Levice rozpoutala proti novému druhému pilíři zajištění na penzi skutečně velkolepou kampaň, jejímž jediným cílem je snad přinutit lidi uvěřit, že když se po změně vládnoucí garnitury u nás převedou peníze ze soukromých fondů do rukou státu, bude to vlastně všechno v pořádku. Ale ono to v pořádku nebude a můžeme doufat, že se to ani nestane.
Nový druhý pilíř, neboli důchodové spoření, to má od začátku těžké. Kritici hledají množství důvodů, proč soukromé fondy nevyužít, ale za objektivní nedostatky lze považovat možná skutečnost, že důchodová reforma byla možná šita horkou jehlou a často zmiňované politické riziko. To samo ale není typickým nedostatkem, spíše hrozbou kritiků, kteří se nedokáží smířit s tím, že by si lidé mohli zvyknout na rozhodování o svých penězích.
Zajímavě také vyznívá podpora třetího pilíře ze strany levice, která tvrdí, že jde o mnohem bezpečnější způsob ukládání peněz, než je kritizovaný druhý pilíř. Jak k tomu dobře poznamenal generální ředitel Allianz pojišťovny Jakub Strnad v rozhovoru pro časopis Euro, „proboha, vždyť ho provozují stejné společnosti!“
Solidarita
Dalším oblíbeným důvodem, proč nechat všechny peníze na důchody v rukou státu, je princip solidarity. Ale je poměrně těžké být solidární s někým, kdo namísto toho, aby si každý měsíc odkládal peníze navíc, koupí si auto na leasing, každý rok musí mít nový telefon (na splátky), dvakrát za rok jezdí na dovolenou k moři (na splátky), aby se mohl vychloubat před sousedy a vánoční dárky rovněž financuje úvěrem, který již stihl refinancovat. Když mu někdo poradí, aby investoval, jeho argument je „nemám na to čas“. Samozřejmě, protože každý večer kouká na svou velkou LCD, kterou si koupil na splátky. Když bude mít štěstí, nespadne do dluhové pasti. Ale v důchodu se bude divit, že nemá co do úst a samozřejmě na vině budou politici (které sám volil), kteří mu zajistili malý důchod a nebyli schopni udělat důchodovou reformu.
Odborníci, kteří jsou mimo
Problémem je rovněž skutečnost, že proti vyvádění peněz ze státního dohledu vystupují i lidé, kteří se pasují do role odborníků na slovo vzatých a jejich překrucovaná fakta pak lidé berou jako jasnou věc. Zajímavá tvrzení pana Jaroslava Vostatka, který přednáší na Vysoké škole finanční a správní, jsou nejčastější zbraní levicově orientovaných politiků a médií v boji proti soukromým penzijním plánům. Proti panu Vostatkovi osobně nic nemám a II. piíř také nemusí být pro každého ternem. Ale pokud je jedním z hlavních argumentů tvrzení, že stát dokáže hospodařit s penězi lidí lépe než soukromé společnosti a dokonce dosahovat o polovinu vyšší výnosy, někde se asi stala chyba. I další jeho tvrzení jsou přinejmenším sporná. Demografický vývoj prý není problém, protože prodloužení odchodu do důchodu vyřešilo problém na 100 let. V roce 2100 by se navíc měl demografický vývoj obrátit k lepšímu a situace prý bude lepší než dnes. A že je rovný důchod nespravedlivý pro ty, kteří odvádí do státní kasy mnohem více, než ti chudí? To také není problém, protože se dožívají vyššího věku, takže nakonec dostanou více než chudí.
REKLAMA
Ta poslední věta je skutečně nebezpečná, protože vyznívá tak (a ti chudí a bohužel většinou také méně vzdělaní) si to rovnou přeloží tak, že jsou na tom nakonec stejně hůře, než ti bohatí kapitalisté, kteří je celý život ožebračovali. Úžasná manipulace, která funguje právě na ty nejlépe zmanipulovatelné. Výroky o dramatické změně demografické situace k lepšímu v době, když se každý rok rodí méně dětí a lidé se dožívají stále vyššího věku, snad ani není potřeba komentovat. Tvrdit, že stát, kterému již dnes chybí několik desítek miliard korun na důchodovém účtu, a který je synonymem přebujelé byrokracie, je lepší hospodář s klientskými penězi, je rovněž přinejmenším diskutabilní.
Je zisk špatný?
Ano, je pravdou, že soukromým firmám, resp. podílovým fondům jde primárně o dosahování zisku, což je asi logické. Dosahování zisku na straně soukromé společnosti se ale nemusí vylučovat s dosahováním zisků jejích klientů. Pokud je firma zdravá a dosahuje zisk (a je jedno v jakém oboru), je větší pravděpodobnost, že budou z jejích zisků profitovat také její klienti. Nebo je to naopak? Firmy udělají všechno pro to, aby zisk dosáhly, stát naproti tomu tuto motivaci nemá, zejména v případě, že má v některém odvětví monopolní postavení. Stát tak nemusí mít zájem na tom, jestli budou jeho klienti, v tomto případě důchodci, spokojeni a nemusí řešit problémy s přebujelou státní správou, která z něj vysává nezanedbatelné sumy peněz v neprospěch obyčejných lidí.
Stát jsou v tomto případě politici, kteří se budou stůj co stůj udržet na svých teplých místečkách a nebudou mít problém v rámci populistických opatření zadlužit zemi do nevídaných rozměrů. Řecko je v tomto přídě blíž, než tolik zmiňované severské země, kde je politická kultura diametrálně odlišná od té naší a v zájmu všeobecného klidu je zde možná také dohoda mezi politickými rivaly (jak to ostatně v minulosti v krizových letech dokázali). U nás je něco podobného nemyslitelné, protože jsme se stále ještě nedostali z fáze „plnění vlastních kapes na prvním místě a veřejný zájem na posledním“.
V tomto prostředí, kde vládnou lobbistické skupiny, je vlastně jakákoli reforma důchodového systému zbytečná, v první řadě je potřeba změnit myšlení lidí, a to nejenom těch kterých se týká, ale také těch, kteří o ní rozhodují, resp. jí mohou ovlivnit. Klamáním a překrucováním totiž nikdo nikomu nepomůže a o pár let zjistíme, že na nějakou reformu již bude pozdě. Ekonomové, kteří hlásali jednoznačné výhody státní penze tady již s námi nebudou, ale dnešní mladí lidé, kteří se o sebe nepostarají s dostatečným předstihem sami, na tom budou asi hodně špatně.
