Vietnam, oficiálním názvem Vietnamská socialistická republika, je dodnes silně poznamenán válkou. Válkou, která začala pravděpodobně naprosto zinscenovaným incidentem a o které dnes někteří bývalí američtí předáci přiznávají, že jejím cílem nebylo vyhrát, ale aby trvala co nejdéle. Peníze byly jako vždy až na prvním místě. Že při tom zemřelo několik set tisíc lidí? Koho to zajímá…
Vše ostatní o Vietnamu by se s trochou nadsázky dalo shrnout do dvou slov – „druhá Čína“. Jedinou povolenou politickou stranou je Komunistická strana Vietnamu. Již dvacet let zde probíhá reformní proces označovaný jako Doi Moi. Vietnam usiluje o jakousi tržní ekonomiku se sociálními rysy.
Velkým problémem je chudoba venkovského obyvatelstva (podle odhadů Světové banky žije více než 20 % obyvatel pod hranicí chudoby). Vietnam se prozatím řadí mezi rozvojové země s HDP ve výši 725 USD na hlavu (za rok 2006). Cílem však je, poskočit do roku 2010 mezi tzv. middle-income countries (HDP 1 000 USD na hlavu).
Jiným závažným nedostatkem, jak už jsme zvyklí z předchozích zemí, je infrastruktura. Velká část venkovských domácností, zejména v horských oblastech, není elektrifikována. Většina pozemních komunikací nemá zpevněný povrch, navíc zhruba třetina z nich bývá v období dešťů nesjízdná. Jediná dálnice při pobřeží je na tom kapacitně asi podobně jako česká D1. Všech sedm železničních tahů je pouze jednokolejných. Když si uvědomíme, že jde o zemi s cca 83 mil. obyvatel (a ročním přírůstkem 1,35 %)…
Třetím problémem je stále se zhoršující situace ve větších městech jako je Hanoi nebo Ho-Či-Minovo město. Jednak jde o dopravní kolaps a dále o stav ovzduší a vůbec životního prostředí jako takového. V plánu je proto vybudovat v obou městech systém nadzemní a podzemní kolejové dráhy.
Čtvrtým nedostatkem je plýtvání zdrojů, jejich neefektivní využívání, neefektivní výroba a zejména neefektivní zemědělství. Se snižováním cel v rámci uskupení ASEAN jsou na vietnamské výrobce kladeny daleko vyšší nároky. Chtějí-li si udržet konkurenceschopnost, musí zapracovat na efektivitě. K tomu potřebují inovovat výrobní i zemědělské stroje. S rostoucí efektivitou se však objevuje další problém, především ve venkovských oblastech, a tím je nezaměstnanost.
Přes všechny výše uvedené problémy se vietnamské ekonomice daří velmi dobře. V prvním čtvrtletí tohoto roku vzrostl HDP oproti předcházejícímu roku o 7,7 % a Vietnam tak potvrdil dlouhodobý růstový trend ve výši 7 – 8 % ročně, což je i cíl do příští pětiletky. Inflace ve výši 7,2 % je úměrná tempu růstu HDP.
Export vzrostl za první kvartál meziročně o úctyhodných 22 % (import však dokonce o 32,8 %). Mezi hlavní zemědělské exportní komodity patří rýže (ve světovém srovnání druhá příčka za Thajskem), káva, surový kaučuk a mořské produkty. Dále pak ropa, uhlí, dřevěné produkty, elektronika a samozřejmě to, čím jsou u nás Vietnamci proslavení – oděvy a obuv. Dováží se zejména stroje a různé komponenty, které jsou v místních fabrikách montovány (např. autodíly).
Tak jako u všech ostatních zemí v tomto regionu, také budoucnost vietnamské ekonomiky je do velké míry závislá na zahraničním kapitálu. Zároveň, podobně jako tomu bylo u předchozích rozebíraných zemí, i zde je největší překážkou korupce ve spojení s nadměrnou regulací a nepřehlednou legislativou. Vietnamu však velmi pomohl nedávný vstup do Světové obchodní organizace (11. 1. 2007). V průběhu uplynulých dvou let navíc přijal některé nové zákony, které dávají zahraničním investorům srovnatelné podmínky s domácími (např. byl zrušen limit podílu zahraničního kapitálu).
Podívejme se nyní na akciový trh. Za uplynulý rok zdojnásobil Ho-Chi-Minův index svou hodnotu. Na grafu pak můžeme zřetelně vidět euforii okolo přijetí Vietnamu do WTO i následné vystřízlivění prohloubené spekulacemi o omezení vstupu zahraničních investorů na burzu a dále srpnovou korekcí. Nyní se vietnamská burza, tak jako většina trhů, opět pozvolna nadechuje k pokračujícímu růstu. Zda bude tento nádech stačit, a nebo bude potřeba ještě jednou pořádně vydechnout, to ukáží následující měsíce.
 |
Vietnamská vláda se nechala slyšet, že má v plánu v průběhu následujících třech let v rámci probíhající privatizace uvést na burzu až tisíc nových společností. Aktuálně se na Ho-Chi-Minově burze obchoduje 201 akcií (zdroj: Sacombank Securities Company). Z těchto informací lze usuzovat, že zajímavé zisky by mohlo jít realizovat u nově privatizovaných společností.
Na druhou stranu zvýšený počet akcií na burze může způsobit pokles cen u nyní obchodovatelných akcií. Důvod je prostý. Ačkoliv na burzu bude zajisté proudit nový kapitál od domácích i zahraničních investorů, je také dost pravděpodobné, že někteří investoři budou své stávající pozice prodávat a kupovat nové akcie v rámci IPO.
Jelikož lze očekávat velmi různorodý vývoj u jednotlivých akcií a také kvůli těžko dostupným informacím pro běžné české investory, dal bych v případě investice do vietnamských akcií přednost aktivně spravovanému podílovému fondu. Bohužel, žádný takový není na skladě. Našli bychom ve světě několik fondů (např. od správců jako Fullerton, Lotus či Nikko), těžko se ale k takovému fondu (mimochodem všechny uvedené příklady jsou fondy registrované na Kajmanských ostrovech) dostane běžný český investor.
Jako alternativa se nabízí investiční certifikáty od emitentů Landesbank Berlin (dokonce i jeden certifikát na index vietnamských nemovitostních akcií), DWS GO, ABN AMRO, nebo Deutsche Bank. Osobně bych si asi raději počkal, až se na trhu objeví podílový fond od nějakého renomovaného správce. Otázkou pouze je, jestli bych se dočkal. Jde o velmi perspektivní trh, na kterém by se strategie aktivního výběru akcií mohla výrazně prosadit oproti pasivní indexové pozici. Navíc se na vietnamské burze za poslední rok obrovským způsobem zvýšila likvidita. Takže by se nějaký podílový fond snad mohl uchytit.
Na závěr již tradiční upozornění. Investice v tomto regionu je nutno brát jako vysoce rizikové a měly by tvořit pouze okrajovou část portfolia. Konzervativní investoři ať na Vietnam raději úplně zapomenou. Kromě tržního rizika musí investor chápat i jiná možná rizika, zejména politicko-právní (právo na soukromé vlastnictví apod.).
