24. 01. 2008

Návrh zákona o pojišťovnictví: Paragraf 53 a bouře kolem

Pojištění

Ministerstvo financí České republiky bylo vystaveno nelehkému úkolu zapracování nových evropských směrnic upravujících fungování evropského pojistného trhu do stávajícího zákona o pojišťovnictví ČR.

Nové směrnice přináší výrazné změny především v oblasti zajištění pojišťoven a výkonu dozoru v pojišťovnictví. Vzhledem k nepřehlednosti stávajícího zákona, který byl původně koncipován jako dočasný, se z pohledu ministerstva financí jednalo téměř o neřešitelný úkol. Proto bylo podle slov Vladimíra Přikryla, člena odboru legislativy finančního trhu ministerstva financí, rozhodnuto o sestavení nového zákona o pojišťovnictví, který bude přehledný a především bude schopen pružně reagovat na budoucí změny v oblasti pojišťovnictví související například s přechodem na nový model řízení kapitálové přiměřenosti pojišťoven – Solvency II.

Návrh zákona o pojišťovnictví
Součástí nového zákona by podle představ ministerstva financí měla být norma upravující systém vyplácení provizí za zprostředkování pojistné smlouvy mezi pojišťovnou a zprostředkovatelem smlouvy. Cílem podle vyjádření zástupců ministerstva financí je zvýšit zodpovědnost zprostředkovatelů za sjednané pojistné smlouvy a zvýšení tlaku na nepoctivé zprostředkovale, jejichž "poradenská" činnost je motivována především rychlým jednorázovým provizním výdělkem, bez ohledu na potřeby klienta.

Úpravou systému vyplácení provizí se zabývá v návrhu Zákona § 53:

§ 53

Vracení odměny za zprostředkování životního pojištění

(1) Uzavírá-li pojišťovna smlouvu o zprostředkování životního pojištění s pojišťovacím zprostředkovatelem nebo přebírá-li od pojišťovacího zprostředkovatele návrh na uzavření pojistné smlouvy týkající se životního pojištění podle zákona upravujícího pojistnou smlouvu, je povinna s pojišťovacím zprostředkovatelem dohodnout, že v případě zániku takové smlouvy výpovědí nebo odstoupením od této smlouvy nebo pro nezaplacení pojistného

^REKLAMA

a) před uplynutím nejméně 2 let ode dne uzavření pojistné smlouvy, pojišťovací zprostředkovatel vrátí pojišťovně částku, která mu byla pojišťovnou vyplacena jako odměna za zprostředkovatelskou činnost v souvislosti s uzavřenou pojistnou smlouvou,

b) v době po uplynutí doby podle písmene a) avšak před uplynutím 5 let ode dne jejího uzavření, že pojišťovací zprostředkovatel vrátí pojišťovně částku odpovídající 20 % pojišťovnou vyplacené odměny za zprostředkovatelskou činnost v souvislosti s uzavřenou pojistnou smlouvou.

(2) Ustanovením odstavce 1 není dotčeno právo pojišťovny dohodnout s pojišťovacím zprostředkovatelem podmínky přísnější.

Reakce
Stávající znění návrhu zákona vyvolalo mezi subjekty na českém pojistném trhu bouřlivou diskuzi, v následujících odstavcích uvádíme některé zajímavé názory jednotlivých zúčastněných.

Pro přijetí zákona v uvedeném znění se vyslovila Česká asociace pojišťoven. Komentář a oficiální stanovisko k připravovanému zákonu, poskytl našemu portálu výkonný ředitel ČAP Tomáš Síkora:

"Pojišťovací zprostředkovatel je podnikatel a nese odpovědnost za způsobenou škodu. Na kvalitu prodeje se po implementaci směrnice o zprostředkování pojištění klade značný důraz nejen v České republice, ale i ve všech členských státech EU. Domnívám se, že je to správný trend.

Za ČAP mohu říci, že podporuje návrh § 53 zákona o pojišťovnictví v navrhovaném znění. Důvodů pro toto řešení existuje celá řada. Jde o zvýšení kvality prodeje a poradenství, ochranu spotřebitele, skutečnost, že riziko a značné náklady nese pojišťovna. Kromě toho nejde o novinku, neboť "vratky" provizí u nás dlouhodobě fungují na smluvní bázi.

Určitá regulace "vratek" provizí existuje v Belgii, Nizozemsku, Rakousku a Německu. V Itálii tuto otázku řeší ve smlouvě mezi asociací pojišťoven a unií pojišťovacích zprostředkovatelů, v dalších státech pak na smluvní bázi – ve smlouvě mezi pojišťovnou a pojišťovacím zprostředkovatelem.

^REKLAMA

Rád bych též zdůraznil, že "vratky" provizí se projevují v hospodaření pojišťovny v rámci životního pojištění, resp. zisku, který je v konečném důsledku distribuován klientům. Názor, že vrácenou provizi si zcela ponechává pojišťovna, proto musíme rozhodně odmítnout."

