Michal Valentík: Všude vidím příliš mnoho regulací
Česká ani světová ekonomika na tom již nějakou dobu není dobře a vyhlídky nejsou nijak pozitivní. Co vás na vývoji v ekonomice nejvíce znepokojuje a co je naopak podle vás pozitivní?
Nejvíce škodí naší ekonomice netransparentnost veřejného sektoru a s tím i spojená korupce. Evropa si prochází recesí a investice obecně do republiky neplynout, ale z velké části na tom má svůj podíl i reputace naší země. Dalším negativem je postupný nedostatek technických pracovníků. S tím je spojeno i propojení vzdělávacích institucí a podniků. Zde bychom mohli kopírovat německý model. Může se totiž stát, že za několik let naše konkurenční výhoda proti ostatním státům zanikne a nebudeme mít kromě výhodné středoevropské polohy investorům co nabídnout.
Pozitivní je snaha o rozpočtovou disciplínu. Doufám, že i následující vlády se budou snažit a nebudou ukazovat na západní země, které mají podíl dluhu k HDP vyšší než ČR a budou se snažit k nim přiblížit a tak zadlužovat budoucí generace. Pozitivní je také náš bankovní sektor, který je relativně dobře kapitalizován.
Dá se dnešní situace v ekonomice v globálu nazvat jako krizový stav, nebo je to prostě nějaký nový druh normálu? Kdy podle Vás dojde ke změně a co tuto změnu způsobí (resp. co je potřeba pro to udělat)?
Je jedno, jak to nazveme. Záleží, zda-li se na to díváme jako optimisti nebo pesimisti. Nyní celý svět žije na kapačkách centrálních bank. Ke změně dojde, až se rozhýbe světové hospodářství. Zde je důležitým prvkem, jaké prostředí je nastaveno. Podívám-li se do USA, Japonska a Evropy, tak všude vidím příliš mnoho regulací, daní, zákazů, vyhlášek, omezení, nařízení apod. Jediné co hospodářství potřebuje je deregulace, uvolnění omezení, vymýcení byrokratů apod. Západní svět by se měl vydat od „socializace“ ekonomiky k volnému tržnímu prostředí. To je dle mého názoru způsob, co může dostat globální ekonomiku do zdravého normálu.
S krizí v Evropě se často spájí také euro. Jste zastáncem společné evropské měny a myslíte si, že zde bude ještě za deset let? Pokud ne, co bude nakonec hlavním důvodem rozpadu měnové unie?
REKLAMA
Nejsem zastánce. A to ne proto, že nyní je euro v krizi. Byl/je to politický projekt, který z definice selhává a je spojen pouze s náklady. Je to neefektivní. Optimální měnová unie může fungovat na území, kde existuje A) flexibilita cen a mezd oběma směry (v Evropě nemožné kvůli odporům a socialistům) B) volný pohyb kapitálu a práce (Španěl se nestěhuje do Finska za prací nebo snad ano?) C) podobný hospodářský cyklus (Německo roste, zbytek Evropy je v recesi) D) fiskální transfery.
Nemám křišťálovou kouli, proto určit co bude hlavním důvodem rozpadu měnové unie je nemožné. Mohu ale říci, že kdyby to nebyl politický projekt, tak ekonomické subjekty by nikdy dobrovolně na tak velkém území neplatili jednou měnou.
Centrální banky tisknou peníze jako o život a již poměrně dlouhou dobu se zmiňuje riziko vysoké inflace, která se ale jaksi nechce dostavit. Proč je tomu tak?
Zde je důležité definovat co je inflace. Jestli je to růst cenové hladiny nebo zvyšování peněžní nabídky. Budeme-li se držet mainstreamové ekonomie, tak k eskalaci inflace opravdu nedochází. Je to způsobeno tím, že peníze neprosakují do reálného hospodářství a zůstávají v rozvahách komerčních bank. Firmy nemají zájem si půjčovat, protože nemají odbyt a zároveň komerční banky také nepůjčují, protože spíše vylepšují svoje rozvahy, které po finanční krizi 2008/09 byly/jsou v žalostném stavu. Když není spotřebitelská poptávka, tak firmy nezdražují své výrobky a spíše se soustředí na náklady. Tím jsou potom zvyšovat svojí hrubou marži a dosahovat zisku.
