Nevydržel jsem sedět na penězích, říká bývalý šéf Raiffeisenbank Lubor Žalman

Váš vstup do Fincentra je tím „stánkem“, o kterém jste mluvil?
Víte, že ten stánek jsem měl opravdu domluvený? Chtěl jsem si ho půjčit od šéfa Zátiší Group Sanjiva Suriho, postavit se ráno 3. ledna na malé náměstíčko před Raiffeisenbank a prodávat hotdogy. Ale pak jsem si to rozmyslel, protože Raiffeisenbank vstoupila do nového období a všechna pozornost by měla být upřena na mého nástupce. Nikoli už na mě.

Jak dlouho byste tam ty párky v rohlíku prodával? Den?
Ne, dvě hodiny. Neblázněte, kdo by tam v tom mrazu stál.

A když vezmeme „stánek“ jako metaforu? Je investice do Fincentra oním anoncovaným novým začátkem vašeho podnikání?
Byla to dobrá příležitost. Fincentrum je zajímavá společnost. Po letech strávených v retailovém bankovnictví si uvědomuji, že budoucnost je v distribuci, nikoli výrobě finančních produktů. A v této souvislosti získávají na významu finanční poradci, mezi které patří i Fincentrum. To je jasný trend u nás i v západních zemích.

Jaká byla v tomto obchodu vaše role?
To není nic komplikovaného. Jednoduše jsem znal oba zakladatele Fincentra, tedy Martina Nejedlého i Petra Stuchlíka. Jednak prostřednictvím akce Banka roku, kterou pořádali, a pak samozřejmě i proto, že Fincentrum bylo pro Raiffeisenbank významným partnerem. A zároveň je můj kamarád Brian Wardrop spolumajitelem středoevropského fondu Arx Equity Partners. Řekl jsem si, že je to dobrá příležitost udělat zajímavý byznys s fajn lidmi.

Kdy jste se domluvili?
Tyhle obchody se dělají pomalu.

Takže ještě dříve, než jste se rozhodl odejít z vedení Raiffeisenbank?
To ne. Odchod jsem oznámil ve Vídni loni v červnu a náš první kontakt proběhl koncem léta. Na přelomu října a listopadu pak proběhla ve Fincentru „due diligence“, tedy zevrubný vnitřní audit.

K investici jste přizvali ještě další fond Capital Dynamics. Ten proto, aby prostě bylo více peněz?
Přesně tak. Private equity fondy spolu celkem rády tímto způsobem spolupracují. Každý má jinou specializaci a jinou přidanou hodnotu. Capital Dynamics neznají střední Evropu, takže potřebovali někoho, kdo tu odvede to lokální řemeslo. Tedy Arx a mě.

Vy v tom obchodu vystupujete jako fyzická osoba?
Ano.

Vložil jste do Fincentra také nějaké svoje peníze? Případně kolik?
Vložil, ale nerad bych říkal výši.

Já jen připomínám, že jste v jednom rozhovoru při odchodu z banky říkal, že nemáte moc naspořeno.
(Úsměv.) Moc nemám, ale na tu investici to stačilo.

Oznámena nebyla ani celková výše investice. Neoficiálně se mluví o 750 milionech korun. Odpovídá to přibližně skutečnosti?
Odpovím tak, že v tiskové zprávě bylo uvedeno, že hodnota Fincentra touto investicí přesáhla na papíře kolem miliardy korun.

Kolik z této investice získali zakladatelé Fincentra Nejedlý a Stuchlík?
To bych se jich musel zeptat, jestli to mohu říci. Ale každopádně jim prý už začali telefonovat privátní bankéři.

Oba ve firmě zůstávají, ale vy jako noví investoři máte majoritu.
Jistě, budou dál šéfy. My možná přispějeme nějakou radou, ale zasahovat do vedení nebudeme. Pánové to dělají dobře. To byl koneckonců důvod, proč jsme si je vybrali.