Částečnou podporu zákonu vyjádřil ve své reakci na stránkách Finančního poradce ředitel pro rozvoj a péči o klienty a člen představenstva poradenské společnosti Partners for life planning, Tomáš Prouza:

"S principem souhlasíme, určitě zhorší podmínky pro fungování nepoctivých prodejců, kteří manipulovali svými klienty a zneužívali jejich nižší finanční gramotnost ke svému obohacení. Pro některé sítě bude uplatnění této změny znamenat velmi nepříjemný zásah do jejich obratu. Zákon určitě pomůže omezit některé nekalé praktiky, aby ale úprava skutečně pomáhala klientům, musí se změnit i pravidla pro výplaty odkupného. Dnes je v prvních dvou letech odkupné nulové, aby se umořila platba zprostředkovateli a další náklady na vznik smlouvy. Pokud bude mít pojišťovna záruku vrácení provize, měla by to promítnout do způsobu výpočtu odkupného. Pokud peníze nedojdou až ke klientovi, nelze mluvit o ochraně spotřebitele."

Absolutně proti přijetí zákona obsahujícího § 53 v uvedeném znění se vyslovily především finančně poradenské společnosti působící pod hlavičkou oborových asociací AFIZ a USF, u nichž prodej životních pojistek tvoří velké procento uzavřených obchodů a z jejichž pohledu se jedná o zásah do smluvních práv privátních subjektů.

Ze zajímavých reakcí představitelů finančních poradců publikovaných na stránkách magazínu Finanční poradce z 20. 11. 2007 jsme vybrali reakci Michal Pyšíka, generálního ředitele AWD ČR, který odhaduje dopady přijetí návrhu ve stávající podobě takto:

"Dopad by byl pro klienta nulový; pro pojišťovny by znamenal zvýšení zisku z obchodu na úkor zisku zprostředkovatele. Podle našeho názoru navrhovaná novelizace pro zprostředkovatele přináší řadu negativních efektů, například nutnost tvorby větších rezerv, zvýšení nákladů, pokles příjmů, pokles počtu zprostředkovatelů, snížení prestiže oboru finančního poradenství a zprostředkování, přesun obchodu do jiných produktů (investice, rizikové životní pojištěn atd.), tj. snížení objemu produkce u životního pojištění, narušení tržního prostředí v oblasti finančního zprostředkování (snaha o regulaci v tomto oboru, kdy v ostatních odvětvích dochází k deregulacím), obcházení zákonů (např. formou různých prémií apod.) a snížení průhlednosti v odměňování finančních poradců, zprostředkovatelů."

Důvody odmítavých stanovisek členů AFIZ shrnuje pro náš server člen představenstva Petr Šafránek do následujících čtyř bodů:

– v případě vrácení odměny zprostředkovatelem tato zůstává v plné výši pojišťovně, při výpočtu odkupného není vrácení odměny zprostředkovatelem nijak zohledněno, klient tedy zpět zaplacené pojistné nedostane, dojde pouze k obohacení pojišťovny na úkor klienta i zprostředkovatele.

– pokud některý zprostředkovatel přesvědčí klienta k nevhodnému zrušení smlouvy, nebude vrácením odměny postižen on, ale ten, kdo zrušenou smlouvu před ním zprostředkovatel. Opatření tedy vůbec nebrání zprostředkovateli nevhodně rušit smlouvy, neboť sankce v podobě vracení odměny dopadá na někoho jiného. Problém, specifikovaný v důvodové zprávě, tak navržená právní úprava v konečném důsledku vůbec neřeší!

^REKLAMA

– navržená regulace vůbec nedopadá na smlouvy uzavřené zaměstnancem pojišťovny – návrh zákona hovoří pouze o vracení odměn zprostředkovatelem, nikoliv o vracení odměn zaměstnancem, který též může být hmotně zainteresován na uzavřených smlouvách formou pohyblivé složky mzdy. Pokud by navrhovateli zákona šlo o ochranu klienta, musel by nutně řešit i smlouvy uzavřené zaměstnanci pojišťoven.

– pokud by byla zákonem vynucena nepřiměřená doba a výše storna, byli by naopak klienti, kteří by smlouvy rušili z legitimních důvodů, vystaveni nepřiměřenému tlaku zprostředkovatelů. Ti by mohli v zájmu zabránění vracení vlastní odměny klienta přesvědčovat k zachování i těch smluv, které pro něho byly objektivně nevhodné.

Rovněž nelze v žádném případě paušálně konstatovat, že každá předčasně ukončená smlouva je důsledek špatné práce zprostředkovatele a je tedy třeba jej potrestat povinností vrátit celou odměnu. Výpověď smlouvy je svobodným projevem vůle klienta, kterou nemůže zprostředkovatel ovlivnit do takové míry, aby byl za takové jednání klienta ze zákona odpovědný celou svojí odměnou. Klient se k výpovědi může rozhodnout mimo jiné i na základě nevhodného jednání pojišťovny, v důsledku objektivní změny finanční či životní situace nebo na základě nabídky jiného zprostředkovatele či zaměstnance pojišťovny. Ve všech těchto případech zprostředkovatel vynaložil mnohdy nemalé náklady (cestovné apod.) a je absurdní, aby vracel veškerou odměnu a zůstaly mu jen náklady, když vzniklou situaci nezavinil. A naopak pojišťovně zůstane celé pojistné, tedy podstatně více, než činí její náklady. Všechny tyto skutečnosti jsou běžně zohledňovány při smluvním ujednávání o výši a době storna mezi pojišťovnami a zprostředkovateli a není absolutně vhodné do těchto trhem a tržní praxí regulovaných záležitostí vstupovat právní úpravou.

