Nejvyšší soud: Investiční zprostředkovatel za škodu z pasivity nezodpovídá
Nejvyšší soud v nedávné době vydal zajímavé rozhodnutí v problematice odpovědnosti investičního zprostředkovatele za ztrátu na investici klienta. Jedná se o rozhodnutí, které navazuje na dřívější spory u Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze, o kterých jsme informovali v článku „Průlomové soudní rozhodnutí: Investiční zprostředkovatel musí odškodnit klienta“.
Základ sporu
Městský soud v Praze a následně Vrchní soud v Praze projednával soudní spor investora vůči obchodníkovi s cennými papíry a investičnímu zprostředkovateli. Předmětem sporu byla škoda, která vznikla investorovi v souvislosti s nákupem akcií společnosti FirstFed Financial Corporation na základě doporučení investičního zprostředkovatele. Investor nakoupil tyto akcie v průběhu ledna 2009 za cenu 1,65 USD za akcii a prodal v březnu 2009 za cenu 0,19 USD za jednu akcii, čímž z celkového objemu zakoupených akcií vznikla ztráta ve výši 13 140 USD. Tuto ztrátu na investici následně investor vymáhal jakožto škodu.
Jak rozhodovaly soudy
Městský soud v Praze a následně Vrchní soud v Praze dovodil odpovědnost investičního zprostředkovatele za škodu způsobenou investorovi s odůvodněním, že investiční zprostředkovatel byl pasivní od nákupu do prodeje akcií. Soudy dovodily, že investiční zprostředkovatel jakožto odborně znalá osoba mohla v určitém rozsahu zabránit škodě vhodnými doporučeními investorovi ke změně investiční strategie.
Soudy stanovily, že investor nese taktéž odpovědnost za škodu, a to ve výši 80 %, tudíž byl investiční zprostředkovatel povinen k náhradě škody pouze v rozsahu 20 % z celkové škody.
Dovolání k Nejvyššímu soudu
Rozsudek Vrchního soudu v Praze byl napaden dovoláním k Nejvyššímu soudu. Nejvyšší soud si v rámci dovolání vymezil právní otázku: „Zda a za jakých podmínek je nečinnost investičního zprostředkovatele v době po nákupu investičního nástroje, který zprostředkovatel, porušením povinnosti, jež zakládá právo na náhradu škody ze ztráty utrpěné investicemi.“
REKLAMA
Tento článek nemůže obsáhnout veškerou argumentaci a odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu, poukažme si však na nejzajímavější teze z rozsudku.
Tip: Kompletní znění rozsudku a odůvodnění Nejvyššího soudu pod spisovou značkou 23 Cdo 3695/2013
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že investor a investiční zprostředkovatel si nesjednali povinnost investičního zprostředkovatele aktivně jednat vůči investorovi po nákupu akcií do jejich případného prodeje. Jelikož si tak investor a investiční zprostředkovatel nedohodli zvláštní povinnost informování o vývoji na trhu s akciemi v době od nákupu akcií do jejich případného prodeje, nenese investiční zprostředkovatel odpovědnost za ztrátu z prodeje akcií investora.
Skutečnost, že si investor a investiční zprostředkovatel výslovně neujednali uvedenou informační povinnost o vývoji na trhu investičního nástroje, je nutné odlišovat od povinností investičního zprostředkovatele vůči investorovi před nákupem takového investičního nástroje dle jeho doporučení.
REKLAMA
Nejvyšší soud uvedl, že pokud investiční zprostředkovatel poskytuje investorovi investiční poradenství, musí investiční zprostředkovatel kvalifikovaně posoudit vhodnost a přiměřenost konkrétní investice v souladu se zásadou odborné péče a ochranou neprofesionálních investorů.
K tomuto Nejvyšší soud: „Poskytne-li investiční zprostředkovatel investiční poradenství v souladu s požadavky odborné péče, po provedení testu vhodnosti a za dodržení informačních povinností (zejména § 15a ZPKT), není možné dovodit případné porušení jeho povinností ve smyslu zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Dojde-li však k porušení povinnosti, je třeba zkoumat, zda zjištěné porušení povinnosti bylo způsobilé ovlivnit rozhodnutí zákazníka takovým způsobem, který zakládá právo k náhradě škody ze zmařené investice, neboť ne každé porušení povinností stanovených ZPKT může mít takovou intenzitu.“
Nejvyšší soud tak rozhodnul, že právní posouzení učiněné Vrchním soudem v Praze je neúplné z hlediska, zda investiční zprostředkovatel před nákupem akcií splnil veškeré své povinnosti vůči investorovi. Z tohoto důvodu zrušil Nejvyšší soudu rozsudek Městského soudu v Praze a rozsudek Vrchního soudu v Praze a případ vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Vzhledem ke složitosti tématu doporučujeme v případě řešení obdobné problematiky konzultovat s právníkem k posouzení veškerých aspektů konkrétního případu, a to s ohledem na vývoj rozhodovací praxe soudů a samotné legislativy.