Turecko těží ze své regionální (a zároveň politické) polohy. Tvoří rozhraní mezi světem západním, světem islámským a Ruskem. Je členem NATO a jako nevěstu si namlouvá Evropskou unii. Zároveň v pracovní době koketuje s Ruskem a večery tráví s muslimkami. Z toho samozřejmě čas od času vznikají drobné konflikty. Ovšem dobré vztahy s USA, EU, Ruskem, ale třeba i Íránem bych označil za jeden z hlavních důvodů, proč je Turecko tak slibnou investicí.
Na začátek trochu politiky
Specifikem Turecka je sekularizace státu, neboli oddělení státní moci a náboženství. Ačkoliv 99,7 % obyvatel se hlásí k islámu, turecká ústava garantuje svobodu náboženského vyznání. V poslední době se však začaly objevovat hlasy proti sekularizaci, což samozřejmě vedlo k nejistotě mezi zahraničními investory a dokonce částečně i k předčasným volbám do tureckého parlamentu.
Volby s přehledem vyhrála vládnoucí konzervativní islámská strana AKP, i když si v parlamentu o pár křesel pohoršila. Staronový premiér Recep Tayyip Erdogan po volbách prohlásil, že bude respektovat sekulární principy státu a že bude i nadále pokračovat v ekonomických reformách a usilovat o vstup Turecka do EU.
Gül: Reformy děláme pro sebe
Zároveň s parlamentními proběhly také prezidentské volby, ve kterých po třech kolech zvítězil bývalý ministr zahraničí Abdullah Gül, rovněž zástupce vládnoucí strany AKP. Stejně jako Erdogan i Gül ve své povolební řeči potvrdil principy sekularizace a vyzdvihl význam všech lidských práv a svobod včetně svobody slova a vyznání a rovnosti pohlaví.
K otázce vstupu Turecka do Evropské unie Gül řekl, že veškeré reformy musí Turecko dělat především kvůli sobě a svým občanům. Až bude Turecko připraveno na vstup do EU, bude se moci svobodně rozhodnout, zda skutečně chce do unie vstoupit.
Když je řeč o reformách, jednou z nejdůležitějších reforem pro budoucí vývoj turecké ekonomiky je reforma penzijního systému. Podobně jako většina evropských zemí bude mít Turecko podle predikovaného vývoje struktury obyvatelstva v příštích desetiletích potíže s rostoucím podílem lidí v postproduktivním věku (viz graf simulované struktury obyvatelstva v roce 2050).
Cíl udržet inflaci pod uzdou
Podívejme se nyní blíže na hospodářství. Přírůstek HDP 7,5 % za rok 2006 je pěkné číslo. Nezaměstnanost ve výši 9,1 % už je horší. Největším strašákem je však inflace. Za rok 2006 se index spotřebitelských cen zvýšil o 9,86 %. Podobně tomu bylo i v předchozích dvou letech, do roku 2003 se inflace pohybovala v dvojciferných číslech a například v letech 1999 a 2001 dosáhla úrovně 68 %.
Od loňského roku však turecká centrální banka začala svou měnovou politiku směřovat k cílené inflaci – tzv. Inflation Targeting Regime. Cílem je dlouhodobě držet inflaci pod hranicí 5 %. Ke konci roku 2007 si za cíl stanovila inflaci ve výši 4 %. Od ledna do srpna tohoto roku zatím stoupl index spotřebitelských cen o 3,13 % a vše nasvědčuje tomu, že pětiprocentní hranici nepřesáhne.
Nejdynamičtější je automobilový průmysl
Turecký vývoz v posledních letech zaostává za dovozem a stále se tak zvyšuje záporné saldo obchodní bilance. Mezi hlavní exportní komodity patří zemědělské plodiny (bavlna, čaj, tabák, olivy, rozinky a jiné sušené plody), dále pak ocel, automobily a textilní výrobky. V importu hraje hlavní roli ropa a spotřební zboží. Vývoj obchodní bilance by do budoucna mohla negativně ovlivnit liberalizace zahraničního obchodu v souvislosti se vstupem do EU.
Nejdynamičtější složkou průmyslu se podobně jako u nás stal automobilový průmysl. Není divu, když samotné Turecko spolkne ročně téměř půl milionu nových vozů. Důležitým sektorem zůstává stavebnictví, které vyživuje poptávka jednak z oblasti residenčních nemovitostí (při ročním přírůstku obyvatelstva ve výši 1,06 % také žádný div), ale také z oblasti dopravní infrastruktury. A nutno říct, že některé turecké dálnice (na rozdíl od české „dé jedničky“) se mohou kvalitou klidně srovnávat i s italskými autostrádami.