Obecně lze říci, že názory zúčastněných stran se rozdělily do dvou táborů. Na jedné straně stojí Ministerstvo financí, Česká asociace pojišťoven, kteří podporují přijetí návrhu nového zákona. Na druhé straně stojí společnosti finančních poradců zastoupené asociacemi AFIZ a USF, z jejichž pohledu je návrh zákona v tomto znění nepřijatelný a požadují jménem svých zástupců jeho přepracování.

Částečně v napjaté atmosféře začala 22. 11. 2007 konference pořádaná magazínem Finanční poradce v prostorách Národního zemědělského muzea v Praze, jíž se účastnili příznivci i odpůrci připravovaného zákona. Oficiálním tématem konference bylo Finanční poradenství v roce 2008, ale jeho podtitul "Bez pojištění obchodu není" dával tušit, které téma bude pro celé odpoledne stěžejní – a to návrh nového zákona, především znění § 53.

Očekávaná bouře se však nakonec nekonala. Druhým přednášejícím, po náměstku ministra financí Milanu Šimáčkovi, předstoupil před publikum člen odboru legislativy finančního trhu ministerstva financí Vladimír Přikryl, který přítomným sdělil, že návrh zákona ve stávajícím znění světlo světa nespatří. Rozhodnutí legislativního výboru odůvodnil především tím, že k navrhovanému paragrafu 53 obdrželo ministerstvo financí velké množství relevantních připomínek, ke kterým je nutno přihlédnout a které budou součástí upraveného znění zákona o pojišťovnictví.

Vladimír Přikryl nicméně dále upozornil, že v pozměněném návrhu zákona bude opět prosazovat určitou regulaci vyplácených provizí s cílem více chránit neinformovaného klienta, jelikož trh finančního poradenství v České republice, podle jeho názoru, není schopen nešvary související s uzavíráním smluv o životním pojištění sám vymýtit a ochranu klienta je třeba řešit zákonnou normou.

Tezi Vladimíra Přikryla se ve svém vystoupení pokusil vyvrátit Petr Šafránek, člen představenstva AFIZ, který vidí skutečný problém někde jinde a uvádí: "Ve skutečnosti je to netransparentnost produktů kapitálotvorných životních pojistek, ze které pramení všechny další problémy! Kdyby totiž klient jasně viděl tzv. počáteční náklady, sám by se bránil rušení smlouvy, u které již náklady zaplatil, a uzavření nové, kde je bude platit znovu.
Vyřešíme-li transparentnost produktů životního pojištění, nebudeme muset řešit ani problematiku regulace storen ani problematiku regulace výše provizí – obojí vyřeší tržní prostředí."

Z konference Finanční poradenství v roce 2008:
Konference – Finanční poradenství 2008
Milan Šimáček: Penetrace životního pojištění není v ČR zatím na úrovni vyspělých evropských zemí
Vladimír Přikryl k novele zákona o pojišťovnictví: Návrh zákona ve stávajícím znění nespatří světlo světa
Jaroslav Mesršmíd: Investiční životní pojištění je hlavním tahounem růstu oblasti životního pojištění
Petr Šafránek: Paragraf 53 ve svém původním znění je zásahem do smluvního vztahu dvou privátních subjektů
Pavel Matoušek: Paragraf 53 nelze ve stávajícím znění přijmout
Petr Zámečník: Zvyšujme finanční vzdělanost české veřejnosti!
Vít Kalvoda: Finanční instituce záměrně zamlžují náklady na správu investovaných prostředků

Vstoupit do diskuze 21 komentářů

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, vyžadované informace jsou označeny hvězdičkou.

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Pavel Hanzl

26 listopadu, 2007

Jednoznačně souhlasím s panem Šafránkem. Pro všechny čtenáže opakuji, že svým klientům důsledně a podrobně rozkrývám veškeré poplatky a tedy také i počáteční náklady rezervotvorných pojistek. Neskrývám jim, že jsem z nich také i já zaplacen a jde jen o jednu z nejméně tří složek celkového finančního plánu, který jim navrhuji (a ne vždy tam pojistka je). Žádám všechny čtenáře, aby se zdrželi jakýchkoliv tvrzení a soudů, pokud se chtějí vyjadřovat k něčí práci a nemají informace z první ruky.

