Psát o blížící se krizi průběžného penzijního systému není snadné. Mnozí lidé si totiž tvrdošíjně odmítají připustit, že by jejich budoucí důchody snad mohly být nějak ohroženy, či co. Vždyť přece stát vyplácí důchody odjakživa. Tak proč by tomu někdy mělo být jinak?
Varování před krachem bývají odmítána mávnutím ruky coby propaganda zastánců penzijních fondů. Ty se prý již třesou na vyhlídku zavedení povinného pilíře jako prase na obilný šrot.
Dobrá. Nalijme si čistého vína. Řekněme si nyní tři velmi pravděpodobné hypotézy o vývoji budoucího penzijního systému. Bez propagandy. Vážně.
HYPOTÉZA Č. 1
Na důchody jednou skutečně nebude a generace dnešních třicátníků si to ošklivě odskáče.
V současnosti připadá v České republice zhruba 4,6 lidí v produktivním věku (od 20 do 64 let včetně) na jednoho člověka v postproduktivním věku (65 let a výše). Za třicet let, v roce 2036, bude tento poměr již jen asi 2,23.
Demografické prognózy mohou být samozřejmě nepřesné, ale jen velmi zřídka bývají úplně scestné. S uvedenými hodnotami tedy můžeme pracovat jako s velmi pravděpodobným scénářem.
REKLAMA
V roce 2036 silná generace narozená začátkem 70. let dospěje do věku kolem 65 let. Dnešní pětatřicátník by po celoživotní dřině a placení daní a odvodů nenasytnému státu možná docela rád šel v tomto věku do penze, podobně jako kdysi jeho rodiče a prarodiče.
Ale je tu problém! Nejsou peníze. Nešťastník v důchodovém věku se bude muset smířit s faktem, že jeho důchod bude činit kolem 20-25 % průměrné mzdy v roce 2036. Hlady nezemře, ale jeho životní úroveň bude během zbývajících zhruba 20-30 let života zřejmě poněkud ošuntělá.
Dobrá, ale co když si početní a mocensky silní důchodci a "předdůchodci" v demokratických volbách odhlasují podstatné zvýšení sociálního pojištění? Co když se Strana důchodců za životní jistoty stane dominantní politickou silou? Ostatně již nyní jsou důchodci politickým hegemonem české levice, proč by jednou nemohli ovládnout kompletní politické spektrum?
I to se může stát. Pro zachování dosavadního náhradového poměru by bylo třeba v roce 2036 přibližně zdvojnásobit odvody z mezd – za velmi euforického předpokladu, že takovéto zdražení práce by nezpůsobilo drastický nárůst nezaměstnanosti ani pokles investice. Což by v praxi samozřejmě způsobilo. Proto varianta podstatného zvýšení sazeb sociálního pojištění vede ke scénáři totálního kolapsu ekonomiky.
Jiné alternativy, například nález rozsáhlých ropných ložisek na jižní Moravě, nejsou bohužel příliš pravděpodobné. Průkopnické zkušenosti pařížských čtvrtí Clichy-sous-Bois, Montfermeil nebo Seine-Saint-Denis z listopadu 2005 ukazují, že masivní imigrace také nepředstavuje řešení problému.
REKLAMA
HYPOTÉZA Č. 2
Rovný důchod se časem stane skutečností.
Rovný důchod byl zdánlivě zapomenut po volbách v červnu 2006. Ovšem jen zdánlivě. Realita je taková, že míra zásluhovosti postupně klesá ve prospěch principu "solidarity". Cestou relativně pomalejších valorizací vyšších důchodů nakonec dojde k tomu, že rozpětí vyplácených důchodů bude velmi úzké. Natolik úzké, že půjde fakticky o rovný důchod.
V kombinaci s demografickým vývojem lze vypočítat, že výše kvázi-rovného důchodu v roce 2036 bude činit něco v rozmezí 20-25 % průměrné mzdy.
Mimochodem, poznámka pro příznivce virtuálních účtů alias NDC: tento dobrý nápad Vladimír Špidly (jeden z mála dobrých Špidlových nápadů) byl potichu, ale definitivně pohřben Jiřím Paroubkem.
REKLAMA
Paroubek si totiž vypočítal, že zavedení NDC by snížilo míru solidarity penzijního systému, což je v rozporu s rovnostářskou ideologií levice. Také Paroubek a Škromach totiž ve skutečnosti chtějí rovný důchod, třebaže z jiných pohnutek než ODS.
HYPOTÉZA Č. 3
Povinné fondy problém nevyřeší, alespoň ne úplně.
Dejme tomu, že příští osvícená vláda provede důchodovou reformu a navíc ještě rozsáhlou vzdělávací kampaň. Lid si začne masově střádat do fondů, penzijních účtů nebo jiných podobných nástrojů. Budeme zachráněni?
Nebudeme. Podstata problému – nepříznivá demografie – se důchodovou reformou ve smyslu zavedení povinných fondů nezmění. Aby nedošlo k omylu: důchodová reforma je ve své podstatě správné opatření, které by postavení budoucích důchodců přece jen znatelně zlepšilo.
Současní důchodci jsou v pozici nesvéprávných poddaných státu, z nichž většina dostává každou korunu svého živobytí od vlády. Pokud by se z kompletních otroků státu stali alespoň částečně majiteli kapitálu, znamenalo by to nejen zlepšení jejich životní úrovně, ale i zlepšení rovnováhy na politické scéně.
Nicméně faktem zůstává – s reformou či bez ní – že demografický vývoj a problémy z něho plynoucí fondy neovlivní. Co by se hypoteticky stalo, kdyby v roce 2036 měl každý důchodce našetřeno ve fondech hotové jmění?
Po fázi kumulace kapitálu, která by v letech 2006-2036 vyšponovala ceny akcií do úctyhodných výšin, dojde k fázi dlouhého a masového výprodeje. Prodávající skupinu budou tvořit relativně velmi početní a majetní důchodci; skupinu kupujících budou představovat relativně nepočetní a daněmi přetížení pracující. Jinými slovy, na velký objem kapitálu bude připadat malý objem hotovosti. Ceny akcií půjdou dolů, nebo přinejlepším budou stagnovat.
Lépe na tom nebudou ani důchodci, kteří své úspory vložili "do cihly". Zkuste se vžít do situace důchodce, který si za svého mládí v rozmezí let 2002-2012 koupil několik bytů v naději, že stáří stráví jako spokojený pan domácí. Pan domácí se na stará kolena pořádně zapotí, než sežene nějaké nájemníky, protože bytů a rodinných domů bude více než rodin.
Údržba stárnoucích nemovitostí také nebude zadarmo, zvláště uvážíme-li problematickou kvalitu většiny staveb z počátku 21. století. Pokud dotyčné byty budou lokalizovány v některé méně šťastné čtvrti, pak možná budou obydleny nájemníky s problematickou platební silou a morálkou.
ŘEŠENÍ?
Situace zřejmě nemá čistě finanční řešení. Podstata je v demografii. Chápavý čtenář již možná tuší, jaké je jádro sdělení. Konkrétně: romantický večer při svíčkách a investice do dupaček a dudlíčků zhruba o devět měsíců později.
Tento cyklus opakujte několikrát. Pokud při výchově něco podstatného nezkazíte, máte velmi slušnou šanci, že ve stáří vás čeká něco lepšího než jen ustavičné počítání drobných a opovržlivé pohledy kolemjdoucích na váš mnohokrát záplatovaný kabát.
