Mezi lidmi je rozšířený jeden velký omyl: Penzijní reforma vyřeší nedostatek peněz na penzi. Skutečnost je ale jiná: Nevyřeší.
Peníze na důchody stejně jako ostatní peníze nejen ve státní kase pocházejí pouze z produktivní činnosti lidí (a firem, samozřejmě, jenže firma bez lidí nic moc neudělá). Jakákoli penzijní reforma pouze změní způsob, jakým dostupné finanční zdroje budou rozdělovány mezi penzisty.
Samozřejmě může ještě Česká národní banka nařídit rozjet rotačky a vytisknout peníze nové. Tím se ale situace nevyřeší, spíše naopak. Extrémem by mohla být situace, kterou v nedávné době zažili obyvatelé Zimbabwe.
Penzijní reforma může peníze na důchody i přidat – ale pouze tak, že je vezme lidem v produktivním věku. Pak už můžeme de facto mluvit pouze o technickém detailu, zda peníze vybrané od pracujících budou použity v průběžném systému pro stávající penzisty výměnou za příslib budoucí penze, nebo zda jsou povinně odkládány do vázaného fondu s příslibem jejich uvolňování v důchodovém věku.
Hlavní výtka připravované penzijní reformy ze strany Vladimíra Pikory a Markéty Šichtařové z Next Finance leží jinde: Spoření na penzi ve fondovém systému by nemělo být povinné. Povinné podle nich být musí, aby bylo možné postavit obrovský tunel.
REKLAMA
Tip: Podívejte se na video Šichtařová, Pikora: Nechceme se v důchodu pást! |
V penzích se skrývá obrovské množství peněz. Nejen naspořených, ale především těch, které budou vyplaceny na provizích, za správu a na další úkony, z nichž může bohatě vyžít nejedna společnost. Proto ekonomové z Next Finance hovoří o tom, že v současnosti diskutovaná podoba penzijní reformy není výsledkem ekonomické kalkulace, ale lobby.
Potíž povinně spořených peněz na důchody ovšem tkví i v jiném aspektu. Je jich hodně. A jsou vázány na dlouhou dobu. Lidé je nemohou vzít a převést jinam, pomineme-li možnost převodu k jinému, též v Česku umístěnému a stejně limitovanému fondu. Jsou to peníze, které představují pro politiky obrovské lákadlo.
Objeví-li se libovolná krize – válka, změna režimu nebo jen obyčejná hospodářská recese – je obrovským pokušením pro politiky vyřešit potíže zabavením soukromých peněz určených na penzi. Lidé se nemohou bránit. Mohou sice vyjít do ulic, ale ani to nemusí pomoci. A úspory tvořené desítky let se rozplynou jak pára nad Maďarskem.
Vladimír Pikora a Markéta Šichtařová říkají: Penzijní reformu ano, ale povinné spoření nikoli. Na penzi by si měl každý spořit sám.
REKLAMA
Před zavedením průběžného penzijního systému pro všechny byl penzijní systém např. v Rakousko-Uhersku vyhraněný pro státní zaměstnance. Ostatní se museli o svůj důchod postarat sami. A nebýt druhé světové války, pravděpodobně by zodpovědnost občanů postarat se o svá stará kolena zůstala na jejich bedrech dosud. Jenže zničená Evropa potřebovala peníze. A zavedení průběžného penzijního systému se slibem výplaty penzí v důchodu byl levný zdroj peněz placených iluzí.
V současnosti se politici tváří, že je nezbytné lidi vodit za ruku. Myšlenka nechat lidem volbu, aby si sami určili, jakým způsobem se chtějí na stáří zabezpečit, je dnes považována za kacířskou a řečník za hodného k následování mistra Jana Husa do Kostnice a dál. Lidé se přeci nevyznají, lidé přeci nevědí, lidé neumí, lidé nemohou, lidé nebudou… jsou snad lidé stádo tupých ovcí?
Bohužel, veškeré průzkumy finanční gramotnosti nasvědčují tomu, že se lidé v naprosté většině v oblasti financí orientují skutečně prachbídně… stejně alarmující jsou také rostoucí počty předlužených domácností. Žít na dluh je prostě příliš lákavé a nějaké stáří je tak vzdálené… "že se ho stejně nedožiju". V takové situaci zavést dobrovolné penze nelze. Lze ale zavést penze minimální, zajišťující základní životní "standard" – a ponechat rozhodnutí o dalším spoření na každém svobodném (nikoli ve smyslu manželství) svéprávném občanovi.