Vyšší inflace se můžeme dočkat, až se rozjede hospodářství. Potom firmy budou zvyšovat své marže skrze vyšší ceny, a to následně promítne do růstu CPI – tedy do růstu inflace.
Akciové trhy, zejména ten největší, v USA jsou na rozdíl od makroekonomických ukazatelů na vrcholech. Akciové trhy se odkloňují od reálné ekonomiky a jejich růst je z velké části tažen rekordními objemy úvěrů na investování. Jak dlouho taková situace může trvat (protože to asi není normální) a co bude spouštěčem případného dlouhodobějšího výrazného poklesu (klidně si zkuste zaspekulovat)?
Fundamentálně jsou akcie stále zajímavé. Stačí se podívat na vývoj zisků firem v indexu S&P500. Zisky jsou na historických maximech, proto i indexy jsou na maximech. Proto se dívat jenom na makro-data není úplně správné. Na druhou stranu je pravda, že optimismus je také na extrémních úrovních, což se projevuje také v růstu obchodování na úvěr. Proto ke korekci může dojít kdykoliv a vůbec bych se jí nedivil, naopak.
Tato situace bude přetrvávat tak dlouho, dokud budou centrální banky „pouštět žilou“ tj. do té doby než utáhnou koutky s likviditou.
Přes možné pesimistické vyhlídky, kam byste dnes klientům doporučoval investovat své peníze, pokud chtějí investovat do akcií (obory, regiony), případně které alternativy k akciím mohou být pro investory zajímavé?
REKLAMA
Nemohu jednoznačně odpovědět, protože to záleží na každém klientovi zvlášť. Důležité je jaký má klient/investor vztah k riziku, co od investice očekává a jaký má investiční horizont. Bez těchto základních údajů nelze kvalifikovaně poradit. Nicméně abych alespoň trochu odpověděl, tak dlouhodobý investor (tj. 10 a více let) by měl sázet na akciové tituly, které jsou schopné generovat pozitivní cash flow i v těžkých časech. Jedná se tedy o globální značky, které pokrývají celý svět. Nejsem zastánce start-upů, technologických novinek nebo firem s krátkou historií.
Může mít podle vás daň z finančních transakcí, kterou schválila EU, v budoucnu nepříznivý vliv na likviditu na trzích?
Ano může. Lidstvo se snad nikdy neponaučí z historie …
Pražská burza má problémy s likviditou již dnes, zájem investorů o investování do českých akcií je minimální. Co je podle vás důvodem tak výrazného propadu likvidity? Co by podle vás mohlo tento trend nepříznivý trend změnit, pokud to vůbec jde?
Největší objemy na pražské burze dělali zahraniční institucionální investoři. Nejvíce objednávek přicházelo z Londýna. S finanční krizí 2008/09 někteří hráči z našeho regionu odešli a mnozí začali hledat úspory v nákladech a pražská burza byla v té době drahá. Proto zahraniční účty „obcházejí“ Prahu a obchodují napřímo a nepotřebují k tomu prostředníka.
Dalším důvodem je také skutečnost, že Praha nemá co nabídnout. Telekomů je v Evropě mraky, a tudíž si ho můžete koupit jinde. ČEZ kvůli Temelínu a také energetické ne-koncepci v EU ztratil investiční příběh. Erste Bank je pouze duální listing. Jediné co stojí za zmínku, může být Komerční Banka. Ostatní tituly již ani nevnímám, protože pro institucionálního investora jsou nevýznamné.
Jsou podle vás zajímavou investicí drahé kovy (nejenom zlato, i když o něm se mluví asi nejčastěji), nebo by se jim raději měli investoři vyhnout?
Zlato by především mělo sloužit jako uchovatel hodnoty a ne jako spekulace. To je to co zlato činí zlatem. Proto kdo chce zbohatnout prostřednictvím růsty ceny zlata, tak ten volí dle mého názoru špatnou strategii. Ovšem chce-li uchovat svůj majetek, tak je zlato vhodným nástrojem.
