Návrh zákona o pojišťovnictví: Paragraf 53 a bouře kolem
Ministerstvo financí České republiky bylo vystaveno nelehkému úkolu zapracování nových evropských směrnic upravujících fungování evropského pojistného trhu do stávajícího zákona o pojišťovnictví ČR.
Nové směrnice přináší výrazné změny především v oblasti zajištění pojišťoven a výkonu dozoru v pojišťovnictví. Vzhledem k nepřehlednosti stávajícího zákona, který byl původně koncipován jako dočasný, se z pohledu ministerstva financí jednalo téměř o neřešitelný úkol. Proto bylo podle slov Vladimíra Přikryla, člena odboru legislativy finančního trhu ministerstva financí, rozhodnuto o sestavení nového zákona o pojišťovnictví, který bude přehledný a především bude schopen pružně reagovat na budoucí změny v oblasti pojišťovnictví související například s přechodem na nový model řízení kapitálové přiměřenosti pojišťoven – Solvency II.
Návrh zákona o pojišťovnictví
Součástí nového zákona by podle představ ministerstva financí měla být norma upravující systém vyplácení provizí za zprostředkování pojistné smlouvy mezi pojišťovnou a zprostředkovatelem smlouvy. Cílem podle vyjádření zástupců ministerstva financí je zvýšit zodpovědnost zprostředkovatelů za sjednané pojistné smlouvy a zvýšení tlaku na nepoctivé zprostředkovale, jejichž "poradenská" činnost je motivována především rychlým jednorázovým provizním výdělkem, bez ohledu na potřeby klienta.
Úpravou systému vyplácení provizí se zabývá v návrhu Zákona § 53:
§ 53
Vracení odměny za zprostředkování životního pojištění REKLAMA
(1) Uzavírá-li pojišťovna smlouvu o zprostředkování životního pojištění s pojišťovacím zprostředkovatelem nebo přebírá-li od pojišťovacího zprostředkovatele návrh na uzavření pojistné smlouvy týkající se životního pojištění podle zákona upravujícího pojistnou smlouvu, je povinna s pojišťovacím zprostředkovatelem dohodnout, že v případě zániku takové smlouvy výpovědí nebo odstoupením od této smlouvy nebo pro nezaplacení pojistného
a) před uplynutím nejméně 2 let ode dne uzavření pojistné smlouvy, pojišťovací zprostředkovatel vrátí pojišťovně částku, která mu byla pojišťovnou vyplacena jako odměna za zprostředkovatelskou činnost v souvislosti s uzavřenou pojistnou smlouvou,
b) v době po uplynutí doby podle písmene a) avšak před uplynutím 5 let ode dne jejího uzavření, že pojišťovací zprostředkovatel vrátí pojišťovně částku odpovídající 20 % pojišťovnou vyplacené odměny za zprostředkovatelskou činnost v souvislosti s uzavřenou pojistnou smlouvou.
(2) Ustanovením odstavce 1 není dotčeno právo pojišťovny dohodnout s pojišťovacím zprostředkovatelem podmínky přísnější.
Reakce
Stávající znění návrhu zákona vyvolalo mezi subjekty na českém pojistném trhu bouřlivou diskuzi, v následujících odstavcích uvádíme některé zajímavé názory jednotlivých zúčastněných.
"Pojišťovací zprostředkovatel je podnikatel a nese odpovědnost za způsobenou škodu. Na kvalitu prodeje se po implementaci směrnice o zprostředkování pojištění klade značný důraz nejen v České republice, ale i ve všech členských státech EU. Domnívám se, že je to správný trend.
Za ČAP mohu říci, že podporuje návrh § 53 zákona o pojišťovnictví v navrhovaném znění. Důvodů pro toto řešení existuje celá řada. Jde o zvýšení kvality prodeje a poradenství, ochranu spotřebitele, skutečnost, že riziko a značné náklady nese pojišťovna. Kromě toho nejde o novinku, neboť "vratky" provizí u nás dlouhodobě fungují na smluvní bázi.
Určitá regulace "vratek" provizí existuje v Belgii, Nizozemsku, Rakousku a Německu. V Itálii tuto otázku řeší ve smlouvě mezi asociací pojišťoven a unií pojišťovacích zprostředkovatelů, v dalších státech pak na smluvní bázi – ve smlouvě mezi pojišťovnou a pojišťovacím zprostředkovatelem. REKLAMA
Rád bych též zdůraznil, že "vratky" provizí se projevují v hospodaření pojišťovny v rámci životního pojištění, resp. zisku, který je v konečném důsledku distribuován klientům. Názor, že vrácenou provizi si zcela ponechává pojišťovna, proto musíme rozhodně odmítnout."
