Tradiční investiční instrumenty dluhového typu zahrnují termínové vklady, pokladniční poukázky, dále pak státní, korporátní nebo hypotéční dluhopisy. Případně též fondy složené z těchto nástrojů.
Tak tomu je již po staletí. Rozvoj techniky a globalizace však umožňuje rozvoj nových nástrojů, které si teprve hledají svoji definitivní formu a místo na trhu. Mezi ně patří i mikroúvěry.
CO JE TO MIKROÚVĚR?
Představte si, že jste v situaci investora, který se zamýšlí nad tím, jak optimálně zhodnotit své finance. Státní dluhopisy nesou málo: necelých pět procent v USA, necelá čtyři procenta v eurozóně.
V řadě zemí jako jsou třeba Švýcarsko, Česká republika nebo Singapur, nesou státní dluhopisy ještě méně. Také výnosy korporátních, bankovních nebo hypotéčních dluhopisů nejsou nijak omračující.
Dokonce ani výnosy dluhopisů rizikových trhů jako třeba Rusko, Argentina nebo Jihoafrická republika nedosahují příliš atraktivních hodnot. Obrovská poptávka ze strany velkých mezinárodních investorů stlačila úrokové sazby a yieldy dluhopisů na trvale nízkou úroveň.
Existuje již jen málo trhů, kde se dá vydělávat více. Jedním z nich jsou spotřebitelské úvěry. To například vysvětluje expanzi firem jako je Home Credit v Rusku a na dalších podobných trzích.
REKLAMA
Málo je ovšem známo, že kromě spotřebitelských úvěrů existuje již dosti masivní segment miniaturních podnikatelských úvěrů – mikrofinance nebo též mikrokredity. Tyto úvěry se týkají drobných podnikatelů, zemědělců a obchodníků převážně v chudších zemích.
ČTĚTE DÁL
Typická je například půjčka v hodnotě kolem 100 USD na nákup osevu indického rolníka. Na tomto místě se většina finančníků z vyspělých zemí zarazí a nečte dál. "Copak já rozumím indickému zemědělství?" řekne si západní bankéř, "vždyť půjčovat peníze nějakým hladovým chuďasům se nemůže nákladově vyplatit – a kromě toho kdo ví, jaká je jejich platební morálka."
Což je přesně důvod, proč je sektor mikroúvěrů doposud podfinancovaný a proč nabízí na západní poměry nevídané úrokové míry. Půjčky živnostníkům v chudých zemích třetího světa jsou mimo expertní znalosti finančníků z vyspělého světa.
A to navzdory tomu, že jde o klientelu, která čítá stovky miliónů, možná miliardy klientů. Zde je obrovský a doposud jen z malé části objevený trh.
Na této myšlence vznikly již v 70. letech první mikrofinanční instituce. První vznikla v Bangladéši, další následovaly v Indii, Latinské Americe a dalších částech světa.
Úrokové sazby se pohybují zhruba od 15-20 procent per annum v Indii a v Bangladéši (protože zde je tento sektory starší, vyspělejší a částečně vládou dotovaný) až po 60-70 procent v Mexiku a jiných latinskoamerických zemích. I tak se klientům mikroúvěry stále vyplácejí lépe než půjčovat si u místních lichvářů.
Například velká mexická mikrofinanční společnost Compartamos půjčuje za 72 % p.a. a není považována za lichvářskou. (Co dělají mexické banky? Proč tento sektor zatím ignorují?
Půjčují velkým podnikům, převážně těm, které byly založeny v rámci podpory zahraničních investic. S drobnými klienty se nezdržují, asi tak jako české banky v první polovině 90. let.)
REKLAMA
Jak je tomu se splátkovou disciplínou? Ta je bolavým místem spotřebitelských úvěrů, ale v případě mikrofinancí je tento problém mnohem menší. V první řadě, dlužník ví, že na perfektním splácení úvěru závisí živobytí rodiny i jeho samotného.
