Nenechám po sobě naditý fond

Nově vznikající druhý pilíř penzijního systému má být výhodný spíše pro lidi s nadprůměrnými příjmy. Ani ti ale nejsou z vyhlídky dlouhodobého spoření bez možnosti ze systému vystoupit příliš nadšeni, jak vyplývá z ankety týdeníku Euro mezi manažery, majiteli firem a dalšími exponovanými jedinci.

Z jedenadvaceti respondentů ve věku do čtyřiceti let je pro účast v nově vznikajících penzijních fondech určitě rozhodnuta zhruba polovina. Naprosté většině je přitom jasné, že v důchodu se na pomoc státu nemohou spolehnout.

Odhodlaná skupinka tázaných navíc zatím nemá jasno, jakou strategii rizikovosti fondu zvolí. Rozhodovat se chtějí spíše podle renomé společností, které je budou spravovat. Ostatní buď čekají na další informace, anebo tento typ spoření na důchod rovnou odmítají. Jednou z takových osobností je i viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl. „Jsem vděčný, že mám svobodu volby do druhého pilíře nevstoupit,“ říká.

Jak se tedy vysoko postavení lidé snaží zajistit na stáří? Spoléhají na děti, nemovitosti, spoření a investice, pokud možno konzervativní. Najdou se i tací, kteří berou vážnou otázku důchodů vyloženě s humorem. „Dokud jsem aktivní, pořídím další byt, a ten budu pronajímat. Jednou za měsíc vyberu nájem, popovídám s nájemci a koupím něco k jídlu kamarádům, kteří před třiceti lety špatně odhadli vhodnou investiční strategii,“ plánuje například Tomáš Pardubický, generální ředitel společnosti Finep.

Anketní otázky:

1. Jak se zajišťujete na stáří?
2. Chystáte se na vstup do druhého pilíře? Podle čeho budete volit typ fondu?

Tomáš Richter, ředitel, Internet Retail

1. Snažím se uchovat si racionální pohled na svět a prioritu hodnot, abych nebyl frustrován ze ztráty „společenského postavení“, až na něj nebude stačit výplata. Jinak dává smysl domek na venkově, nějaké ty kutilské a zemědělské dovednosti a „ono to nějak půjde“.

Ve vší vážnosti počítám s tím, že mi základní potřeby pokryjí úspory z doby aktivní činnosti, uložené v různých formách majetku. Kromě toho však plánuji mít děti, a to je myslím docela pevný pilíř, pokud člověk zvládne výchovu.

^REKLAMA

2. Nechystám. Pravděpodobnost, že se při současném nasazení dožiju důchodového věku, je velmi nízká, a tak by byla škoda nechat po sobě naditý fond.

Mojmír Hampl, viceguvernér, Česká národní banka

1. Na stáří se zajišťuji kapitálovým životním pojištěním, odkládáním stranou na horší časy a výchovou dětí.
2. Na vstup do druhého pilíře se nechystám. Jsem vděčný, že mám svobodu volby do druhého pilíře nevstoupit.

Richard Hes, managing partner, Alexander Hughes CE

1. Společně s mojí paní jsme zvolili tu na první pohled nejjednodušší cestu – pořídili jsme si spoustu dětí a snažíme se z nich vychovat co nejlepší lidi. Přináší to riziko, že nás stáří dostihne nečekaně dřív, proto se snažíme o rovnoměrně rozdělená další aktiva. Nicméně za základní beru těch našich pět pilířků.
2. Na vstup se pro tuto chvíli nechystám. Díky své práci se posledních deset let pohybuji mezi Českou republikou, Slovenskem, Maďarskem a Polskem a mám pocit, že každá reforma by měla začít důkladnou debatou a analýzou toho, co se stalo u našich sousedů. Pro podobně dlouhodobou investici je podle mne potřeba spousta důvěry – a ta tady, minimálně podle zkušeností z Maďarska, chybí.

Linda Vavříková, spolumajitelka a jednatelka, Firma na zážitky

1. Na stáří se nepřipravuji, protože se aktuálně připravujeme na narození druhého miminka. Snad jen ve velmi obecné rovině koupí vlastního domu, abych snížila budoucí náklady. Neplánuji přílišné spoléhání na stát, věřím, že se mi podaří zajistit a investovat potřebné prostředky vlastní cestou.
2. Vstup do druhého pilíře je pro mě určitě lepší varianta. O výběru fondu jsem zatím neuvažovala, rozhodně si nechám i poradit.