"S principem souhlasíme, určitě zhorší podmínky pro fungování nepoctivých prodejců, kteří manipulovali svými klienty a zneužívali jejich nižší finanční gramotnost ke svému obohacení. Pro některé sítě bude uplatnění této změny znamenat velmi nepříjemný zásah do jejich obratu. Zákon určitě pomůže omezit některé nekalé praktiky, aby ale úprava skutečně pomáhala klientům, musí se změnit i pravidla pro výplaty odkupného. Dnes je v prvních dvou letech odkupné nulové, aby se umořila platba zprostředkovateli a další náklady na vznik smlouvy. Pokud bude mít pojišťovna záruku vrácení provize, měla by to promítnout do způsobu výpočtu odkupného. Pokud peníze nedojdou až ke klientovi, nelze mluvit o ochraně spotřebitele."
Částečnou podporu zákonu vyjádřil ve své reakci na stránkách Finančního poradce ředitel pro rozvoj a péči o klienty a člen představenstva poradenské společnosti Partners for life planning, Tomáš Prouza:
Absolutně proti přijetí zákona obsahujícího § 53 v uvedeném znění se vyslovily především finančně poradenské společnosti působící pod hlavičkou oborových asociací AFIZ a USF, u nichž prodej životních pojistek tvoří velké procento uzavřených obchodů a z jejichž pohledu se jedná o zásah do smluvních práv privátních subjektů.
Ze zajímavých reakcí představitelů finančních poradců publikovaných na stránkách magazínu Finanční poradce z 20. 11. 2007 jsme vybrali reakci Michal Pyšíka, generálního ředitele AWD ČR, který odhaduje dopady přijetí návrhu ve stávající podobě takto:
"Dopad by byl pro klienta nulový; pro pojišťovny by znamenal zvýšení zisku z obchodu na úkor zisku zprostředkovatele. Podle našeho názoru navrhovaná novelizace pro zprostředkovatele přináší řadu negativních efektů, například nutnost tvorby větších rezerv, zvýšení nákladů, pokles příjmů, pokles počtu zprostředkovatelů, snížení prestiže oboru finančního poradenství a zprostředkování, přesun obchodu do jiných produktů (investice, rizikové životní pojištěn atd.), tj. snížení objemu produkce u životního pojištění, narušení tržního prostředí v oblasti finančního zprostředkování (snaha o regulaci v tomto oboru, kdy v ostatních odvětvích dochází k deregulacím), obcházení zákonů (např. formou různých prémií apod.) a snížení průhlednosti v odměňování finančních poradců, zprostředkovatelů."
– v případě vrácení odměny zprostředkovatelem tato zůstává v plné výši pojišťovně, při výpočtu odkupného není vrácení odměny zprostředkovatelem nijak zohledněno, klient tedy zpět zaplacené pojistné nedostane, dojde pouze k obohacení pojišťovny na úkor klienta i zprostředkovatele.
– pokud některý zprostředkovatel přesvědčí klienta k nevhodnému zrušení smlouvy, nebude vrácením odměny postižen on, ale ten, kdo zrušenou smlouvu před ním zprostředkovatel. Opatření tedy vůbec nebrání zprostředkovateli nevhodně rušit smlouvy, neboť sankce v podobě vracení odměny dopadá na někoho jiného. Problém, specifikovaný v důvodové zprávě, tak navržená právní úprava v konečném důsledku vůbec neřeší! REKLAMA
Důvody odmítavých stanovisek členů AFIZ shrnuje pro náš server člen představenstva Petr Šafránek do následujících čtyř bodů:
– navržená regulace vůbec nedopadá na smlouvy uzavřené zaměstnancem pojišťovny – návrh zákona hovoří pouze o vracení odměn zprostředkovatelem, nikoliv o vracení odměn zaměstnancem, který též může být hmotně zainteresován na uzavřených smlouvách formou pohyblivé složky mzdy. Pokud by navrhovateli zákona šlo o ochranu klienta, musel by nutně řešit i smlouvy uzavřené zaměstnanci pojišťoven.
– pokud by byla zákonem vynucena nepřiměřená doba a výše storna, byli by naopak klienti, kteří by smlouvy rušili z legitimních důvodů, vystaveni nepřiměřenému tlaku zprostředkovatelů. Ti by mohli v zájmu zabránění vracení vlastní odměny klienta přesvědčovat k zachování i těch smluv, které pro něho byly objektivně nevhodné.