Mikroúvěr může představovat rozdíl mezi uspokojením základních potřeb a hladověním – zatímco obyvatele evropských sociálních států, které splácejí (anebo také nesplácejí) spotřebitelské úvěry, tolik netrápí. V České republice hrozí nanejvýše trable s exekutorem. V Indii nebo v Mexiku hrozí hlad.
Dále jsou tu bezpečnostní mechanismy, které se u běžných úvěrů nevyskytují. Bývá obvyklé, že mikroúvěry se půjčují kolektivům nebo dokonce celým venkovským komunitám. Jejich členové pak ručí za splácení metodou "jeden za všechny, všichni za jednoho".
Splácení úvěru pak není vynucováno bankou ve vzdáleném městě, ale prostřednictvím sousedů a vesnické samosprávy – což je podstatně účinnější metoda v prostředí, kde se všichni navzájem znají.
Není proto divu, že míra úvěrové delikvence je překvapivě nízká. Podíl klasifikovaných úvěrů se pohybuje se v jednotkách procent.
Ve srovnání s tím se střední výnosnost úvěrového portfolia pohybuje mezi 40-45% (zdroj: MicroRate: Indicateurs de Performance pour les Institutions de Microfinance, Guide Technique, 2003). Zmíněná mexická Compartamos má rentabilitu vlastního kapitálu ve výši 37,8 %.
Proč je tedy lukrativní sektor mikroúvěrů stále ignorován velkými hráči? Odpověď: již není. Velké finanční skupiny již půvab mikrofinancí objevily. Finanční kolos Citigroup zahájil v roce 2005 mikrofinanční program financovaný zatím "pouze" 50 milióny USD.
REKLAMA
Zároveň Citigroup rozjíždí projekty sekuritizace mikroúvěrů ve spolupráci s některými většími mirkofinančními institucemi (sekuritizace znamená převod velkého množství drobných úvěrů do portfolia úvěrů, které kryje veřejně obchodovatelný dluhopis; umožňuje dosažení příznivějších úrokových sazeb.)
V Indii vzrostl objem bankovních úvěrů mikrofinančním institucím během let 1993-2004 celkem 10,6-krát. Jen v samotném státě Andrapradéš vzrostl počet mikrodlužníků ze zanedbatelného počtu koncem 90. let na bezmála 2 milióny v současnosti.
MIKROÚVĚRY A DROBNÝ INVESTOR
Nuže dobrá, mikrofinance jsou tedy již dosti velkým odvětvím, aby byly zajímavé pro velké banky. Ale jak na nich může vydělat drobný investor? Prozatím stěží, ale to možná nebude dlouho trvat.
Kde je poptávka, dříve či později se objeví i nabídka. Poptávka po nadstandardním zhodnocení peněz mezi investory na Západě (včetně ČR) je velká. Nabízí se proto myšlenka využít moderní technické prostředky a umožnit normálním fyzickým osobám, aby půjčily částku dejme tomu 200 euro třeba mexickému automechanikovi.
Již nyní existuje projekt Kiva.org, který pomocí internetového portálu a služby PayPal dokáže překlenout informační bariéru mezi "prvním" a "třetím" světem. Kiva.org je ovšem koncipován jako čistě charitativní projekt: klient má sice nárok na své peníze zpět, ale bez úroků.
Nicméně toto je jen první vlaštovka, po níž budou následovat komerční mikrofinanční projekty přístupné drobným investorům z bohatých zemí.
Leckdo může ohrnovat nos nad chudými zeměmi, ale musíme si uvědomit, že v těchto zemích žije většina světové populace a že jejich průměrný hospodářský růst v posledních letech zpravidla vysoce předčil našich "báječných" šest procent.
Časem – a nebude to dlouho trvat – se z mikrofinancí vyvine silné a prosperující odvětví. Odvětví, které možná změní svět.
