Ochrana spotřebitele a nekalé obchodní praktiky
Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele
Jde o základní zákon, který aproximuje právo EU, konkrétně Směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES, a který má umožnit ochranu spotřebitele před nepoctivými obchodníky a výrobci, kteří používají nekalých praktik. Jde samozřejmě o zcela obecný zákon platný pro všechny výrobce a obchodníky, nejen pro ty z oblasti finančních služeb.
Zákon stanovuje, že generálním orgánem dozoru nad dodržováním tohoto zákona je Česká obchodní inspekce. A dále stanovuje speciální orgány dozoru nad jednotlivými paragrafy zákona.
Novelou zákona z roku 2008 byla určena jako orgán dozoru nad dodržováním povinností stanovených v § 4 až 5a, § 6 a 12 Česká národní banka (ČNB). Její pravomoc ji umožňuje kontrolovat zejména banky, spořitelní a úvěrová družstva, obchodníky s cennými papíry, pojišťovny, likvidátory pojistných událostí, penzijní fondy a samozřejmě pojišťovací a investiční zprostředkovatele.
Celý zákon je zajímavý a nepochybně stojí za to se s ním seznámit. V tomto textu se ovšem zaměříme pouze na paragrafy týkající se dozoru ČNB. Základním předmětem dozoru je činnost obchodníka skrytá pod obecný pojem „nekalé obchodní praktiky“.
Nekalé obchodní praktiky
Jde o praktiky uplatňované vůči spotřebiteli s cílem dosáhnout z jeho strany rozhodnutí, které by jinak neučinil. Tyto praktiky se zakazují a jejich porušení je označeno jako správní delikt, který podléhá sankci. Nekalé jsou zejména klamavé a agresivní obchodní praktiky.
Klamavé obchodní praktiky
REKLAMA
Jde o jednání:
a) je-li při něm užit nepravdivý údaj,
b) je-li důležitý údaj sám o sobě pravdivý, ale může uvést spotřebitele v omyl vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl užit,
c) opomene-li podnikatel uvést důležitý údaj, jenž s přihlédnutím ke všem okolnostem lze po podnikateli spravedlivě požadovat; za opomenutí se považuje též uvedení důležitého údaje nesrozumitelným nebo nejednoznačným způsobem, nebo
d) vede-li způsob prezentace výrobku či služby, včetně srovnávací reklamy, nebo jejich uvádění na trh k záměně s jinými výrobky či službami, nebo rozlišovacími znaky jiného podnikatele,
e) není-li dodržen závazek obsažený v kodexu chování, k jehož dodržování se podnikatel zavázal, jde-li o jednoznačný závazek, který lze ověřit, a podnikatel v obchodní praktice uvádí, že je vázán kodexem.
Zcela konkrétně jsou klamavé praktiky uvedeny v Příloze 1 zákona. Z nich se na finančnictví vztahuje zejména jednání, kdy podnikatel:
REKLAMA
a) prohlašuje, že se zavázal dodržovat určitá pravidla chování (kodex chování) nebo že tato pravidla chování byla schválena určitým subjektem, ačkoli tomu tak není,
f) nepravdivě uvádí, že výrobek nebo služba budou nabízeny pouze po omezenou dobu nebo že budou nabízeny pouze po omezenou dobu za určitých podmínek s cílem přimět spotřebitele k okamžitému rozhodnutí, aniž by mu poskytl přiměřenou lhůtu potřebnou k informovanému rozhodnutí,
i) uvádí jako přednost nabídky práva, která vyplývají spotřebiteli přímo ze zákona,
j) propaguje ve sdělovacích prostředcích výrobky nebo služby způsobem, při němž si spotřebitel nemusí uvědomit, že se jedná o placenou reklamu výrobku nebo služby,
m) vytvoří, provozuje nebo propaguje program, ve kterém odměna pro spotřebitele závisí především na získání dalších spotřebitelů do programu, nikoli na prodeji nebo spotřebě výrobku (pyramidový program),
t) přiloží k propagačnímu materiálu výzvu k provedení platby s cílem vyvolat u spotřebitele dojem, že si nabízený výrobek nebo službu již objednal, ačkoli tomu tak není.