Rovněž nelze v žádném případě paušálně konstatovat, že každá předčasně ukončená smlouva je důsledek špatné práce zprostředkovatele a je tedy třeba jej potrestat povinností vrátit celou odměnu. Výpověď smlouvy je svobodným projevem vůle klienta, kterou nemůže zprostředkovatel ovlivnit do takové míry, aby byl za takové jednání klienta ze zákona odpovědný celou svojí odměnou. Klient se k výpovědi může rozhodnout mimo jiné i na základě nevhodného jednání pojišťovny, v důsledku objektivní změny finanční či životní situace nebo na základě nabídky jiného zprostředkovatele či zaměstnance pojišťovny. Ve všech těchto případech zprostředkovatel vynaložil mnohdy nemalé náklady (cestovné apod.) a je absurdní, aby vracel veškerou odměnu a zůstaly mu jen náklady, když vzniklou situaci nezavinil. A naopak pojišťovně zůstane celé pojistné, tedy podstatně více, než činí její náklady. Všechny tyto skutečnosti jsou běžně zohledňovány při smluvním ujednávání o výši a době storna mezi pojišťovnami a zprostředkovateli a není absolutně vhodné do těchto trhem a tržní praxí regulovaných záležitostí vstupovat právní úpravou.
Obecně lze říci, že názory zúčastněných stran se rozdělily do dvou táborů. Na jedné straně stojí Ministerstvo financí, Česká asociace pojišťoven, kteří podporují přijetí návrhu nového zákona. Na druhé straně stojí společnosti finančních poradců zastoupené asociacemi AFIZ a USF, z jejichž pohledu je návrh zákona v tomto znění nepřijatelný a požadují jménem svých zástupců jeho přepracování.
Částečně v napjaté atmosféře začala 22. 11. 2007 konference pořádaná magazínem Finanční poradce v prostorách Národního zemědělského muzea v Praze, jíž se účastnili příznivci i odpůrci připravovaného zákona. Oficiálním tématem konference bylo Finanční poradenství v roce 2008, ale jeho podtitul "Bez pojištění obchodu není" dával tušit, které téma bude pro celé odpoledne stěžejní – a to návrh nového zákona, především znění § 53.
Očekávaná bouře se však nakonec nekonala. Druhým přednášejícím, po náměstku ministra financí Milanu Šimáčkovi, předstoupil před publikum člen odboru legislativy finančního trhu ministerstva financí Vladimír Přikryl, který přítomným sdělil, že návrh zákona ve stávajícím znění světlo světa nespatří. Rozhodnutí legislativního výboru odůvodnil především tím, že k navrhovanému paragrafu 53 obdrželo ministerstvo financí velké množství relevantních připomínek, ke kterým je nutno přihlédnout a které budou součástí upraveného znění zákona o pojišťovnictví.
Vladimír Přikryl nicméně dále upozornil, že v pozměněném návrhu zákona bude opět prosazovat určitou regulaci vyplácených provizí s cílem více chránit neinformovaného klienta, jelikož trh finančního poradenství v České republice, podle jeho názoru, není schopen nešvary související s uzavíráním smluv o životním pojištění sám vymýtit a ochranu klienta je třeba řešit zákonnou normou.
Tezi Vladimíra Přikryla se ve svém vystoupení pokusil vyvrátit Petr Šafránek, člen představenstva AFIZ, který vidí skutečný problém někde jinde a uvádí: "Ve skutečnosti je to netransparentnost produktů kapitálotvorných životních pojistek, ze které pramení všechny další problémy! Kdyby totiž klient jasně viděl tzv. počáteční náklady, sám by se bránil rušení smlouvy, u které již náklady zaplatil, a uzavření nové, kde je bude platit znovu.
Vyřešíme-li transparentnost produktů životního pojištění, nebudeme muset řešit ani problematiku regulace storen ani problematiku regulace výše provizí – obojí vyřeší tržní prostředí."
Z konference Finanční poradenství v roce 2008:
Konference – Finanční poradenství 2008
Milan Šimáček: Penetrace životního pojištění není v ČR zatím na úrovni vyspělých evropských zemí
Vladimír Přikryl k novele zákona o pojišťovnictví: Návrh zákona ve stávajícím znění nespatří světlo světa
Jaroslav Mesršmíd: Investiční životní pojištění je hlavním tahounem růstu oblasti životního pojištění
Petr Šafránek: Paragraf 53 ve svém původním znění je zásahem do smluvního vztahu dvou privátních subjektů
Pavel Matoušek: Paragraf 53 nelze ve stávajícím znění přijmout
Petr Zámečník: Zvyšujme finanční vzdělanost české veřejnosti!
Vít Kalvoda: Finanční instituce záměrně zamlžují náklady na správu investovaných prostředků
