Máte šanci vydělat v bance?

Z šíře nabídky spořicích produktů byly pro výpočet reálné úrokové sazby vybrány tři – termínovaný vklad na sedm dní, termínovaný vklad na jeden rok a spořicí účet bez výpovědní lhůty. Data o historickém vývoji nabízených nominálních úrokových měr, zveřejňují z bank a družstevních záložen pouze tři – mBank, Wuestenrot a ING Bank.

Dále byly osloveny všechny banky a družstevní záložny dle registru České národní banky nabízející spořící produkty fyzickým osobám s žádostí o poskytnutí informací o úrokových sazbách daných spořících produktů v minulosti. Takto byly zjištěny údaje od šesti bank a dvou družstevních záložen, v rozdílném rozsahu vzhledem k délce jejich působnosti na českém trhu, možnostem interních systémů a ochotě poskytnout historické informace.

Devět oslovených bank informace neposkytlo s odůvodněním, že tyto údaje nejsou dostupné ani v jejich interních zdrojích, nebo že získání požadovaných dat je příliš pracné.

Reálná úroková sazba 12měsíčních termínovaných vkladů

Graf 1 zobrazuje vypočtenou reálnou úrokovou míru pro termínovaný vklad na 12 měsíců s úrokovou mírou průměrného účtu a s nejlepší úrokovou mírou dostupnou u sledovaných bank v dané době.

Graf 1: Průměrná a maximální i_r, TV 12M

Po většinu doby se reálná úroková míra dle očekávání drží v pásmu –2% až +2% (139 z 210 sledovaných měsíců pro průměrný termínovaný vklad).  

Výraznou výjimkou je období od listopadu 2006 do listopadu 2007, kdy došlo k růstu inflace bez odpovídající reakce nominálních úrokových sazeb spořicích produktů.

Druhou výjimkou je situace v 90. letech, kdy se nominální úroky držely z dnešního pohledu na astronomických hodnotách okolo 10 %. Zároveň dochází k výkyvům inflace, která je ovšem také poměrně vysoko. Když se však v roce 1998 dostává inflace poprvé v novodobé historii pod 5%, banky úroky přizpůsobují nové situaci až na konci roku 1999.

Termínované vklady vs. spořicí účty

Reálná úroková míra ukazuje, zda jsou spořicí produkty schopné uchovat kupní sílu úspor. Díky rozdělení údaje dle produktu můžeme posuzovat i vhodnost jednotlivých typů účtů.

Při posuzování nesmíme zapomenout, že reálná úroková míra není jediným kritériem, ale do rozhodování samozřejmě vstupuje i dostupnost prostředků (likvidita). Vzhledem k tomu, že všechny posuzované varianty jsou depozita u bank a družstevních záložen, předpokládáme, že do rozhodování nevstupuje riziko, jelikož je napříč produkty konstantní.

Kvůli možnosti porovnání mezi jednotlivými produkty je tato část analýzy založená jen na datech od 2002, kdy již byly na českém trhu k dispozici i spořicí účty bez výpovědní lhůty.

Tabulka 1: Počet měsíců s nezápornou i_r od roku 2002 dle produktu

Prostředky se u průměrných účtů častěji znehodnocují, než naopak. Pokud vyhledáváme nejlepší nabídku na trhu, můžeme tento poměr obrátit ve svůj prospěch. Jak se vyvíjí kumulativní reálné zhodnocení pro průměrné a pro nejlepší nabídky na trhu od roku 2002^[1] zobrazuje Graf 2 a 3.

Graf 2: Kumulativní geometrický průměr i_r pro průměrný účet

Graf 3: Kumulativní geometrický průměr i_r pro nejlepší účet

V průběhu tohoto období peníze na průměrných spořicích produktech ztrácely na hodnotě vzhledem k cenové hladině každý rok v průměru i více než jedno procento v případě krátkodobých termínovaných vkladů a ani spořicí účty a termínované vklady s delší fixací nedokázaly peníze ochránit před reálnou ztrátou hodnoty. Naopak, pokud jsme vyhledali produkty s nejvyšší úrokovou sazbou, v podstatě jsme vklad sice nezhodnocovali, ale alespoň uchovávali jeho hodnotu.

Tabulka 2: Průměrná roční i_r 2002 – 2012 dle produktu

Má smysl hledat nejlepší účet?

Má tedy smysl nepřetržitě sledovat bankovní trh a peníze přesouvat mezi bankami? Jednoznačně to pomůže uchovat hodnotu prostředků na tyto účty vložené. Jestli toto přesouvání prostředků má smysl, ale záleží na tom, kolik času by takové sledování, uzavírání nových smluv a přesouvání prostředků stálo, a na tom, kolik prostředků na těchto účtech máme uloženo.