Maturující dluhopisy jako past pro zadlužené země

O dluhopisech v posledních dvou letech hovoří stále častěji a více. Mnoho států hospodaří s deficitním rozpočtem a jediný způsob, jak získat prostředky na financování státních výdajů je emise dluhopisů. Bohužel řada zemí stojí nejenom před problémem zadlužení, které je opravdu velmi vysoké, ale v současné tržní situaci jsou pro mnoho zemí velkým nebezpečím maturující dluhopisy. Důvod je jednoduchý. Ratingové agentury snižují výhledu ratingu jednotlivých zemí anebo již přímo ratingové známky. To až na výjimky, jako např. německé krátkodobé dluhopisy, způsobuje, že si země na trzích půjčují za stále větší úrok.

Podle agenturu Bloomberg musí státy eurozóny získat v prvním čtvrtletí roku 2012 1,1 bilionu euro na refinancování právě maturujících dluhopisů. Největší podíl na této částce mají Itálie, Španělsko a Francie. Tyto tři země musí získat celkem 519 mld. eur pro splacení dluhopisů. To v situaci, kdy nově emitované dluhopisy Itálie mají kupon na hranici 7 %, Španělsko na tom není o moc lépe a Francii byl snížen rating, nutně přidělává vrásky na tvářích ministrů financí daných zemí. Do toho ještě ECB oznámila záměr omezit nákup dluhopisů problémových zemí EMU. Po tomto oznámení logicky následoval růst úrokových sazeb. A dolů nezamířily ani potom, co Mezinárodní měnový fond oznámil poskytnutí půjčky 200 mld. EUR Itálii a Španělsku na překonání začátku letošního roku.  Ta však nepokryje potřeby těchto zemí, které musí za toto období refinancovat dluhopisy za 247,3 mld. Eur (nepředpokládá se, že by je dokázaly tyto státy splatit jinak než formou nové půjčky). Pro Itálii bude kritický únor, kdy má splatit 53,1 mld. Eur.

Vysoké výnosy dluhopisů nutí zasažené státy financovat státní dluh pomocí krátkodobých dluhopisů v očekávání stabilizace a klesnutí výnosů u dlouhodobých dluhopisů. Pokud se ovšem situace na dluhopisových trzích neuklidní, tak dojde k nevyhnutelnému rozpadu eurozóny.

V hlavní úloze banky

Do nově upisovaných dluhopisů nejčastěji investují banky, penzijní fondy daných zemí a podílové fondy. Avšak banky, vzhledem ke stavu jejich bilancí a regulatorní nutnosti navýšení kapitálu se pomalu z aukcí nových dluhopisů stahují. Není se čemu divit. Z rozhodnutí orgánů eurozóny mají navýšit kapitál o cca 115 mld. eur. Navíc při červencových zátěžových testech neprošlo osm evropských bank. Přičemž kvůli špatným dluhopisům jim v bilancích chybělo 2,5 mld. eur. Aby toho nebylo málo, tak se situace v bilancích bank stále zhoršuje.

Místo bank tak na trh vstupuje Evropská centrální banka a trochu po vzoru FEDu vykupuje problémové dluhopisy. Avšak to rovněž nemůže trvat dlouho. Situaci je třeba řešit, neboť současná situace vede jen k dalším problémům.

^REKLAMA

Jednou z možností řešení situace je, stejně jako FED, půjčit bankám prostředky s volitelnou dobou splatnosti. To se již částečně stalo. Banky místo aby tyto prostředky daly do oběhu, tak si je ponechaly pro zlepšení svých bilancí.

V každém případě na současnou situaci nejvíce doplatí daňový poplatník. Neboť politici se rozhodli nenechat banky padnout v žádném případě a stav veřejných financí jim nedovolí nic jiného, než získat další prostředky formou emisí nových dluhopisů. Takže to daňový poplatník vše zaplatí, ať již formou nových daní či jinak.

Avšak existují i vítězové, i když jejich vítězství může být pouze krátkodobé. Jedním z takových vítězů je Česká republika. Neboť zásluhou posílení ratingu a důvěry v ČR umístilo ministerstvo financí na trh dluhopisy s nižší úrokovou sazbou, než byla ta předchozí. Dluhová služba se tak zásluhou tohoto refinancování snížila v absolutním vyjádření o cca 17 mld. Kč. Nicméně i to se může poměrně rychle změnit, zvláště pokud nám, na základě stavu okolních zemí a zemí eurozóny, bude snížen rating. Pak si o výhodném refinancování budeme moci nechat jen zdát. Bohužel nejsme Německo.