Obrovské přírodní bohatství
Vůbec nejdůležitější pro hospodářství je textilní a oděvní průmysl, který tvoří zhruba třetinu tureckého HDP. Z pohledu zaměstnanosti je stále velmi důležité zemědělství (podíl pracovních sil cca 25 %). Turecko je ve všech základních zemědělských plodinách soběstačné. Kromě úrodné půdy je Turecko bohaté na některé suroviny, zejména černé uhlí, železnou rudu a mnoho dalších kovů (měď, chróm, rtuť, zlato) a dále také síru a mramor.
Nezanedbatelnou roli v turecké ekonomice hraje turistický ruch. Po úpadkovém roce 2006 se za období od ledna do července tohoto roku zvýšil počet zahraničních turistů o 18,3 %. Nutno však podotknout, že potenciál Turecka je daleko větší a mohlo by z turistického ruchu vytěžit více.
Investování – pro každého něco
Těžko budeme ve světě hledat zemi, která by investorům naskýtala tak rozličné investiční příležitosti jako Turecko. Po zkušenostech z jiných zemí se s přípravou na vstup do EU od Turecka hodně očekává – šlapající ekonomika, příliv zahraničního kapitálu, snížení inflace, větší transparentnost, vymahatelnost práva…
To vše by mimo jiné mělo vést k nadprůměrným výsledkům tureckých akcií. Předpovídán je také boom na poli nemovitostí. Jelikož se očekává postupné snižování úrokových sazeb tureckou centrální bankou, jeví se jako zajímavá investice také dluhopisy, zejména s delší splatností. S hodnotou všech investic pak může výrazným způsobem zamíchat vývoj turecké liry. Zde některé faktory hovoří pro posilování vůči euru, jiné naopak naznačují oslabování.
Turecko jako cíl pro Carry Trades
Díky vysokým úrokům (úroky u ročních depozit se pohybují kolem 15 %) je Turecko jednou z hlavních cílových zemí pro tzv. Carry Trades. Jednoduše řečeno jde o investice, kdy si investor (nejčastěji to bývají hedge fondy) půjčí v zemi s nízkými úroky (např. Japonsko) a deponuje prostředky na termínový účet nebo do krátkodobých dluhových papírů v zemi s vysokými úroky (např. právě Turecko).
Jak ukazuje graf vývoje indexu ISE National 30, turecké akcie na istanbulské burze drží již čtyři roky růstový trend (podobně jako většina akciových trhů po celém světě). Určitě ale ještě nepředvedly své maximum. Navíc z fundamentálního pohledu měřeno podle P/E ve výši 12 jsou dnes velmi příznivě oceněny.
Jak investovat do tureckých akcií?
Jako u většiny rozvíjejících se trhů lze u podílových fondů očekávat nadvýkonnost oproti trhu jako celku (respektive u rozvíjejících se trhů je pravděpodobnost dosažení outperformance vyšší než u rozvinutých trhů). K investici se nabízí podílové fondy renomovaných správců jako BNP Paribas, KBC, Fortis, EMIF či DWS.
Kdo preferuje indexové investice prostřednictvím open end certifikátů, má taktéž široký výběr renomovaných emitentů – Morgan Stanley, Raiffeisen Centrobank, ABN Amro, Goldman Sachs, Hypovereinsbank, či Deutsche Bank. Poslední jmenovaná Deutsche Bank má ve své nabídce také jeden certifikát na turecké REITs.
Na závěr opět upozornění na rizika. I v případě Turecka jde o klasickou investici do emerging markets, tudíž je třeba počítat s vysokou volatilitou a v případě negativního vývoje také s výraznými ztrátami. Specifickým rizikem, které může negativně ovlivnit vývoj turecké ekonomiky a potažmo i akcií, je vysoká zadluženost Turecka a riziko dlouhodobějšího konfliktu na blízkém východě.
V seriálu o zemích „Next eleven“ jsem (podle geografické polohy) přeskočil Bangladéš a Írán. Obě země jsou pro běžného českého investora tabu – neexistují instrumenty, pomocí kterých by se běžný investor mohl podílet na vývoji akcií v Dháce ani Teheránu. Tudíž jsem se rozhodl se jimi vůbec nezabývat.
Navíc, Bangladéš je tak chudá země, že nechápu, jak se do konceptu zemí Next 11 vůbec mohla dostat. A Írán?… myslím, že se tu chceme bavit o investování a ne o politice. Pokud však v diskuzi projevíte zájem o rozbor ekonomické situace v těchto zemích, tak se k nim mohu vrátit.