V letošním roce totiž zřejmě hlavní zprávou na trhu s ropou bylo to, že se nedělo nic (zásadně překvapivého) a trh se mohl konečně soustředit na fundamenty. Dramatický růst ceny v novém tisíciletí totiž spustil vlnu investic, které se nyní projevují nárůstem produkce po celém světě. Kromě často zmiňovaných (a klíčových) Spojených států jde například i o Kanadu, Irák či země bývalého Sovětského svazu. Mimo to k poklesu ceny ke 100 USD/barel napomohl i horší než očekávaný hospodářský vývoj v Číně (druhý největší spotřebitel ropy), což následně díky globálně nižším cenám energií napomáhá ke stabilizaci ekonomické situace zejména v Evropě. USA totiž v současné době zažívají klasický pozitivní nabídkový šok a díky těžbě ropy a plynu z břidlic jsou před případnými negativními událostmi částečně chráněny.
A právě situace v Egyptě, podobně jako nedávné ostré demonstrace v Turecku, jen přilévá olej do ohně udržovaného pokračujícím konfliktem v Sýrii a tento klid narušuje. Egyptskému prezidentovi Mursímu totiž zbývá již jen pár hodin z ultimáta, které mu pro dohodu s opozicí stanovila armáda, jež, podle uniklých interních dokumentů, jinak plánuje faktické převzetí moci v zemi. Tím by se země prakticky vrátila do dob bývalého vůdce Mubáraka, který se při vládnutí o armádu rovněž opíral. Svržení nového vůdce v Egyptě, který vzešel z demokratických voleb, po asi roce vládnutí, by se mohlo stát inspirací pro ostatní země, jako je například Libye, kde s poválečným rozložením sil zřejmě rovněž nepanuje všeobecná spokojenost. Podle zpráv z posledních dní je produkce ropy v zemi kvůli stávkám asi o třetinu nižší, což je na samém prahu sezónně vyšší poptávky (a vzhledem k pravděpodobné nižší produkci v Severním moři v letních měsících) nepříjemná zpráva.
Petr Báča, analytik ČSOB