Pavel Zima, generální ředitel a místopředseda představenstva, Seznam.cz

1. Primárně se snažím peníze vydělat. Následně je investuji s cílem vytvořit si dostatečné rezervy pro sebe a svoji rodinu. Nechci být ve stáří závislý na státním systému. Nikdo neví, co bude za deset let, natož později. Podle mě je totiž dost dobře možné, že již státní systém vůbec fungovat nebude. Proto chci být soběstačný, nikoliv odkázaný na stát.
2. Nechystám se nic podobného využít. Nyní hlavně investuji, abych se zajistil sám.

Jan Sýkora, ředitel a předseda představenstva, Wood & Company Financial Services

1. Snažím se o zdravý životní styl (sport a životospráva). Chystám se pracovat až do smrti. Od státu důchod nečekám.
2. S žádným pilířem nepočítám. Spořím a investuji.

Tereza Šimečková, ředitelka a předsedkyně představenstva, Mediaresearch

1. Jsem přesvědčena, že za 25 až 30 let bude důchodová politika státu výrazně „drsnější“ než nyní. Tipuji, že důchod od státu bude pokrývat pouze třetinu až čtvrtinu nákladů potřebných na živobytí. Využívám možností důchodového připojištění a investičního životního pojištění. Nepředpokládám však, že by naspořená suma měla v době mého důchodového věku nějaký zásadní vliv na zajištění rozumné životní úrovně. Osobně vycházím z toho, že bude výhodné bydlet ve vlastní nemovitosti v menší obci mimo Prahu a mít jakékoli další příjmy. Budu se snažit pracovat co nejdéle, plánuji pronajímat druhou nemovitost (rodinný dům), při určitém štěstí očekávám menší výnos z běžných investičních fondů a akcií, do kterých jsem investovala již před nějakou dobou.
2. Vstup do druhého pilíře určitě zvážím. Nejsem odborník, přečtu si nabídky fondů a poté budu typ fondu konzultovat se svým dlouhodobým finančním poradcem.

Jiří Pospíšil, ministr spravedlnosti

1. Pomáhám rekonstruovat rodinnou nemovitost, kterou vnímám jako uložené peníze na stáří.
2. O vstupu do druhého pilíře uvažuji.

Petr Stuchlík, ředitel a předseda představenstva, Fincentrum

1. Penze mne čeká za 30 až 35 let. Nemohu se spoléhat na stát, že mi po roce 2040 zajistí alespoň trochu slušné stáří, i když ani to nevylučuji. Proto využívám finanční produkty soukromých institucí a podporuji širší rodinu v jejím vzdělání a rozvoji. Zajištění tedy tvoří stát, soukromý sektor a rodina. Něco z toho snad vyjde.
2. Ano, plánuji spořit i ve druhém pilíři. Vybírat budu především podle dobrého jména finanční skupiny, která za konkrétním fondem bude stát.

Marek Ditz, vrchní ředitel divize Korporátní a institucionální bankovnictví, ČSOB

1. Chodím do práce a ne po golfech a doufám, že ještě několik desetiletí budu moci chodit do práce a něco naspořím. Investuji jen jednoduše do úspor v bance a nemovitostí. Možná v budoucnosti bych zvážil i přímou investici do nějakého podnikání, kde bych měl důvěru v daný projekt. To by ale za současného stavu byl konflikt zájmů. Jsem velmi konzervativní, neinvestuji do žádných anonymních cenných papírů, státních dluhopisů, komodit a měn, nedělám taktické spekulace na pohyby trhů. Kdybych se snad nudil, tak zajdu radši do kasina. Šance na prodělek je podobná, ale dá se přitom pít šampaňské.
2. Ano ale jen menší částky a pouze v konzervativním profilu. Zatím jsem podmínky podrobně nestudoval. Mám nyní penzijní program s příspěvkem zaměstnavatele, bude tedy také záležet na podmínkách, jaké nabídne zaměstnavatel.

Markéta Stržínková, ředitelka pro region východní Evropy, Atradius Credit Insurance

1. Snažím se nemít žádné dluhy. To je základ. Jinak nepatřím k investorským typům, což je hlasitý vzkaz všem call centrům a investičním makléřům. Ale asi jako každý využívám kapitálové životní pojistky a penzijního připojištění u kvalitní pojišťovny, kde průběžně navyšuji limity. Snažím se ale především myslet na rodinu, protože myslím, že podporovat rodiče je naprostá samozřejmost.
2. Počkám si, až se tahle věc usadí, zatím nemám bližší informace. S velkou pravděpodobností do toho ale půjdu.

Jaroslav Havel, partner advokátní kanceláře, Havel, Holásek & Partners

1. Diverzifikaci majetkového portfolia, včetně velmi konzervativních investic.
2. Nevylučuji takovou možnost, ale zatím jsem se tím intenzivně nezaobíral. Rozhodně se však s nabídkou fondů renomovaných správců seznámím.

