Mezigenerační solidarita aneb Co znamená 1 % platu rodičům

Jak už to tak bývá, všechno má svůj rub a líc. Totéž platí i o koalicí schválené možnosti věnovat 1 procentní bod ze svého důchodového pojištění svým rodičům, aniž by byl jakýmkoli způsobem krácen čistý příjem či nárok na penzi. Na první pohled se jedná o spravedlivý krok, který může podpořit snahu rodičů o dobrou výchovu svých dětí.

Ponechme stranou technické detaily, zda každý rodič bude moci obdržet od každého z dětí v produktivním věku 1 % z hrubé mzdy, nebo zda ono jedno procento bude rozděleno mezi oba rodiče. Ponechme stranou i možné rozbroje např. rozvedených rodičů, pokud si bude potomek muset vybrat nebo vybere pouze jednoho z nich.

Princip a motivace takto pojaté mezigenerační solidarity je zřejmý a racionální. Rodič, který se věnuje výchově dětí, má velmi často nižší příjem, z něhož pak plyne nižší penze. Ovšem čím lépe se svým dětem věnuje, tím se zvyšuje pravděpodobnost, že příjem jeho dětí bude vyšší. Možnost zvýšení penze rodičů na základě výše příjmů jejich dětí je tak v tomto ohledu spravedlivější než zvýšení penze podle počtu dětí.

Nemá-li ovšem asignace žádný dopad na příjem daňového poplatníka, lze očekávat, že této možnosti lidé nevyužijí jen ve velmi extrémních případech rodinných nesvárů – a bude tedy využívána skutečně hojně. Jaký to může mít efekt?

V prvé řadě se pochopitelně zvýšené penze promítnou do výdajů státního rozpočtu, resp. jeho důchodového účtu. Zajímavé je také sledovat finanční toky: Zaměstnanec odvede důchodové pojištění, to Česká správa sociálního pojištění "přechroupe" a část ho vrátí zpět do rodiny zaměstnance. Samozřejmě celé "finanční kolečko" také něco stojí.

^REKLAMA

Asignace ovšem může mít i negativní etické následky. Následky srovnatelné se způsobem podpory penzijního připojištění. To má dnes uzavřeno přibližně 4,5 milionu obyvatel České republiky. Téměř každý z nich je díky tomu přesvědčen, že si na penzi spoří a spoří dostatečně. Vždyť přeci vkládá optimální částku! Občan si tak jen odškrtne pomyslnou fajfku "spoření na důchod – splněno", a teprve v penzi se bude divit, jak je možné, že mu naspořené prostředky nestačí.

Jak to souvisí s asignací části důchodového pojištění rodičům? Může to vyvolat obdobný efekt: Svým rodičům přeci přispívám – "splněno". A stejně jako celý státní průběžný systém penzí podkopal rodinnou mezigenerační solidaritu (proč se starat o své rodiče a finančně je podporovat, když to dělá stát…), tak i tento krok může (ale doufám, že nebude) mít podobný efekt.

Systém bude zároveň pravděpodobně nespravedlivý k mnohým skupinám občanů. Kupříkladu k rodičům, jejichž děti zemřeli. Mohli se o ně starat, dovést je do úspěšného produktivního života a shoda okolností je pak o ně připravila. A s nimi mimo jiné o možnost asignace části jejich příjmu k důchodu.

A co daňový poplatník, o něhož se rodiče nestarali, ale postaral se o něj nebo mu významně pomohl někdo jiný, kdo fakticky nahradil funkci rodičů? Pravděpodobně bude mít smůlu a asignovat část důchodového pojištění moci nebude. Pokud by mohl, byl by systém nebývale zneužitelný – a výsledkem by bylo de facto pouze snížení výběru pojistného určeného na běžné penze a zvýšení nákladů na jejich administraci.