Ministerstvo financí: Tipaři na finančním trhu zůstanou
Pracovní skupina k distribuci na finančním trhu vedená Ministerstvem financí zveřejnila tento týden závěry dosavadních letošních jednání. Výsledkem jsou doporučení ke směru, kterým by se měly odebírat legislativní změny týkající se distribuce finančních produktů s jedním hlavním cílem – sjednotit pravidla pro jejich distribuci napříč všemi oblastmi finančního trhu.
V současné době panují zcela rozdílné podmínky pro zprostředkování pojištění, investic a dalších produktů, jako jsou hypotéky či penzijní připojištění. Zatímco v oblasti investic jsou poměrně tvrdé informační povinnosti a po zakomponování MiFIDu do českého právního systému i o poznání náročnější podmínky pro působení zprostředkovatelů, prodávat hypotéky či penzijní připojištění může kdokoli pouze s živnostenským oprávněním. Všichni si navíc mohou říkat „finanční poradci“.
Kdo by měl na trhu působit?
Nepřehlednou situaci by mělo zjednodušit zavedení dvou skupin zprostředkovatelů, které by byly shodné napříč finančním trhem – samostatní zprostředkovatelé a vázaní zástupci – s jasně vymezenou zodpovědností vůči klientovi.
Samostatní zprostředkovatelé distribuují finanční produkty na vlastní zodpovědnost. Ke své práci mohou využívat buď sami sebe v případě fyzických osob, nebo zaměstnance či vázané zástupce. Samostatný zprostředkovatel by byl vázán pouze na poskytovatele finančních produktů (banky, pojišťovny, investiční společnosti, penzijní fondy či společnosti, stavební spořitelny apod.) a nemohl by být ve smluvním vztahu s jiným samostatným zprostředkovatelem – s jedinou výjimkou, tzv. „broker poolem“.
Broker pool, čili společnost, která má uzavřené smlouvy s poskytovateli finančních produktů, které dále zprostředkovává samostatným zprostředkovatelům (v dnešní době jak firmám, tak jednotlivcům, kteří tímto snižují náklady na správu provizí a zajištění smluvních vztahů s finančními institucemi), by mohl i nadále působit. Samostatný zprostředkovatel by ovšem nesměl využívat značku poolu, musel by působit pouze pod vlastním jménem a nesl by plnou zodpovědnost před klientem.
REKLAMA
Obdobným případem jako broker pool je franšíza. U ní využívá samostatný zástupce know-how i značku franšízora, jehož jménem před klienty vystupuje. Proto bude před klientem vystupovat franšízor jako samostatný zprostředkovatel a franšízant jako vázaný zástupce bez ohledu na vnitřní strukturu firmy. Odpovědnost padá v takovém případě na franšízora (společnost, jejíž značka je užívána).
Vázaný zástupce by byl vždy vázaný na jeden konkrétní subjekt, jehož produkty by mohl distribuovat. Pokud by se navázal na samostatného zprostředkovatele, mohl by nabízet celé produktové portfolio daného zprostředkovatele, nemohl by ale pracovat např. pro dvě stavební spořitelny. Za vázaného zástupce plně přebírá zodpovědnost samostatný zprostředkovatel nebo finanční instituce, na kterou je navázaný.
Na finančním trhu zůstanou i „tipaři“, pokud jejich činnost bude důsledně oddělena od zprostředkování. „Důvodem je, že regulatorní rizika spojená s jejich činností jsou minimální a ve vztahu ke klientovi dochází vždy k další komunikaci ze strany řádně registrovaného distributora nebo regulovaného poskytovatele,“ uvádí zpráva pracovní skupiny.
Finanční instituce budou i nadále pochopitelně moci provádět distribuci svých produktů prostřednictvím svých zaměstnanců. Těch by se týkala jedna výjimka v případě, že by prokázání odborné způsobilosti bylo prováděno na základě zkoušek u certifikované instituce, kterých by se zaměstnanci finančních institucí nemuseli účastnit.
REKLAMA
Finanční trh by měl být rozdělen na tři sektory – sektor pojištění (obsahující pojištění a zajištění), sektor investic (investiční produkty a služby podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu a penzijní spoření, bude-li zavedeno) a sektor spořících a úvěrových produktů (depozitní produkty, stavební spoření, úvěrové produkty, penzijní připojištěni). Každý subjekt působící na finančním trhu může získat oprávnění podnikat ve všech třech sektorech, nebo si rozsah působnosti zúží.
Finanční poradce nebude každý?
Pracovní skupina se shodla. Vymezit „chráněné pojmy“ zákonem je potřeba. Jinak se každý bude nazývat, jak chce, a klient nebude mít žádné vodítko, jaké služby může očekávat. Dnes je to problém zejména pojmu „finanční poradce“, který užívá kde kdo. Tak snadné to ale není.
„Pracovní skupina vyjádřila zájem na pokračování diskuse v oblasti labelingu s cílem dosáhnout společného kompromisního řešení. Diskuse by měla probíhat především v souvislosti s pravidly jednání distributorů ve vztahu k zákazníkům a souvisejících informa čních povinností,“ uvádí dokument pracovní skupiny.
Diskuse tedy bude pravděpodobně pokračovat. A než skončí a zavede se označování zprostředkovatelů podle zákona, bude se „finančním poradcem“ moci nazývat každý.
REKLAMA
Rozlišovat by se mělo též zprostředkování od poradenství. Pracovní skupina podmínky a charakteristiky poradenství bude ještě diskutovat. Obecně se kloní k definici poradenství, jako činnost, která zahrnuje:
- podrobné zjištění podmínek a potřeb zákazníka na základě analýzy jeho situace,
- komparaci několika možností řešení identifikovaných potřeb,
- doporučení výběru konkrétního vhodného finančního produktu nebo služby.
Zdroj: Doporučení pracovní skupiny k distribuci na finančním trhu
Jednou z podmínek působení na finančním trhu bude prokázání odborných znalostí. Diskutovaných způsobů je několik – od zkoušky u akreditované instituce, po prokázání odbornosti libovolným způsobem. Součástí odbornosti by mělo být kromě teoretického minima (ekonomické a finanční kategorie, nástroje, trhy, instituce) také principy fungování produktů a služeb, legislativa na finančním trhu a pravidla jednání a etika ve finančním poradenství a zprostředkování.
Bez výjimek? Obtížně…
Již nyní se diskutuje možnost udělení výjimek jistým skupinám produktů. Doporučení o jejich udělení či neudělení bude záviset na způsobu prokázání kvalifikace. Výjimky by se měly týkat jednoduchých produktů, jako je cestovní pojištění, autopojištění či prodej zboží a služeb na úvěr do určité ceny. Zejména poslední bod považuji za kontroversní, neboť podmínky těchto úvěrů lze jen výjimečně nazvat proklientskými.
Přísnost, s níž skupina k distribuci finančních produktů přistoupila, se zřejmě nezamlouvá leasingovým a úvěrovým společnostem. Ty zastupuje Česká leasingová a finanční asociace, která „se z důvodu několika zásadních výhrad k uvedeným doporučením nepřipojila“. Nedivím se. I kdyby byl limit splátkového prodeje nastaven v řádu desetitisíců, vyřadila by se z distribuce produktů členů ČLFA většina autobazarů.