Marek Nezveda, ředitel Divize životního pojištění, ČSOB Pojišťovna

1. Své finanční prostředky rozděluji dle svých finančních cílů a potřeb. Zajištění na stáří patří mezi dlouhodobé finanční cíle a zde je dobré diverzifikovat své prostředky s ohledem na přidanou hodnotu každého produktu. Rozhodně lze doporučit penzijní připojištění, zvláště pak pokud na tento produkt přispívá zaměstnavatel. Dalším produktem, který lze doporučit, je flexibilní životní pojištění investičního charakteru, kde možná volba dynamického způsobu (akciové a smíšené fondy) investování, daňových výhod a možných příspěvků zaměstnavatele je v horizontu 20 až 30 let tou dynamičtější složkou klientova portfolia. Pro opravdu konzervativní klienty pak jsou dobrou alternativou investice do drahých kovů, a několik uncí ryzího zlata může být pěkným dárkem dalším generacím, pokud by je klient neprodal a byl zajištěn z ostatních produktů. Podobnou roli pak může sehrát investice do nemovitostí a měsíční renta z nájemních bytů. Minimálně vlastní nemovitost patří mezi základní jistoty.
2. Vstup do druhého pilíře lze doporučit spíše nadprůměrně vydělávajícím klientům. Uvidíme, jak dopadne politická situace v ČR, protože část reprezentace vytvoření druhého pilíře příliš nepřeje. Na rozhodování tedy budeme mít čas do konce roku. V každém případě bych pak volil dynamické portfolio tak, aby reálné zhodnocení bylo zajímavým doplňkem důchodu vypláceného z prvního pilíře.

Radek Dyntar, finanční ředitel, skupina KKCG

1. Kombinací investic do nemovitostí, penzijního připojištění, kapitálového životního pojištění a podílových fondů.
2. Rozhodně chystám. Volit budu dle renomé, a zejména dle investiční strategie. Nejraději bych zvolil pasivní fond ukládající finanční prostředky do akciových indexů.

Veronika Matušková, ředitelka úseku finančního řízení, Penzijní fond České spořitelny

1. Má důvěra ve státní systém důchodového pojištění není nikterak silná, proto se už téměř dvanáct let zajišťuji na stáří pravidelným spořením do dobrovolného systému penzijního připojištění. Průměrné zhodnocení klientských finančních prostředků, které jsou spravované penzijními fondy, bylo nadinflační a činilo za posledních 12 let kolem tří procent ročně.
   I když existují finanční nástroje, které jsou ziskovější, pro mě patří penzijní připojištění k základním produktům, které budu využívat vzhledem k jeho bezrizikovosti a výhodám.
2. Ano, chystám. Hlavním důvodem je malá důvěra ve státní systém důchodového pojištění, navíc ráda využiji možnosti rozhodovat si sama o svých finančních prostředcích a zhodnocovat je v soukromých penzijních fondech. Typ fondu budu volit podle aktuální averze k riziku. Předpokládám, že finanční prostředky vložím do kombinace vyváženého a dynamického fondu.

Martin Diviš, generální ředitel a předseda představenstva, Kooperativa 

1. Pro mě je logicky hlavním nástrojem zajištění na stáří univerzální životní pojištění, které mi dává možnost aktivně ovlivňovat nejen výši ukládaných prostředků, ale i to, kam budou investovány. Mám i penzijní připojištění a ještě další důchodové pojištění – aktivní stáří je pro mě zkrátka příliš důležité, než abych se spoléhal jen na jeden druh zabezpečení.
2. Předpokládám, že možnost vstoupit do druhého pilíře využiji, protože individuálnější způsob spoření je mi bližší než současný anonymní systém. Zapadá lépe do toho, co si obecně o zajištění myslím: nikdo se o mě stejně nepostará lépe než já.

Pavel Řehák, generální ředitel a místopředseda představenstva, Česká pojišťovna

1. Rozhodně se nespoléhám na to, že mě ve stáří zajistí stát. Stávající princip penzijního systému platí přes 130 let – tehdy na penzi jednoho seniora přispívalo deset pracujících, dnes jsou to čtyři, kolik to bude za třicet let, až půjdu do důchodu? Jeden na jednoho? Spoléhat jen na prostředky plynoucí z prvního pilíře je nedostatečné. Sám proto využívám všechny základní finanční produkty, které zhodnocují mé úspory. Využívám jak stavební spoření, tak penzijní připojištění, pravidelně investuji do podílových fondů. Finančních produktů je na trhu samozřejmě celá řada a nabídka je komplexní – navíc je potřeba sledovat pravidelně vývoj investic a rozumět trendům. Proto využívám služeb finančního poradce, který se o mé investice stará, a se kterým konzultuji svá finanční rozhodnutí.
2. Samozřejmě! Bude mě zajímat, co mi zvolená penzijní společnost nabídne, jak bude stabilní a jakou bude mít reputaci, jak mých 2+3 procenta zhodnotí, jakou mám předchozí zkušenost s penzijním fondem, u kterého mám sjednáno penzijní připojištění. Bude mě zajímat, jak mi penzijní společnost vysvětlí výhody mé investice do druhého pilíře a jak flexibilní bude k mým potřebám.

