Misselling, neznalost, nebo záměr?
Čas od času se setkávám s finančními plány finančních poradců z různých finančně poradenských společností. Lidé se na mě obrací zejména v případech, kdy se domnívají, že jejich finanční plán není dobře sestaven. Koncepce plánu ale zpravidla bývá v pořádku. Velkým kamenem úrazu se ale stává nastavení a především způsob užití životního pojištění.
Pojištění má sloužit k zajištění rizik. Životní pojištění má krýt především pro případ smrti a invalidity. Určitá kapitálová nebo investiční složka může být nezbytná, pokud to vyžaduje konstrukce produktu. Spořit či investovat víc je zpravidla drahé, méně pružné a daňově nevýhodné – a to navzdory daňovému zvýhodnění. Je-li produkt konstruovaný s vysokými poplatky za správu na úrovni pojišťovny, je jeho užití k investicím … (hodně mírně řečeno) nerozumné.
Produkt, s nímž jsem se setkal v minulém týdnu, měl poplatek za správu na úrovni pojišťovny ve výši 2 % ročně. K němu klient musí připočíst ještě náklady na úrovni fondů, do nichž peníze směřují. Ty se mohou pohybovat u dynamické strategie kolem 2 % ročně. Celkem klient zaplatí za rok přibližně 4 % z naspořené částky, aniž by vydělal byť korunu. Připočteme-li počáteční náklady pojištění, které tvoří přibližně dvojnásobek ročního pojistného, je investice prostřednictvím takovéhoto produktu … (hodně mírně řečeno) pro klienta ne zcela výhodná.
Klient měl rizikové pojištění nastavené dobře podle svých požadavků a s minimalizovanou investiční složkou. Potíž byla s příspěvkem zaměstnavatele, který je na smlouvu zasílán formou běžného pojistného. S takto vysokými náklady správy pojištění se mu vyplatí obětovat zaplacené počáteční náklady pojištění a převést příspěvek zaměstnavatele do penzijního fondu.
Finanční zprostředkovatel měl motivaci nasměrovat příspěvek zaměstnavatele do životního pojištění kvůli provizi. Pokud by se nejednalo o takto nákladné pojištění (z pohledu investic, rizika jsou v pojistce za rozumnou cenu), nebylo by to pro klienta sice nejvýhodnější řešení, ale když už došlo k zaplacení úvodních nákladů, by nemuselo být výhodné příspěvek zaměstnavatele přesměrovat jinam.
REKLAMA
Finanční plán byl ale nastaven jinak dobře a řešil veškeré potřeby klienta. Nabízí se tak otázka, zda si finanční poradce byl vůbec vědom poplatků za správu a co pro klienta znamenají. Finančním zprostředkovatelem byl v tomto případě nováček, který ještě neměl ani registraci PPZ – smlouvu klientovi připravoval jeho nadřízený a je na ní i jeho podpis. Finanční poradce klienta tak mohl být stejně mystifikován jako klient sám.
Svou roli ovšem sehrála i pojišťovna, která takovýto produkt připravila. Při 4% ročních nákladech se i u dynamické strategie, která může přinést očekávaný výnos 6 – 8 %, produkt přinese klientovi (při odhlédnutí od počátečních nákladů) přibližně 2 – 4 % ročního výnosu, tedy na úrovni lépe úročených bankovních produktů – a méně, než kolik vydělá pojišťovna. Navíc s větším rizikem. Pojišťovna v takovém případě nemůže očekávat, že produkt bude jako investice pro klienta výhodný.
Nutno dodat, že při prodeji nedošlo k žádnému pochybení či zatajení informací ze strany finančního poradce a i pojišťovna náklady pojištění (kromě nákladů na úrovni podílových fondů) uvádí přímo v dokumentech připojených ke smlouvě. Z právního pohledu tedy byla záležitost zcela v pořádku. Jen klienta připravila přibližně o 50 tis. Kč, které místo on od zaměstnavatele inkasoval finanční zprostředkovatel a pojišťovna.