Odpovědět
Fejtek

26 listopadu, 2007

Problém leží jinde, ne v oněch solidních poradcích, ale v těch „druhých“: jaký je jejich podíl, můžeme vyhlásit tipovací soutěž „nutič roku“ 🙂 Totéž ostatně platí i o samých pojišťovnách (ty se také pěkně nahlas brání rozšíření informačních povinností – přečtete si návrh novely celý).
Zákon o zprostředkovatelích se ovšem v dohledu novelizovat nebude, takže je nutné sankce „těm druhým“ dát do zákona o pojišťovnictví. Ostatně: § 53 bude, ale nikoli ve znění současného návrhu.

Odpovědět
Petr Šafránek

26 listopadu, 2007

Podstata problému je v tom, že navržená státní regulace storen NIC nevyřeší! Je teřba si uvědomit, že málokdo ruší své vlastní smlouvy, aby na něho tato sankce dopadla. Většinou se ruší smlouvy jiných zprostředkovatelů a na ně pak tato sankce dopadne…. A pokud někdo přesmlouvává své vlastní klienty s cílem získat znovu provize, pak tak činí v okamžiku, kdy právě přesedlal z firmy ABC na firmu DEF. V ten okamžik storna dopadnou na firmu ABC, která je bude jen velmi obtížně ze svého bývalého obchodního zástupce dostávat. Předpokládaný výchovný efekt se tedy opět nedostaví. Storna opět „odnese“ někdo, kdo nic nezavinil. Ten, kdo klienta poškodí přesmlouváním, bude vysmátý… A samozřejmě budou vysmáté i pojišťovny, které zprostředkovateli vezmou, ale klientovi nevrátí….

