Nezájem o německé dluhopisy není až tak negativní zprávou

Investoři přišli o další iluzi, další z bezpečných přístavů se začíná bortit. To, že Německu se nepodařilo umístit na trh celý předpokládaný objem státních dluhopisů, se sice nestalo poprvé, ale bezmála 40 % neprodaných cenných papírů je skutečně moc. V prostředí, kdy úroky dluhopisů i hodnoty CDS všech zemí, i těch „ratingově bezpečných“, rostou do nebezpečných výšin, to skutečně není na první pohled dobrá zpráva.

Zbytečný rating

O smyslu ratingových agentur a jejich opožděných reakcí na dění na trhu se spekuluje již dlouho, ale dnes se konečně se svými hodnoceními stávají poněkud zbytečnou entitou na trhu, kde vládne poptávka a nabídka. A ta sama nabídka a poptávka nakonec rozhodne o tom, že euro se možná již zanedlouho stane minulostí, alespoň v dnešní podobě.

Jakkoli mohou ratingové agentury ve svých analýzách přesvědčovat svět, že Německo nebo Francie jsou důvěryhodnými partnery s nejvyšším ratingem, investoři již dávno mají jasno, že tomu tak dnes není. U Německa to překvapilo určitě nejvíce, i když na druhé straně je potřeba říci, že nakupovat dluhopisy v euru s úrokem pod inflací dnes může skutečně jen nepoučitelný optimista.

Příliš mnoho dluhu

Situace na trzích s vládními dluhopisy (ale nejenom s nimi) je skutečně vážná, ale ukazuje pouze na jednu věc. Jak píše Charles Hugh Smith na webu of two minds.com, svět je přesycen dluhy a všechna energie a peníze vynaložené na záchranu předlužených zemí dalšími dluhy byly zbytečné a je zbytečné v tom pokračovat. Pokud v minulosti mohly dluhy platit za nástroj k zajištění dodatečného růstu, dnes jsou nástrojem, který tahá ekonomiku ke dnu. Investoři, kteří nakupují státní dluhopisy, si to evidentně všimli dříve než ti, kteří měli tento problém již dávno řešit. A také si uvědomili, že ani Německo na tom není až tak skvěle, jak se snaží tvářit.

Německá ekonomika je sice schopna si poradit se zadlužeností překračující 80 % HDP lépe než Itálie, jejíž dluh překročí 120 % HDP. Jenže pokud nastane scénář s hlubokým propadem ekonomiky a příjmy z exportu se stanou minulostí, situace nebude vůbec růžová. Samotné Německo Evropu spasit nedokáže, a kdo si myslí, že se mu to mezi krachujícími sousedy podaří, je na omylu.

^REKLAMA

Blízký konec

Slabá poptávka po německých dluhopisech má alespoň jedno pozitivum, pokud se to tak dá říci. Dává vlastně za pravdu německému přístupu k odkupům dluhopisů zadlužených evropských zemí ze strany ECB. Je totiž vidět, že krize důvěry neobchází ani poměrně bezpečné nástroje a týká se již celé Evropy. Ani postavení dlužníka poslední instance nezajistí ECB tolik potřebný respekt investorů, což Evropu jako celek nakonec dostane na kolena. Stovky miliard, které by ECB vydala na nákup špatných dluhopisů, by tak prakticky vyšly vniveč. Tak alespoň existuje určitá šance, že konec přijde brzy a bude méně nákladný, než při tisku zbytečných eur (předpokládám, že návrhy o těsnější politické unii spojené se ztrátou rozpočtové svobody v jednotlivých zemích eurozóny neprojde).

Pokud EU přeci jen nebude chtít přijít o euro, budou muset hlavy Evropy udělat to, co měly udělat už dávno. Zbavit se Řecka, a to co nejrychleji. Investory by to mohlo přesvědčit o tom, že EU je schopna dělat tvrdá rozhodnutí pro to, aby se z dnešního svrabu dostala (pokud ovšem Německo nepodlehne tlaku a nepovolí zmiňovaný tisk peněz ze strany ECB na pochybnou pomoc potápějícímu se Titanicu).

Možná je již pozdě. Ale pak si můžeme oddechnout, že konec je blízko. Je to jako se zmizením blízkého člověka, jehož smrt se nedá potvrdit. Pokud se smrt konečně dokáže, přijde nejdříve smutek, ale nakonec také úleva z toho, že nejistota je pryč.