Než aby zbankrotovala, tak systém mezi prvními opustila Velká Británie. Následně, aby ufinancovalo válečné reparace, systém opustilo i Německo, které následovaly další země, včetně Spojených států. Spojené státy v rámci domácí ekonomiky zrušily zlatý standard již v roce 1933. Pro mezinárodní platby Spojené státy udržely zlatý standard jako poslední až do roku 1971 – tehdy ho opustily, vyhnuly se tak vyhlášení bankrotu.
Mějme na paměti, že stávající měnový systém není nic neměnného. Je to experimentální měnový systém fungující zatím jakžtakž po 40 let, který dnes prožívá zatím nevídanou krizi. Je nutno najít systémové řešení krize. To se bankám s nástroji vzešlými ze stávajícího systému nedaří. Vždyť poslední roky žijeme době uměle držených nulových úrokových sazeb a nekončících intervencí a výsledek nikde.
Nezamýšleným důsledkem těchto masivních intervencí je umělé potlačování zákonů nabídky a poptávky. Centrální banky vyspělých zemí se rády chlubí, jak drží inflaci při zemi. V porovnání s historií to ale není vůbec pravda. Kumulovaná inflace ve Spojených státech za celé 19. století se pohybovala v řádech jednotek procent (inflační a deflační výkyvy během té doby samozřejmě byly). Tedy tolik, čím se dnes centrální banky chlubí jako úspěch, když je to za jeden až dva roky. Že by to bylo díky měnovému systému?
Co s tím?
Jako jedna varianta se nabízí zásadní systémová změna a návrat ke zlatému standardu. Tento krok má samozřejmě své zastánce i odpůrce, kteří tvrdí, že zlatý standard by situaci ještě zhoršil. Ideální variantou by tak bylo sledovat jak stávající systém, tak zlatý standard současně v reálné ekonomice. Tuto služby by mohla poskytnout Čína.
Čína je země, která podle řady analytiků dnes ke zlatému standardu směřuje. Jejím cílem je stát se opět světovou supervelmocí číslo 1, jak tomu bylo po mnoho staletí našeho letopočtu. K tomu potřebuje vybojovat ekonomickou převahu nad Spojenými státy, čehož chce dosáhnout pomocí zlatem kryté měny.
REKLAMA
Například rozměňování zlata Čínou lze vnímat jako přípravu na zavedení měny kryté zlatem, na to, aby se tyto cihly daly používat při vypořádání transakcí. Tisíciuncová cihla má dnes hodnotu zhruba 1,5 mil. USD, zatímco kilovka jen necelých 50 tisíc dolarů. Taková kilovka zlata může sloužit i k vypořádání „drobnějších“ transakcí, případně kilovka zlata může být i zajímavou alternativou pro bohaté soukromé investory.
Toto přetavování zlata má ještě jeden význam. Po přetavení zmizí označení původních větších cihel a nebude tak dohledatelné, odkud ta která cihla pochází. Proč na tom Číně záleží? Třeba proto, že si je vědoma hrozících problémů s alokovaným zlatem a chce nechat západní banky vyžrat si problém až do dna.
Je tu ještě jedna skutečnost – různé analýzy poukazují na fakt, že čínské statistiky zřejmě nejsou až tak akurátní. Podle těchto analýz Čína v posledních letech kupovala ročně o 50 – 100 tun zlata více, než oficiálně přiznávala, navíc to vypadá i na podhodnocování těžby zlata v Číně. Pokud skutečně chce Čína zavést zlatem krytou měnu, je v jejich zájmu tyto statistiky zkreslovat. Proč? To aby její zavedení vypadalo jako nereálné, právě z důvodu malého množství zlata v čínském držení.
Pokud Čína zlatý standard skutečně zavede, budeme moci v reálném čase sledovat, který systém se osvědčí. Pak se uvidí.
Autor je vydavatelem serveru Proinvestory.cz