Co je podle vás důvodem rozdílného chování investorů u „papírových“ drahých kovů (v poslední době obrovské výprodeje) a fyzických kovů (nákupní horečka, kterou odstartoval rekordní pokles cen)?
Papírové drahé kovy dostaly zásek především kvůli krátkodobým hráčům. Byla proražena technická úroveň 1500 usd/oz., která spustila vlnu povinných prodejů. Také obchodníci požadovali navýšení marží, což mnoho spekulantů nebylo schopno splnit a museli prodat. Bylo to nádherně vidět, jak otvíraly jednotlivé světové burzy od Japonska, přes Evropu a USA, tak cena zlata zaznamenalo dominový efekt. Z trhu a především z největšího EFTka GLD odteklo rekordní množství zlata. Především americké fondy se zbavují zlata a některé hedge fondy dokonce „shortují“ zlato (spekulace na pokles.)
Na druhou stranu je tu extrémní poptávka po fyzickém zlatu. A zde je právě vidět primární funkce zlata. Uchovatel hodnoty. Zlata se nenajíme, ani negeneruje žádné cash flow. Ale jeho nesmírný přínos je v tom, že ho je omezené množství, a tím pádem dokáže uchovat hodnoty v času.
REKLAMA
Myslíte si, že by v dnešní době mohlo fungovat něco jako zlatý standard?
Ano. Ale jsem realista a k tomu nikdy nedojde. Panovníci a potom i vlády si zvykli na neomezený přísun peněz a to je možné jenom v systému „fiat money“
Pokud byste měl doporučit klientovi některý z produktů vaší společnosti, které by to byly a proč? Co považujete za nejsilnější stránku vašich produktů, resp. co je jejich přidanou hodnotu pro klienty v porovnání s konkurencí?
Jsme čtvrtá největší investiční společnost v ČR a největší nebankovní investiční společnost v ČR. Jsme schopni nabídnout pestrou škálu produktů jak pro drobného investora od několika stovek korun až po kvalifikovaného investora s miliony.
Vezmu-li v úvahu „průměrného“ Čecha, tak optimální variantou je fond korporátních dluhopisů. Jedná se o jeden z nejlepších fondů v ČR, který každoročně sbírá ocenění. Výkonnost fondu je za posledních deset let okolo šesti procent p.a. Tím v klidu překonává inflaci. Přitom je fond měnově zajištěn a volatilita je relativně nízká. Průměrná dlouhodobá durace fondu je okolo dvou let, proto jsou úrokové a reinvestiční rizika nízká. Úvěrové riziko je minimalizováno díky kvalitnímu výběru emitentů a přibližně padesáti dluhopisů v portfoliu.
Trošku odbočím. Momentálně se v ČR hodně řeší důchodová reforma a její opodstatněnost. Lidé si stále myslí, že o jejich důchod se nejlépe postará stát. Co je důvodem této mylné představy české většiny a co by bylo potřeby udělat, aby se tento přístup změnil?
Je to neustálá „socializace“ ze strany státu. Stát na sebe bere stále více a více zodpovědnosti. Řídí, reguluje a kontroluje téměř vše. Tím pádem lidé nejsou tolik ostražití. Nezajímají se v takové míře o svoji budoucnost a tím ztrácí také svobodu. Protože když skrz veřejné rozpočty proteče 40% HDP a den daňové svobody je v polovině roku, tak kde je potom svoboda v rozhodování co udělám se svým příjmem?
Potřeba je udělat důchodovou reformu a mladší ročníky z průběžného systému úplně vyloučit. Vyloučit z imaginárního slibu, že budou mít nárok na starobní důchod.
Myslíte si, že v dnešní době má smysl dělat důchodovou reformu, když k ní neexistuje politická vůle (alespoň z jedné strany)? Jak by měla fungující důchodová reforma podle vás vypadat?
V současné podobně jí smysl dělat nemá. Důkazem je také nezájem a nízký počet lidí, kteří vstoupili do druhého pilíře.
Nejsem odborník na důchodovou reformu a žádné jednoduché řešení z rukávu nevytáhnu. Nicméně čím déle budeme jako společnost otálet, tím se dostaneme do větších problémů.
Děkuji za rozhovor
