Tak tedy řecký premiér Samaras se včera rozhodl o dva měsíce urychlit volbu prezidenta, kterého v této zemi stejně jako nedávno v ČR volil parlament. Proč to Samaras udělal? Zjevně chce ukončit období politické nestability, která vyplývá z toho, že pokud prezident (jehož funkce jsou spíše ceremoniální) nebude parlamentem zvolen, tak bude sněmovna rozpuštěna a budou muset být vypsány předčasné parlamentní volby.
No a v nich by podle průzkumů voličských preferencí zvítězila extrémní levicová strana Syriza. Její vítězství je přitom pro investory noční můrou, která byla zaplašena po volbách v roce 2012, avšak zjevuje se kdykoliv si investoři vzpomenou na to, že by v Řecku měli opět volit poslance do parlamentu. Investory především děsí to, že Syriza jednak slibuje zatočit s úsporným programem ordinovaným EU a MMF a jednak flirtuje s možností přivodit další restrukturalizaci řeckého vládního dluhu, který stále činí 174 % HDP.
Na první pohled tedy vypadá, že Samaras možná rozehrál ruskou ruletu, jejíž konec může mít pro řeckou ekonomiku ale i integritu fatální důsledky. Na druhou stranu řecký premiér není žádný politický nováček a možná má vše dobře spočítané. Jeho vládní koalice má sice jen 155 hlasů ze 180 potřebných ke zvolení prezidenta, avšak Samaras možná ví, že vcelku bezpečně může zalovit ve vodách politického planktonu, který tvoří nezávislý poslanci v řeckém parlamentu. Ti moc dobře vědí, že by byli zcela jasnou obětí předčasných voleb. Jinak řečeno řecký premiér možná ví, že se předčasných voleb netřeba tolik bát, přičemž nejistotu pramenící z toho, že ostatní nevědí, jak vše dopadne, může využít k tlaku na EU při vyjednávání o dalším průběhu úsporného úvěrového programu pro předluženou řeckou ekonomiku.
Jan Čermák
Analytik ČSOB
