na základě vaší žádosti o náhradu?
Nejde ale ani tak o žádosti jako spíš výzvy k mimosoudnímu řešení. Finanční zprostředkovatelé zatím nejsou obecně příliš ochotni. Větší snahu vidíme na straně pojišťoven.
O náhradu škody tedy žádáte spíš pojišťovny než finanční zprostředkovatele, kteří provedli misselling?
Postup je různý podle případu. Pokud se jedná přímo o vázaného zástupce pojišťovny, komunikujeme s pojišťovnou. Pokud v případu figuruje „nezávislý“ zprostředkovatel, tak situaci řešíme jak s pojišťovnou, tak se zprostředkovatelem.
Vaše případy jsou častěji z pera „nezávislých“ finančních zprostředkovatelů, nebo zástupců pojišťoven?
Na počet je to spíše z pera zprostředkovatelských firem. Ale největší kauza, kterou řešíme a kde jde o celkem skoro 7 milionů korun na několika smlouvách IŽP, je z pera vázaného zástupce jedné pojišťovny.
Na základě jakého zákona opíráte žádost o náhradu škody? Např. ČNB si stěžuje na nedostatek zákonných pravomocí např. v oblasti možnosti odejmutí licence finančnímu zprostředkovateli.
V zákonu o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech jsou vymezeny povinnosti zprostředkovatelů, které jsou ve značné míře porušovány. Samozřejmě je to i v souvislosti s ustanoveními Občanského zákoníku na ochranu spotřebitele.
Zlepšuje se finančně poradenský trh z vašeho pohledu?
REKLAMA
Z toho, co mám možnost vidět, si myslím, že ano. Klienti jsou informovanější a dávají si větší pozor na to, s kým svoje finance řeší.
Jakým způsobem jste za pomoc s vymáháním škod honorováni?
Většinu případů se snažíme řešit na principu success fee, tedy pouze odměnou za výsledek. Ale byly a jsou i případy, které jsou velmi náročné na studium podkladů, aniž bychom dokázali předem říci, jaké jsou vyhlídky na úspěch. Pak stanovujeme paušální poplatek za zpracování. Většina z toho, co děláme, je ale na principu odměny v případě úspěchu.
Zaměřujeme se na vymáhání zákonných nároků poškozených krytých různým pojištěním, např. zákonným pojištěním odpovědnosti zaměstnavatelů při pracovních úrazech nebo tzv. „povinným ručením“. Obecně pomáháme klientům poradců vymáhat pojistné plnění ze smluv, které oni svým klientům nesjednali.
Většina poradců si stojí za smlouvami, které pro své klienty sjednává, a i v rámci řešení pojistných událostí umí dosáhnout toho, na co mají jejich klienti nárok. Samozřejmě ne bezvýjimečně, ale ve většině případů ano. A když je problém, mají nás.
Jak moc podle vašich zkušeností pojišťovny kličkují ve vlastních pojistných podmínkách, aby nemusely plnit nebo mohli krátit pojistné plnění?
My řešíme jen ty problematické případy. U nás se jedná o situace, kdy pojišťovna hledá argumenty proč plnit míň nebo vůbec. Pokud jde ale o soukromé pojistky, tak ve většině případů pojistné plnění kopíruje pojistné podmínky a oceňovací tabulky.
V segmentu soukromých životních a úrazových pojištění je proto mnohem důležitější prevence, aby klient věděl, co kupuje, protože podle toho se řídí i případná pojistná událost. V tom vidím největší potenciál ke zlepšení – aby klienti věděli, co kupují, v okamžiku, když pojistku sjednávají. Většina případů neplnění ze strany pojišťoven je v souladu s pojistnými podmínkami.
U plnění z pojištění odpovědnosti je to naopak. Z těchto pojistek by každá pojišťovna měla ze zákona plnit stejně, ale není tomu tak.
Vnímáte rozdíly mezi jednotlivými pojišťovnami? Jsou některé více ochotné platit pojistné plnění a jiné méně?
Jsou mezi nimi rozdíly. Nechci jmenovat konkrétně, protože by to nebylo korektní, ale v přístupu pojišťoven jsou rozdíly.
Může klient při uzavírání pojištění, např. povinného ručení, poznat, která pojišťovna jím poškozeným lidem vyplatí pojistné plnění bez komplikací?
Myslím si, že ne. Přístup pojišťoven se v čase mění a ta, která vyplácela bez problémů, se může zhoršit a obráceně. Z povinného ručení jsou hrazeny nároky dané zákonem a objektivně není důvod, proč by některá pojišťovna měla plnit míň. Realita je však jiná. Naštěstí existují způsoby, jak se mohou klienti ke svým nárokům dostat.
Děkuji za rozhovor.
