Slovo fond dlouho mělo smrtonosné stigma v důsledku špatně regulované kuponové privatizace. Tím se do strašidelného kontextu smrdícího sírou dostalo samotné slovo „investice“. A navíc vždy, když už se situace začala uklidňovat, přišla nějaká krizová vlna. Zejména prasknutí dotcom bubliny v roce 2000 a finanční krize 2007 se podepsaly na „image“ akciových trhů – a tím pádem investic obecně – velmi neblaze.
Do toho nějaký marketingový zloduch vymyslel heslo „lepší spoření“, čímž dále nahlodal racionalitu mnoha lidí, které navíc začaly lákat na špek desetitisíce zprostředkovatelů.
Kam Češi ukládali – a kolik
Vývoj bankovních vkladů vidíme na prvním grafu, ale výstižnější je druhý graf, který popisuje smutnou realitu posledních let, zejména těch posledních sedmi, kdy distorze trendů citelně přidala na tempu. Faktem ovšem je, že banky se dost snažily, navíc se do konkurenčního víru vrhly nové (lowcostové) banky, které efektivně využily značnou citlivost klientů na likviditu. To je vůbec zajímavý rys české populace, protože vysoko hodnotí byť jen „pocit“, že má úspory dostupné, i když to z 90 % nevyužije a tedy prakticky nepotřebuje.
Graf 1: Vývoj bankovních vkladů a úspor v podílových fondech
Graf 2: Nárůst bankovních vkladů
REKLAMA
V roce 2009, dále přeměnou Fio na banku i nástupem dalších (mBank, Air Bank, Equa) se do světel popularity (i racionality) dostaly výhodné tzv. spořicí účty, jejichž úspěch kulminoval loni nárůstem 77 miliard korun.
Ať tak či onak, situace vypadá následovně: skoro dvě třetiny z celkových 1,75 bilionu korun vkladů domácností jsou na netermínovaných účtech, z toho další dvě třetiny na těch běžných.
Že by se vývoj zlomil?
Aktuálně zajímavý je však třetí graf, který ukazuje vývoj posledních šesti měsíců. Ani věřit se tomu nechce, ale od začátku května do konce září na všechny bankovní vklady včetně stavebního spoření lidé vložili „pouhých“ 15,5 miliardy korun, zatímco do fondů dali také tolik. Letitý trend navíc zcela zvrátil již srpen a dále zvrat prohloubilo září, kdy do bank přišla jen půlmiliarda, kdežto do fondů téměř 3 miliardy korun. Za říjen ještě nemáme kompletní (ani bankovní) data, ale fondy tento měsíc zřejmě korunovaly vývoj svým měsíčním rekordem přes 4 miliardy korun.
Graf 3: Nárůst bankovních vkladů a investice do podílových fondů
REKLAMA
Tím by došlo k tomu, že (nepřijde-li do bank velký balík) za půlrok od června fondové investice poprvé v historii překonají bankovní vklady. Za celý rok pak může majetek ve fondech lehce vzrůst o více než 50 miliard korun (tedy včetně zhodnocení).
Od začátku roku narostly vklady domácností v bankách o 53 miliardy korun, kdy ovšem jen samotný leden „přihodil“ Ježíškovských skoro 20 miliard korun.
Prosté, dear Watson?
Zřejmě došlo k souběhu několika faktorů či motivů. Podstatným je jistě rapidní pokles úročení depozit v bankách. K tomu se připojuje několik méně razantních vlivů od nedůvěry k družstevním záložnám přes rostoucí nepřízeň vůči termínovaným vkladům až po klesající oblibu stavebního spoření.
Možná přece jen působí i jistý růst optimismu v pohledu na budoucí hospodářský vývoj, vyloučit nelze ani opakované dosahování historických maxim na amerických trzích.
Pesimisté však varují před bublinou naivity, protože většinové stádo jde většinou investovat (podle minulých výnosů, of course) jen chvíli před pádem trhů. A protože příliv do fondů míří výhradně do konzervativních ze smíšených fondů, měly by mít dluhopisy namále. To sice naši Spořínkové netuší, jenže o tom zas nic neví dluhopisový trh…
