MiFID aneb Investování po evropsku

Do českého práva je směrnice transponována novelou zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu a úpravou prováděcích předpisů pro pravidla poskytování investičních služeb.

Cílem směrnice je sjednocení ochrany investora, která bude záviset na míře požadavků klienta směrem k obchodníkovi. Platí, že čím má klient větší požadavky, tím větší mu přísluší ochrana. Obchodník musí jednat čestně, spravedlivě a profesionálně. Musí poskytovat korektní, jasné a nezavádějící informace a musí respektovat (finanční) situaci klienta.

Drobný a profesionální zákazník

Klasicky se míra ochrany, závislá na míře požadavků na obchodníka, projevuje před vlastním obchodem. Investor může být hodnocen buď jako drobný zákazník, kterému náleží vysoká míra ochrany. Nebo může získat statut profesionálního zákazníka, jehož míra ochrany je omezena. Drobným investorem bude většinou nahodilý investor. Typický profesionálním zákazníkem jsou penzijní fondy, banky, stát a výjimečně i jednotlivci.

Profesionální zákazník má přístup k investičním nástrojům, ale musí přijímat samostatné rozhodnutí  a je mu poskytováno méně informací. Respektive je na něm, aby potřebné informace získal.

Pro jednotlivce to znamená být schopen přijmout vlastní rozhodnutí a být si vědom rizik, které s tímto rozhodnutím souvisejí.

^REKLAMA

Test vhodnosti

Směrnice ukládá obchodníkovi provést se zákazníkem tzv. test vhodnosti s cílem stanovit, jaký typ investičních služeb pro něj bude nejvhodnější. Obchodník položí klientovi otázky z oblasti jeho investičních cílů, finanční situace a znalostí a zkušeností.

Investiční cíle

Jde o to zjistit předpokládané časové horizonty držení investičního nástroje. To vlastně znamená, s jakým cílem klient investuje. Tím může být snaha o rychlý výnos nebo o dlouhodobější růst. Rozhodující bude také poměr konzervatizmu a rizika v investicích.

Finanční situace

Rozhodující bude výše a pravidelnost finančních příjmů, dluhy, finanční závazky a také movitý a nemovitý majetek klienta.

Zkušenosti, znalosti

Obchodník by měl zjistit, co klient o investování ví, zda již má nějaké zkušenosti. Svoji váhu bude mít i dosažené vzdělání a případně povolání.

^REKLAMA

Pokud klient poskytne nedostatečně údaje, nemůže dostat od obchodníka doporučení k investici. Obchodník bude mít k dispozici jen omezený rozsah služeb, který bude klientovi oprávněn poskytnout.

Obchod bez poradenství – test přiměřenosti

Pokud obchodník pouze přijímá a realizuje pokyny klienta k nákupu nebo prodeji, platí pro takového klienta jiné ochranné mechanismy. Označují se jako test přiměřenosti.

Tento test se uplatňuje zejména tehdy, pokud investiční nástroje jsou podle směrnice považovány za komplexní. To jsou např. opce, futures, swapy, finanční rozdílové smlouvy a vyměnitelné dluhopisy. Nekomplexní jsou naopak např. nástroje peněžního trhu, papíry fondů kolektivního investování, některé dluhopisy a akcie k obchodování na regulovaném trhu atp.

Obchodník musí zjistit znalosti a zkušenosti klienta. Zda rozumí rizikům spojených s transakcí. Pokud nebude spokojen a nebude moci přiměřenost posoudit, musí klient vzít celé riziko s transakcí na sebe.

^REKLAMA

Nekomplexní nástroje

Test přiměřenosti se nemusí provádět u produktů, které směrnice považuje za nekomplexní, a pokud klient kontaktoval obchodníka z vlastní iniciativy. To znamená v případě, že klient nekontaktoval obchodníka v reakci na jeho nabídku (reklamu). V tomto případě dostane klient upozornění, že obchodník tuto transakci neposuzuje.

Základní typy investičních služeb a požadavky na testy

Klient většinou po obchodníkovi požaduje:

1. nákup nebo prodej konkrétního investičního nástroje
2. • komplexní investiční nástroj (provádí se test přiměřenosti)
   • nekomplexní investiční nástroj (může, ale i nemusí se provést test přiměřenosti)
3. investiční poradenství (provádí se test vhodnosti)
4. obhospodařování majetku klienta (provádí se test vhodnosti)

Informace před investicí

Obchodník je povinen poskytnout klientovi před investicí informace, které závisí na míře požadovaných služeb. Může se jednat zejména o:

1. propagaci – obchodník musí taková sdělení podat tak, aby bylo jasné, že se jedná o propagaci,
2. smluvní dokumentace – podpis smlouvy u drobného zákazníka,
3. informace o obchodníkovi – základní údaje o obchodníkovi, o jeho regulátorovi, výčtu investičních služeb atp.,
4. obhospodařování majetku zákazníka – investiční záměry, úroveň rizik, složení portfolia, způsob oceňování portfolia,
5. investičních nástrojích – povaha, rizika a náklady,
6. nákladech a poplatcích – přímé a nepřímé náklady, poplatky, provize, tj. celkové náklady.

Provádění pokynu zákazníka

Obchodník musí provést pokyn zákazníka v pořadí, v jakém ho přijal, a tak, aby pro klienty zajistil nejlepší podmínky. Základním kriteriem jsou cena a celkové náklady.

Během vlastní transakce a po ní by vám měl obchodník sdělit:

1. jaké faktory jsou významné pro provedení pokynu za nejlepších podmínek,
2. s jakými převodními místy pracuje,
3. upozornění o problémech spojených s klientovým zcela konkrétním zadáním,
4. cenu, datum a čas provedené transakce včetně poplatků a provizí,
5. složení portfolia majetku, který klientovi obhospodařuje.

Další povinnosti obchodníka

1. Obchodník nesmí dopustit střet zájmů. Nesmí preferovat jednoho zákazníka před druhým. Nesmí být v tomto ohledu nijak motivován. Nesmí získávat na náklady zákazníka finanční prospěch.
2. Obchodník musí informovat klienta o mechanismech zabraňujících střetu zájmů.
3. Obchodník musí chránit majetek klienta.
4. Musí držet klientovy investiční nástroje odděleně od svých.
5. Musí řádně účtovat o majetku klienta, provádět kontrolu shody dat v evidenci se skutečným stavem majetku klienta
6. Musí zasílat nejméně 1x ročně výpis o podrobnostech investičních nástrojů.
7. Musí evidovat a transparentně vyřizovat případné stížnosti, včetně opatření k jejich nápravě.

Zapamatujte si nové pojmy

• Drobný zákazník, profesionální zákazník.
• Test vhodnosti, test přiměřenosti.
• Komplexní investiční nástroj, nekomplexní investiční nástroj.
• Obhospodařování majetku.