Odpovědět
Pavel Hanzl

26 listopadu, 2007

Pane Petře Šafránku, mám již několik let neodbytný pocit, že my relativně nezávislí zprostředkovatelé a klienti, stojíce fakticky na jedné straně, taháme za mnohem kratší konec provazu, než pojišťovny. Proč se mi pořád zdá, že naší pojišťovací lobby jde mnohem více o sny jejích akcionářů než klientů? Jak Vy osobně cítíte šance AFIZ ovlivnit nové znění §53? Mně nestačí poznámka pana Přikryla, že MF ČR pouze přihlédne k relevanci nesouhlasných připomínek z naší branže a zákonodárcům se prostě jen předloží jiné znění ke schválení.
—
Podle mého mínění, neměl by se v případě zákonem řešené vratky provize za přinesený finanční obchod překročit horizont jednoho až dvou let. Žijeme v systému založeném na volném obchodu a za univerzální možnosti ověřovat informace. Každý soudce Vám potvrdí, že neznalost zákona nikoho neomlouvá a informační asymetrie z toho vyplývající jde k tíži všech, kdo to podceňují. Vzhledem k tomu, že česká populace je po stránce finanční gramotnosti děcko v plenkách, napadá mě únosná forma její zákonné ochrany před zneužíváním informační asymetrie. Tvůrci produktů i jejich zprostředkovatelé nově mají mít zákonnou povinnost informovat v dostatečném rozsahu o užitcích finančních produktů a všech cenách za ně. Něco třeba ve stylu produktového listu, kde by klient stvrdil, že souhlasí a se kterým by disponoval v listinné podobě nejpozději 5 dnů před podpisem smlouvy, či jejího návrhu.
—
Zprostředkovatel by měl mít zákonnou povinnost poskytovat následný servis po celou dobu platnosti smlouvy i přesto, že dosud jsou počáteční náklady definovány jen jako odměna za přinesení nového finančního obchodu. Tím by se splnil účel následné provize, která u rezervotvorných pojistek obvykle chybí. Provize by byla sice vyplacena najednou jako nyní, ale zprostředkovateli by hrozilo, že její nějakou část musí KLIENTOVI prostřednictvím pojišťovny vrátit, pokud je klient tzv. kvalifikovaně nespokojen (s důvody, které lze prokázat před smírčím orgánem). Tento druh vratky by klidně mohl hrozit až 5 let a postupně by hrozba této sankce lineárně klesala, třeba od úrovně 50% do nuly, čistě na vrub zprostředkovatele, prostřednictvím pojišťovny. Tato vratka by se dala uplatnit vždy. Pokud by následně došlo k vratce z důvodu storna, musela by se vratka z důvodu storna o již uplatněnou vratku z důvodu nedostatečného servisu snížit.
—
Ochranu klienta lze tedy účinně a jednoduše zajistit zákonem danou presumpcí viny jak pojišťovny, tak i zprostředkovatele, pokud ze strany klienta vznikne pocit utrpěné škody. Analogii presumpce viny známe z daňového řízení, ve vztahu účetní jednotka – správce daně. V presumci viny podezřelý musí předkládat důkazy, že věc nespáchal, nikoliv že podezřívatel předkládá důkazy, že ji podezřelý spáchal.
—
V případě každého zániku pojistné smlouvy je obchod zrušen a všichni přece budou a také mají tratit, nikoliv pouze zprostředkovatel a klient. Mělo by to být asi takto:
—
Pojišťovna se sice musí rozloučit s plánovaným ziskem z manažerských poplatků u investiční složky smlouvy a ze správních poplatků a rizikového pojistného celé smlouvy za plánovanou pojistnou dobu, avšak nemá mít právo za svůj ztracený příští zisk bez jakéhokoliv posouzení a důkazního řízení před nějakým smírčím orgánem trestat jak zprostředkovatele, tak i klienta. Počáteční náklady nejsou z principu majetkem pojišťovny, ale klienta a jen mezi ním a zprostředkovatelem je takové vypořádání možné a logicky spravedlivé, pokud bychom nebrali v úvahu „překlenovací úvěr“, kterým svým profinancováním provize zprostředkovateli pojišťovna vlastně motivuje celý tento stroj na výrobu zisku. Pro pořádek, jedná se velmi dominantně o její příští zisk. Počáteční náklady (odměna zprostředkovatele) hrají u pojistné doby nad 15 let nevýznamnou roli v sumě všech nákladů se smlouvou.
—
Pojišťovna je pouhým tranzitním zprostředkovatelem přemístění počátečních nákladů směrem k distributorům jejích produktů. Protože ale stojí o mnohem více obchodů, než by postupným vyplácením provize po měsících získala, nabízí zprostředkovateli ten překlenovací úvěr. Úspěch rezervotvorných pojistek na trhu (dnes je eticky únosné, až na výjimky, doporučovat pouze IŽP) vidím především v tom, že placení počátečních nákladů je pro klienty únosné a pro zprostředkovatele je rychlost vyplacení celé jejich výše značně motivující.
—
Tak jako v podvojném účetnictví zvlášť hovoříme o aktivech a nákladech, je třeba odlišit jednotlivá aktiva, tedy vzájemné pohledávky mezi účastníky nezdařeného obchodu od počátečních nákladů smlouvy. Tato aktiva mají mít buď smluvní hodnotu (dohoda v tržním prostředí, obchodní smlouvy mezi účastníky), nebo hodnotu danou rozhodnutím smírčího orgánu, který by byl v postavení rozhodce.
—
Pojišťovna by měla mít zákonný nárok jen na tu část, kterou nestihla vybrat na běžném pojistném od ukončení smlouvy do lhůty 2 let. Tento nárok by se dělil mezi nárok vůči klientovi a vůči zprostředkovateli, podle rozhodnutí smírčího orgánu.
—
Ta část počátečních nákladů, které pojišťovna od klienta vybrat stihla, by jí ze zákona neměla patřit a měla by jí být zákonem uložena povinnost ji rozdělit mezi klienta a zprostředkovatele podle rozhodnutí smírčího orgánu.
—
Započtením povinnosti něco vrátit by zprostředkovateli z provize nezůstala nula a vzhledem k jeho vlastním nenulovým nákladům záporný zisk (ztráta), ale přinejmenším něco na pokrytí nákladů, pokud zánik smlouvy nezavinil výhradně jen on, resp. smlouva nezanikla z důvodů pochybení na jeho straně. Jistě si nedovedete představit, že zprostředkovatel nemůže zákonnými prostředky natolik klienta ovládat, aby mohl účinně ochránit svá práva. Klient je svéprávný – proč by měl požívat absolutní ochrany? A tím méně pojišťovna.
—
Protože smlouva končí téměř vždy pouze z důvodů na straně klienta, nebo na straně zprostředkovatele, nebo na straně obou, je spravedlivé jen takové vypořádání, kdy klient dostane zpět 0 až 100% z té části počátečních nákladů, které stihl zaplatit do ukončení smlouvy, snížené o správní náklady a rizikové pojistné pojišťovny, ovšem až po rozhodnutí takového smírčího orgánu.
—
Mělo by být možné spustit, nikoliv však povinně vždy, zákonem stanovenou posloupnost kroků, na jejímž konci by byly počáteční náklady z předčasně ukončené smlouvy, tedy před ukončeným druhým rokem smlouvy, spravedlivě rozděleny. Jinak bude docházet ke ztrátě důvěry mezi jednotlivými články trhu s finančními produkty a upevní se klientské pocity, že finanční domy a všechny distribuční sítě jsou jen jedna velká zlodějna. Pokud budou pojišťovny stát o příští obchody, nevhodný zákon by jim bránil chovat se spravedlivě (smluvně) a umím si živě představit reakci zprostředkovatele a jeho příští chuť dodávat nové smlouvy pojišťovně, která se na něm napakovala a klientovi se jen uctivě vysmála. Zprostředkovatel by na to musel reagovat vytvářením rezerv, což by prodražilo finanční produkty všem dalším novým klientům.
—
Tedy z logiky věci může dojít k možné, nikoliv povinné analýze příčin zániku smlouvy a jediný kdo by měl právo zákonem definovanou posloupnost takových kroků inicializiovat je účastník, který má nenulové pohledávky, resp. hodlá je uplatnit k posouzení před smírčím orgánem. Přesto, že zprostředkovatel implicitně (jako dnes) má nést presumpci viny, neměl by již tu presumci viny nést sám jediný, ale spolu s dalšími účastníky obchodu, tedy s pojišťovnou a s klientem. Smírčí orgán by měl být něco jako finanční ombudsman, třeba nějaký pan P. s bičem v zubech v postavení rozhodce, nikoliv soudce (umím si představit roky trvající soudní jednání, sám jsem smutným účastníkem 15 let trvajícího občanskoprávního soudního sporu). Zprostředkovatel by měl mít právo se s pojišťovnou a klientem dohodnout na participaci a teprve pokud by k takové třístranné dohodě nedošlo, teprve poté by mohl někdo spustit tu zákonnou posloupnost kroků.
—
Je jasné, že počáteční náklady nezdařeného obchodu má nést částečně i klient, pokud smlouvu ukončil z příčin na jeho straně (insolvence, změna životní situace, atd.) Je jasné, že je má nést i pojišťovna, pokud klienta klame a neposkytuje mu služby přinejmenším podle zákona o pojišťovnictví a podle zákona o pojistné smlouvě. Zde naprosto souhlasím s tím, že by pojišťovny měly dostat novou povinnost, tedy povinně uvádět úplnou strukturu poplatků k jejich produktům již v návrhu smlouvy. Zprostředkovatel i klient by měli mít zákonnou povinnost vyplnit a svým podpisem stvrdit formulář, kde se konstatuje, že klient převzal produktový list a rozumí poplatkům. Je jasné, že je má nést i zprostředkovatel, pokud klientovi zamlčel informace a objektivně nesprávně vyřešil jeho pojistnou a investiční potřebu.
—
Je nabíledni, že by měla existovat smírčí funkce nějakého orgánu, který by byl ze zákona nezávislý na pojišťovnách a zprostředkovatelích. Co třeba nějaký odbor ČNB ze sekce dohled nad finančním trhem? Nebo snad nějaký ombudsman, děda s pěknou trafikou, s týmem asistentů? Paragraf 53 v současném navrženém znění nového zákona by zprostředkovatele vždy postavil do situace odsouzence, který pracoval zadarmo a je ve ztrátě s časem a dalšími náklady. Po jeho boku vždy bude stát odsouzenec klient, kterému se pojišťovna tak maximálně s politováním vyjádří, že si měl lépe přečíst pojistné podmínky stran počátečních nákladů… Klient se tedy rozzuří a postaví se proti svému dnes již bývalému zprostředkovateli a ten bude bit dvakrát, protože ztratí svého klienta. Hádejme, kdo se bude smát jako jediný – pojišťovny.

