Přechod z centrálně plánované ekonomiky na tržní znamenal nejen ekonomický, ale také společenský šok. Uvolnění cen znamenalo nejen příliv zboží do dosud poloprázdných regálů v obchodech, ale také růst jejich (nominální) ceny. Jen v roce 1991, kdy došlo k významnému uvolnění cen, povyskočila inflace o 56,6 %!
Novinkou byl širší výběr. Na banány se přestala stát fronta a možnost koupit si je se rozšířila z předvánočního období na celý rok. Množství zboží ovšem přineslo nový druh frustrace: Lidé si nemohli koupit všechno. Ještě před pár lety pro ně bylo dostupné vše (z toho mála), co se objevilo na pultech (či u známého pod pultem), ale najednou musí (!) vybírat, co si koupí.
Spolu s inflací rostly i mzdy. Přesto lidé mohli zchudnout. Inflace vymazávala úspory uložené v bankách – úspory tvořené před rokem 1989 z nadbytku peněz a nedostatku zboží, úspory nepodložené výkonností ekonomiky. Mzdy ale přesto rostly rychleji než ceny.
V roce 1989 činila průměrná mzda 3 170 Kč. V roce 2014 se vyšplhala na 25 686 Kč, tedy na 8,1násobek. Mzdy v uplynulých 25 letech vyrostly o 710 %. Ceny přitom rostly významně pomaleji. Ve stejném období připsaly jen 425 % (přibližně 6,6 % ročně). V průměru se tedy reálně máme o 54,2 % lépe než před čtvrt stoletím.
Samozřejmě se jedná o průměrné statistiky. Mzdy nerostly všem stejně a oproti době budování socialismu, kdy rozdíly mezi příjmy byly minimální, nerovnost významně stoupla.
REKLAMA
Ovšem i inflace je podhodnocená – skutečná je nižší.[1] Vyplývá to ze způsobu výpočtu indexu spotřebitelských cen. Ten vychází ze spotřebitelského koše, který je pro výpočet inflace stálý a mění se pouze občas. Lidé jsou ale přizpůsobiví, a pokud ceny jednoho zboží vzrostou více než u substitutu (např. rohlíky zdraží více než chléb), přesunou spotřebu k relativně levnějšímu produktu. Inflace tak na peněženky domácností dopadá méně, než vykazují statistiky.
Český statistický úřad minulou středu zveřejnil statistiky, kolik si lidé mohli koupit zboží za mzdu v roce 1985 a o třicet let později v roce 2014. U některých zboží ceny stouply více než mzdy, a tudíž je možné koupit méně. Příkladem je zemní plyn, kterého mohli lidé v roce 1985 nakoupit 29 200 kWh za měsíční mzdu, zatímco nyní lze za průměrnou mzdu koupit jen 15 291 kWh. Obdobně se dnes prodraží hnědé uhlí. Naopak u velkého množství potravin dostupné množství stouplo znatelným způsobem. Kupříkladu cukru si mohl člověk v roce 1985 koupit 365 kg, nyní ho za průměrnou mzdu pořídí 1,168 tuny. A obdobné je to u elektroniky.
Statistika vzbudila vášnivé reakce a vzpomínky nostalgiků. Např. Josef Cholévka v diskusi pod článkem na iHNed.cz píše v reakci na růst ceny vody: „Kde jsou ty časy, kdy jsme mohli v zimě na prázdném parkovišti mezi paneláky nastříkat vodu z hydrantu a nikdo se nad tím ani nepozastavil. Voda byla levná a bylo jí dost. Byla to krásná doba.“ Uživatel „dacan.strom“ mu přikyvuje: „Hlavně tam nepřekážely auta, my jsme jako děcka hrály na silnici před barákem fotbal a tenis. Dnes se tu nedá kvůli provozu spát s otevřeným oknem.“
Josef Cholévka jde ještě dále: „My se měli po plyšáku rozdělit. Slušní a poctiví lidé by si na své části dál budovali sociální stát, který by byl na hranicích bedlivě chráněný a lumpové by se navzájem mohli okrádat ve své části.“ A pokračuje: „Nájem ve státním bytě stál pár stovek, chleba 5.60, mléko 2.00, pivo 2.70, cigarety 4.00, deset deka salámu 3.00. Nic nám nechybělo.“
REKLAMA
Státní byty byly skutečně levné. Když byly následně v restituci vráceny původním majitelům, kterým byly zabaveny, ti se nestačili divit, s jakou péčí řádného hospodáře o ně stát po 40 let pečoval. S nadsázkou v některých případech vzdal pod památkovou péči i lešení, které budovu několik let podpíralo.
Ladislav Lang píše: „Koupíte si více jídla a více elektroniky. Peníze, které takto ušetříte, vrazíte do dražšího bydlení, elektřiny, plynu, vody. Ve výsledku pro 90 % lidí nula od nuly pojde.“ Na to reaguje „dacan.strom“: „Většina bydlí ve vlastním, takže nájem neplatí a údržba bydlení je investice, která se při prodeji vrátí. Rozdíly v platbách za elektřinu, vodu a otop jsou v řádu stokorun měsíčně = plat za pár hodin. Za elektřinu se dnes platí víc hlavně kvůli větší spotřebě způsobené lepší vybavenosti domácností a topení je po zateplení a výměně oken levnější i přes dražší paliva.“
Jak se žije vám? Podělte se o své zkušenosti v diskusi.
[1] Už vidím davy kritiků, že nevidím, jak rostou ceny – a tito kritici se dál zřejmě nedočtou, neboť se jim budou rozostřovat písmenka přes rudou mlhu před očima.