Agresivní obchodní praktiky
REKLAMA
Obchodní praktika je agresivní, pokud s přihlédnutím ke všem okolnostem svým obtěžováním, donucováním, včetně použití síly nebo nepatřičným ovlivňováním výrazně zhoršuje možnost svobodného rozhodnutí spotřebitele.
Agresivní obchodní praktikou je vždy praktika uvedená v Příloze č. 2 zákona. Jde zejména o praktiky, kdy podnikatel:
b) osobně navštíví spotřebitele v jeho bydlišti, ačkoli ho spotřebitel vyzval, aby jeho bydliště opustil a nevracel se, s výjimkou vymáhání splatných smluvních závazků způsobem, který je v souladu s příslušnými právními předpisy,
c) opakovaně činí spotřebiteli nevyžádané nabídky prostřednictvím telefonu, elektronické pošty atp., s určitou výjimkou vymáhání splatných smluvních závazků,
d) požaduje na spotřebiteli, aby při uplatňování práva vyplývajícího z pojistné smlouvy předložil doklady, které nelze při posuzování oprávněnosti nároku pokládat za důvodné, nebo neodpovídá na korespondenci, aby odradil spotřebitele od uplatnění práv vyplývajících ze smlouvy,
f) požaduje na spotřebiteli okamžitou nebo odloženou platbu za výrobky nebo služby, které mu dodal, ačkoli si je spotřebitel neobjednal, nebo požaduje vrácení či uschování nevyžádaných výrobků, nejedná-li se o náhradní dodávku podle předem uzavřené smlouvy.
Zákaz diskriminace spotřebitele
§ 6 stroze konstatuje, že prodávající nesmí spotřebitele diskriminovat.
Informace
Přímo § 12 se na finanční služby explicitně nevztahuje. Za správní delikt však označuje porušení § 9 – 11. A podle § 9 je prodávající povinen řádně informovat spotřebitele o vlastnostech prodávaných výrobků nebo charakteru poskytovaných služeb.
Jaká je praxe
Tolik strohá a dost jasná řeč paragrafů. Přesto převládá názor, že ochrana spotřebitele není dostatečná. Tomuto názoru nahrává i skutečnost, že výsledky práce odboru ochrany spotřebitele nijak zvlášť velkou publicitu nemají. Je znám jen případ sankce společnosti EF CZ, ale výsledky další činnosti odbor nijak neprezentuje. Ve výroční zprávě ČNB za rok 2008 se omezil pouze na konstatování, že bylo přijato celkem 142 podnětů od občanů, z toho 95 také bylo v odboru řešeno (ostatní nebyly v jeho kompetenci).
S jakým závěrem, čeho se podněty týkaly, zda byla udělena nějaká sankce atp. závěrečná zpráva neuvádí. Je to jistě škoda, zvláště když si uvědomíme, s jakými problémy se podobné zprávy věcně naplňují.
Zejména v oblasti finanční reklamy jsme svědky snad dennodenních nekalých praktik, např. vytváření dojmu, že udávaná úroková sazba za dva roky je sazbou roční. O vydávání státních příspěvků a slev ze základu daně z příjmů za benefity banky ani nemluvě. Naše schránky se často naplňují reklamou na finanční produkt s přiloženou složenkou. A také až příliš často jsou zveřejňovány velmi podezřelé postupy některých finančních poradců.
Podobných příkladů lze jistě vyjmenovat více. Bohužel bez jakéhokoliv ohlasu z míst odpovědných za kontrolu čistoty podnikání. A tudíž i bez prezentace posouzení míry případného provinění a o nějakém postihu ani nemluvě.
I z těchto důvodů je alespoň základní znalost zákona o ochraně spotřebitele neocenitelná. Za prvé jasně prezentuje výčet jednání, které je v podnikání nepřípustné, a za druhé vymezuje základ právního povědomí v této problematice.