Odpovědět
Anonym

27 listopadu, 2007

Nestačilo by, kdyby provize nebyla vyplácena jednorázově, ale průběžně třeba během dalších 10let? Klient by tak při zrušení měl vyšší odkupné zpočátku a poradci by nebyli tolik motivováni cpát každému IŽP (alespoň ne ti, co cpou IŽP všem kvůli aktuální vysoké odměně). Z mého pohledu mi to přijde férovější. Chápu, že pak někdo bude namítat, že nebude mít z čeho žít apod. , ale počátky jsou složitější v každé profesi a aspoň by ubylo poradců, co fungují rok až dva, nahrabou na sázení IŽP každému a skončí. Klient by navíc kromě vyššího odkupného v prvních rocích měl i výhodu, že by se mu peníze zhodnocovali už od počátku a nezačínal by od nuly v druhém roce.

Odpovědět
Petr Zámečník

26 listopadu, 2007

Osobně mě zaujal argument ČAP: „Rád bych též zdůraznil, že „vratky“ provizí se projevují v hospodaření pojišťovny v rámci životního pojištění, resp. zisku, který je v konečném důsledku distribuován klientům.“

Ano, jsou distribuovány klientům, ale ostatním, kteří produkt nevypoví, nikoli tomu, který produkt zrušil.

Odpovědět
Fejtek

26 listopadu, 2007

Petře, proč by něco měly vracet klientům, kteří smlouvu „porušili“ (zrušili nebo neplatí)??? Jde o to, zda věděli, do čeho jdou – takže těm poradcům, kteří jim to vysvětlí včetně vstupních poplatků nebezpečí „přebouchnutí“ (o němž stále mluví Petr Šafránek) nehrozí – naopak ti, kteří klientovi lžou a jen ho „loví“ – ti ať provizi vrátí!

Odpovědět
Petr Zámečník

26 listopadu, 2007

Co se týče vrácení provizí finančními poradci, kteří dělají špatné poradenství, špatně klientovi vysvětlí princip a poplatky produktu, který mu sjednají, pak budiž. Ovšem pokud klient nedostane zpět ani část peněz, které finanční poradce vrátil, pak dle mého názoru není naplněn původní záměr, který MF deklarovalo – ochrana klienta.

Jednou z námitek proti § 53 v původně navrhovaném znění bylo, že klientovi nepoplyne nic z vrácené provize, ale ta přejde „pojišťovně“. Tuto námitku vyvracel jak ve FP Tomáš Síkora, tak na konferenci Jaroslav Mesršmíd s tím, že se provize neměla vracet pojišťovně, ale do výsledku hospodaření životního pojištění, který je přerozdělen klientům. A na to jsem reagoval – není přerozdělen klientům, jejichž zájem měl být hájen (alespoň jak jsem pochopil původní záměr), ale klientům, kteří u pojišťovny zůstanou.