V jednom titulku stálo, že „Žalman bude řídit Fincentrum“. Takže to neodpovídá pravdě?
Ne. Podle dohody budu šéfem dozorčí rady. Nepochybně budu v následujících měsících trávit ve Fincentru hodně svého času, ale řídit ho nebudu. Podívejte, my jsme všichni na jedné lodi. Máme v té firmě peníze a chceme, aby se jí dobře vedlo. Nebudeme si hrát na to, jestli jsou důležitější lidé v představenstvu, nebo v dozorčí radě. Dáme hlavy dohromady, aby se firmě dařilo.

Cílem tedy bude postoupit z pozice  trojky a stát se ve finančním poradenství jedničkou?
Jednoznačně.

Fincentrum je vaší první investicí. Jaké a kdy budou další?
Dívám se asi na 15 dalších věcí. Něco je v oboru financí, něco jinde. Ale nespěchám. Ostatně jeden můj kamarád, který před časem udělal podobné životní rozhodnutí jako já, mi radil: „Rok si sedni na ruce a nikam žádné peníze nedávej.“

Což jste ovšem porušil.
Jak jsem říkal, byla to dobrá příležitost.

Ty další investice podniknete opět se současnými partnery?
Nedá se to vyloučit. Známe se, mluvíme spolu, tak je to celkem pravděpodobné. Ale žádnou dohodu uzavřenou nemáme.

Někdy o své práci mluvíte v množném čísle. Znamená to, že si už budujete nějaký tým, anebo jste stále sólista?
Jsem sám za sebe. A je to velmi svěží zkušenost.

Jaké to bylo, když jste odešel z korporace? Dá se bez stravenek a služebního auta žít?
Je to špatné, to víte že ano. (Směje se.) Ale původně jsem si myslel, že mi bude chybět právě to, co v nadsázce říkáte. Tedy asistentka, auto s řidičem a tak. Ale mně nejvíce chybí řád. Můj týden jako ředitele byl velmi strukturovaný. Začalo to v pondělí ráno představenstvem, a pak to šlo přesně podle plánu. Týden co týden. Věděl jsem na minutu přesně, co budu dělat. Teď subjektivně svůj pracovní život vnímám jako chaos. Mám mnohem více času, než jsem míval, ale stihnu toho méně. Beru to tak, že mým největším úkolem je teď vnést do mého programu řád.

Pociťujete odchod z důležité funkce i jinak? Změnilo se chování ostatních lidí vůči vám?
Kamarád mě varoval, že mně spousta lidí přestane brát telefony. To naštěstí zatím nepozoruji. Ale je pravda, že se role vyměnily. Dříve jsem já rušil schůzky ostatním, dnes je oni ruší mně. Musím se přizpůsobovat. Ale nedělá mi to problém.

Co rodina? Vaše dcery prý váš odchod z čela banky nesly nelibě.
Bály se, jestli budu mít na jejich školné. Tak jsem je ujistil, že jsem si ty peníze dal stranou.

Byl jste jedním z byznysmenů, kteří na podzim podpořili zavedení většinového volebního systému. Nezměnil jste teď po prezidentských volbách názor?
Ne. Samozřejmě jsem otrávený, že lež a nenávist vyhrála nad pravdou a láskou. Ale je to jedna prohraná bitva, ne válka. Záleží na vojácích pravdy a lásky, jak to dopadne. Naopak si myslím, že přímá volba zaktivizovala společnost. Hodně lidí si ujasnilo, na které straně barikády stojí.

Vnímáte to jako barikádu?
Ona existuje, co svět světem stojí. Prezidentské volby ji nepostavily, pouze na ni více ukázaly. A záleží na lidech, jaké poučení si z té volby vezmou. Můj známý, lékař Jan Hnízdil, říká zajímavou věc: Ukažte mi jedinou činnost, k jejímuž úspěchu potřebujeme politiky. Žádná taková není. Záleží na každém, jak se svým životem naloží.

Jak s ním naložíte vy? Při odchodu z banky jste říkal, že chcete ještě vybudovat nějakou vlastní velkou firmu.
To se ukáže. Nemíním to nijak tlačit. Když mi život přinese něco velkého, tak se to stane. Ale zrovna tak je možné, že to bude série menších investic. Poprvé v profesním životě mám zcela volnou ruku a chci si to užít.

Rozhovor vyšel v časopise Ekonom.