Markéta Kavanová, ekonomická ředitelka, Leo Express

1. Do budoucna se snažím zabezpečit kombinací různých typů spoření, investování a pojištění. Jsem spíše konzervativnější typ investora, upřednostňuji pojištěné a garantované investice a vklady se zaručeným výnosem nad míru inflace.
2. I když obecně souhlasím s potřebou realizovat penzijní reformu, do druhého pilíře se vstoupit nechystám. Odrazuje mě od toho několik momentů. Vklady nebudou zajištěné, tedy fond bude moci zkrachovat. Tyto fondy také nemají zaručený výnos nad míru inflace a problém je i to, že nemůžete z daného fondu vystoupit.

Tomáš Pardubický, generální ředitel, Finep

1. Mám velmi sofistikovanou strategii zajištění vlastního stáří. Téměř všechny peníze utrácím za cestování a prožitky. Pořídil jsem kvalitní fotoaparát a vše dokumentuji. V důchodu plánuji v hospodě za pivo vyprávět historky z cest. O tyto úspory mě nepřipraví ani levicová politika s rozpočtovou nekázní, ani unie dotující línější regiony. Snad jedině Alzheimer by mohl.
2. Současná globální ekonomika, je postavena na dluhu. Z podstaty je tedy v horizontu mého důchodu stoprocentně inflační. Nevidím moc smyslu v hromadění peněz. Druhý pilíř motivuje k vyšším úsporám, já raději budu více utrácet – dokud jsem aktivní, pořídím další byt a ten budu pronajímat. Jednou za měsíc vyberu nájem, popovídám s nájemci a koupím něco k jídlu kamarádům, kteří před třiceti lety špatně odhadli vhodnou investiční strategii.

Karin Dvořáková, členka představenstva Aviva životní pojišťovna

1. Za svoji základní investici na stáří považuji investici do bydlení – pořízení vlastní nemovitosti a následné úpravy vedoucí ke snížení celkových nákladů na její provoz. Mám také investiční životní pojištění a penzijní připojištění. U prvně jmenovaného však považuji za důležitější pojistnou ochranu, kterou mi poskytuje pro případy závažných onemocnění, trvalé invalidity a trvalých následků úrazu. Pokud by taková situace v budoucnu nastala, hradila bych svoje životní potřeby z tohoto pojištění a ne z úspor určených na stáří. Využívám i výhod stavebního spoření, které plynou z jeho státní podpory, a také jsem začala pravidelně investovat do akciových a smíšených fondů přímo na burze.
2. Ještě nejsem pevně rozhodnutá. Důležité budou finální podmínky upravující vstup, zejména možnosti úprav v průběhu účasti. Fond bych volila s ohledem na zkušenost s finanční skupinou, do níž fond spadá, dosavadní výkonnost spravovaných fondů, náklady, transparentnost a samozřejmě aktuální nabídku a modelaci vývoje jeho výkonnosti. Nevylučuji však, že s ohledem na efektivnější řízení „likvidity“ svých financí navýším investice současné, tedy že si spoření na stáří ponechám plně ve svých rukou.

Martin Vašek, náměstek generálního ředitele pro věci finanční a člen představenstva, Hypoteční banka

1. Řídím se názorem, že nejlepší ochranou na stáří je zajištění vlastního bydlení. V okamžiku poklesu příjmů, často spojeným s odchodem do důchodu, je právě nájemné velkou částí pravidelných výdajů. K zajištění na stáří bych dále doporučil spořící produkty jako penzijní připojištění, stavební spoření, životní pojištění nebo další produkty podporované státem. Pokud jde o spravování částek vyšších set tisíců nebo dokonce milionů korun, doporučuji poradit se s investičními poradci.
2. Nad vstupem velice vážně uvažuji. Typ fondu je zatím předčasné říkat, ale nejspíše bude progresivnější, kde bude potenciálně vyšší možnost zhodnocení, ale také vyšší míra rizika. Protože mám před sebou dalších cca 30 let v pracovním procesu, věřím, že se krátkodobé výkyvy cen v dlouhém období eliminují, a tudíž se i investice do vyššího rizika vyplatí.

Článek vyšel v časopise Euro