Mohu se mýlit, ale řekl bych, že záměrem úpravy bylo, aby klienti věděli, do čeho jdou. To ale paragraf neřešil, a ostatně proto ho ministerstvo přepracovává.

Odpovědět
Petr Šafránek

26 listopadu, 2007

Petře, Tvoje teorie o tom, že každé „přebouchnutí“ je důsledek špatné práce zprostředkovatele, jehož smlouva je „přebouchnuta“, je mimo realitu. Měl bys si jít vyzkoušet alespoň na pár měsíců praxi s klienty, abys poznal, že to je úplně jinak, než se Ti to jeví z redakce Finančního poradce!
Je mnoho faktorů, které mohou vést klienta k předčasnému zrušení smlouvy, zprostředkovatel ovlivňuje pouze část z nich, ale podle návrhu MF by měl odpovídat za všechny!
Souhlasím ovšem s tím, že klienti by měli vědět, do čeho jdou. To je ovšem o transparentnosti produktu, kterému se nebrání zprostředkovatelé, ale pojišťovny! § 53 je typickou ukázkou přístupu, aby se formální ochrana klienta nažrala zprostředkovatele, ale pojišťovna zůstala celá… Transparentnost produktu přitom nutně neznamená zveřejňování provizí, plně by postačovalo povinné předání průběhu kapitálové hodnoty konkrétní pojistky každému klientovi při jasných parametrech (například při nulovém zhodnocení podílových jednotek IŽP). Klient by okamžitě viděl (pěkně rok po roce), jaké platí pojistné a kolik z něho jde na „kapitál“. Žádný nepoctivý zprostředkovatel už by mu nemohl namluvit, že si může po roce vybrat všechno, co zaplatil – ty nuly první dva roky by tam každý jasně viděl! A jenom blázen by si pak nechal „přebouchnout“ smlouvu, u které právě zaplatil počáteční náklady, aby je na nové smlouvě platil znovu…..

Odpovědět
Fejtek

26 listopadu, 2007

Jasně, Péťo, teoretizuju, a s tou tvou druhou polovinou plný souhlas. Ale principiálně si o „přebouchnutí“ koleduje 1. ten, kdo dostatečně klienta neinformuje; 2. ten. kdo dealuje špatný produkt (hovoří se o statisících klientů, kterým by pomohlo:-).
Tak ale navrhněte ministerstvu průchodnou kompromisní variantu a nestřílejte v konfrontační hře s ním argumenty buď vedle, anebo do falešných cílů (USF s protiústavností 🙂
Nebo chcete holandskou variantu?

Odpovědět
Petr Šafránek

27 listopadu, 2007

Ale vždyť to řešení všichni navrhujeme – přečti si poslední FP. Shodli jsme se na potřebě transparentnosti produktů „spořících“ ŽP. §53 se může celý vypustit a nahradit ustanovením, ukládajícím pojišťovnám povinnost společně s návrhem pojistné smlouvy předkládat model průběhu kapitálové hodnoty a odkupného ve vazbě na zaplacené pojistné. To mimochodem bude systémově lépe patřit do zákona o pojišťovnictví, protože to bude ukládat povinnost pojišťovně (ta ji pak smluvně převede na zprostředkovatele) a nebude to zasahovat do smluvních vztahů privátních subjektů, jako je tomu u § 53. A ještě čistější by samozřejmě bylo to dát do zákona o pojistné smlouvě, což není problém.
Různé kalkulačky, které toto umí, mají dnes všechny pojišťovny. Pouze tu chybí povinnost dát výstup klientovi společně s návrhem. Náklady by tedy nebyly vysoké a poradci, kteří neprodávají na 1. schůzce, by neměli problém vše klientovi připravit. Ano – problém by měli ti, kteří na 1. schůzce udělají klientovi díru do hlavy a hned mu cpou návrh k podpisu. Ale to právě nechceme, takže by to dopadlo přesně tam, kam potřebujeme.

Navíc i dr. Přikryl musel přiznat, že k §53 nemůže napsat přechodné ustanovení, které by jej uplatnilo na stávající smlouvy mezi pojišťovnami a zprostředkovateli. Na trhu by se tedy stejně nic nezměnilo, pouze nově vstupující subjekty by byly diskriminovány regulací storen, zatímco ty stávající by dál pokračovaly podle svých dosavadních smluv….

Odpovědět
Marek Juřík

27 listopadu, 2007

No, na zveřejňování kapitálové hodnoty se shodl tak maximálně Šafránek se Šafránkem. Ale chce to nějaká poradenská firma? Chce to nějaká pojišťovna? Celý segment stojí primárně na pojištění a neznám nikoho, kdo by si chtěl podkopávat základy fungování. Takže raději s formulacemi jako „shodli jsme se“ opatrně, protože to je pouze zbožné přání…

Odpovědět
insider

27 listopadu, 2007

s tím co píše Petr Šafránek žádná poradenská firma mít problém nebude a pokud ano, tak si to nechá radši pro sebe. To je přesně to, co je třeba udělat – je třeba vyřešit otázku předpokládaného zhodnocení – zejména sjednotit pro všechny případy, ideálně zadávat zhodnocení podkladových aktiv, více variant výnosu odpovídajích rozložení investice. toto však nejsou neřešitelné problémy a je to jen o vůli. lepší řešení než vypisování nějakých protokolů. 🙂

Odpovědět
Anonym

27 listopadu, 2007

Přesně tak! Dovedu si představit například průběh hodnoty účtu podílových jednotek při zhodnocení 0% p.a. a 5% p.a. První by krásně oddělilo z pojistného investici od ostatních plateb a druhé by ukázalo, jak se bude ve skutečnosti chovat účet podílových jednotek, když bude podkladové aktivum vykazovat konstantní zisk. Obojí by samozřejmě muselo být závazné – žádné poznámky, že jde o informativní model, který není součástí pojistné smlouvy! Závazek ovšem nikoliv ve smyslu závazného zhodnocení, ale závazek typu „kyž bude zhodnocení takové a takové, bude se Vaše konkrétní pojistná smlouva v kapitálové hodnpotě chovat tak a tak. A vedle toho ještě sloupec odkupného a bylo by zcela jasno pro všechny klienty, kteří umí číst…..

Odpovědět
Jiří Hlisnikovský

27 listopadu, 2007

Nikoli podílových jednotek, ale podkladového aktiva, aby bylo vidět i TER fondů ze strany investiční společnosti a poplatků od samotné životní pojišťovny. To teprve bude veselo:-).

Odpovědět
Petr Šafránek

27 listopadu, 2007

Vážený pane Juříku, kdybyste četl anketu, kterou udělal Petr Fejtek v posledním Finančním poradci, snadno byste zjistil, že na potřebě transparentnosti produktů ŽP se shodla naprostá většina účastníků ankety z řad zprostředkovatelských firem. Vaše prohlášení o tom, že jde o shodu Šafránka se Šafránkem, je zcela mimo mísu. Samozřejmě to nechtějí pojišťovny….

Odpovědět
Jiří Hlisnikovský

27 listopadu, 2007

Obejít se dá vše. Zhodnocení u dvou IŽP od dvou pojišťoven neznamená totéž. Jako prioritu vnímám zavedení nějakých ukazatelů, které by dostatečně ukazovaly na nákladovost produktu. To by měla zveřejnit pojišťovna. Je pak na poradci nesoucím odpovědnost, jak klientovi obhájí dražší produkt. Ovšem s tím, že by měl povinnost seznámit klienta s více obdobnými produkty.

Odpovědět
Petr Šafránek

27 listopadu, 2007

Pokud bude průběh kapitálové hodnoty závaznou součástí smlouvy v tom smyslu, že bude-li zhodnocení takové a takové, bude stav účtu kapitálové hodnoty konkrétní smlouvy takový a takový, pak se to obejít nedá a každý, kdo umí číst, jasně uvidí, co od tohoto „spoření“ může opravdu očekávat!
Různé ukazatele nákladovosti jsou dobrým analytickým nástrojem, ovšem musíte si je vypočítat sám, a to rozhodně běžný klient nezvládne, ani kdyby znal všechny koeficienty, nákladové přirážky, atd.
A pokud necháte koeficienty počítat a zveřejňovat přímo pojišťovny, nikdy neuděláte takovou metodiku, aby z ní pojišťovna nějakým novým druhem poplatku nevyklouzla. Navíc byste musel klientovi vysvětlovat, co daný ukazatel znamená a tam už mouhou nepoctivci vykládar nesmysly. Já jsem prostě pro co nejjednodušší řešení – tabulku průběhu kapitálové hodnoty při jasných vstupech jako závaznou součást návrhu pojistné smlouvy. A pokud pojišťovna potřebuje například hýbat s administrativními náklady podle inflace, nechť to dá jasně do smlouvy.

Odpovědět
Tomáš Prouza

27 listopadu, 2007

Jen bych rád autora upozornil, že pan doktor Přikryl není žádný „člen legislativního výboru ministerstva financí“, nic takového na MF neexistuje. Doktor Přikryl pracuje v odboru legislativy finančního trhu MF.
A navíc se jeden z nejschopnějších legislativců tohoto odboru nejmenuje Jaroslav, ale Vladimír…

Odpovědět
Luboš Svačina

27 listopadu, 2007

Děkuji za upozornění, jméno a oblast působnosti pana Přikryla jsem již v textu opravil a zároveň se panu Přikrylovi za tuto záměnu omlouvám.

Luboš Svačina

Odpovědět
terier

30 září, 2009

pokládám za nutné připomenout, že v praxi se samozřejmě provize vrací už nyní, a to na základě smlouvy s pojišťovnou, v čem bude rozdíl, pokud nově bude věc upravena i v zákoně ?

Odpovědět

Zpět k článku